Na pana Postráneckého vzpomínám s velkou úctou. Myslím, že všem dílům Bobulí dodal jakousi noblesu. I teď naposledy, a to jen ze zvukového záznamu.
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?
To tedy rozhodně ne. Spíše přemýšlím, kam až to půjde.
Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?
Myslím, že je to takový odpočinkový žánr. Osobně, když si oblíbím nějakou sérii, zajímá mě, co se děje s hlavními postavami.
Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?
Uvidíme. To asi není otázka úplně na mě. Ale teď na posledním natáčení jsme si s Lukášem Langmajerem říkali, že budeme jednou točit Bobule 10. Budeme mít hůlky a budeme se bavit o lécích a důchodech.
Jste vinař?
Díky natáčení mám za ta léta několik oblíbených moravských vinařství. Možná i konkrétních odrůd. Je to dané i Moravou, folklorem a milými lidmi. Ale přiznávám, že jsem spíš na pivo.
Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk
Venkov je báječný, ale hraju v pražských divadlech. Takže na venkov jezdím odpočívat.
Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?
Asi bych dělal někde něco v nějaké malé dílně s pár kolegy. Nějaké manuální řemeslo. To by mě asi bavilo.
Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musel vzít ještě dovolenou a odpočinout si?
Natáčení je pro mě práce, takže dovolenou si vybírám jindy. Ale v případě Bobulí to byla vždycky tak trochu dovolená. Doufám, že bude i trochu pro diváky.