Herečka Klára Miklasová o natáčení milostných scén, strachu z výšek a psychiatrické léčebně
O čem je pro vás film Daria? Daria je film o stírání hranic mezi realitou a fikcí. Film o napětí, strachu, bláznovství. Každý z nás už určitě zažil situaci, kdy se s někým o něčem bavil, a pak to viděl všude. Připadalo mu, že ho někdo sleduje, odposlouchává, že ztrácí osobní svobodu. I o tom je pro mě Daria.
Ve filmu je hodně scén, které byly jistě náročné na natočení. Jaký byl váš nejsilnější zážitek? Asi scéna s Karlem Dobrým v psychiatrické léčebně. Byl to zážitek hrát s ikonou jako je on a navíc celé to prostředí kolem mělo takovou zvláštní ponurou atmosféru… Vedle pavilonu, kde jsme natáčeli, se pohybovali skuteční pacienty, a byl to velmi zvláštní pocit.
Máte tam i poměrně hodně odvážné scény s Jaromírem Noskem. Jak se vám natáčely? Na takové scény se nedá připravit, rozhodně to není příjemné, ale důležité je mít dobrého partnera. A to já jsem naštěstí měla. Ze začátku chcete, aby tam bylo co nejméně lidí, ale pak už je vám vlastně všechno jedno a chcete to mít jen rychle za sebou.
Co bylo na této roli pro vás nejtěžší. Co byla největší výzva? Třeba scéna, při které jsem byla připoutaná k posteli vysoko nad zemí. Mám strach z výšek, takže jsem se necítila vůbec dobře. Bylo to těžké a bála jsme se, jestli to zvládnu. Anebo když jsme ve velkém mrazu běhali po lese. To bylo hodně psychicky náročné. I když jsme byli oblečení, skoro jsme umrzli. Tehdy tam bylo asi mínus 17 stupňů.
Proč by diváci měli přijít do kina na Dariu? Protože sem tam je dobré zhlédnout i jiný film, než nad kterým se zasmějeme. Občas je fajn se v kině taky trochu zamyslet.