Herečka Anna Kotlíková o škole, stresu a pohodovém natáčení

Ahoj Aničko, kdy, kde, jak jsi se narodila?
Narodila jsem se 26. června 1994 ve Vimperku v jižních Čechách. Ale nepamatuju si to. (smích)

Kdy u tebe začal zájem o herectví?
Když mi bylo osm let, tak jsem se šla podívat na svého nevlastního tátu, herce Viléma Udatného, jak natáčí film. Všimla si mě tam maskérka a říkala, že bych se hodila do filmu, který připravují. Filmaři si mě vybrali a začala jsem točit. Hodně jsem hrála v dobovkách a zahraničních filmech. Hrála jsem druhou hlavní roli ve francouzském filmu Krysy, tam jsem dokonce měla vlastní karavan a asistentku, to se mi jako malé líbilo. V seriálu Nemocnice na kraji města jsem hrála dceru Libušky Šafránkové.

Chodila jsi třeba do nějakého dramatického kroužku?
Chodila, ale pak jsem toho musela nechat, protože jak jsem točila, tak jsem tam nestíhala chodit a brzdila bych je v práci. V šestnácti přišlo studium na konzervatoři.

Tančila jsi nebo zpívala už někdy předtím?
S tancem jsem začala až na konzervatoři, ale zpěvu jsem se věnovala na základní umělecké škole a ve sboru Schola Všech svatých.

Kdy jsi poprvé hrála profesionálně divadlo?
V Ypsilonce, při studiích na konzervatoři v představení Proměna od Franze Kafky, kterou pro divadlo upravil Arnošt Goldflam. Nastoupila jsem jako alternace za kolegyni, která otěhotněla. Mám to představení moc ráda, hraji v něm na klavír a je to skvělá inscenace.

Umíš hrát ještě na jiné hudební nástroje?
Jo, umím na bicí a varhany.

Během studia na konzervatoři jsi si také zahrála v primáckých seriálech jako Obchoďák nebo Svatby v Benátkách. Když porovnáš praxi a školu, najdeš nějaké rozdíly?
Upřímně, když to srovnám, škola mě oproti praxi nenaučila nic. Divadlo i natáčení filmů vypadá úplně jinak, než jak se ve škole učí. Liší se i přístup lidí. Při natáčení panovala pohoda a klid. Ve škole jsem se cítila akorát vystresovaná z profesorů. Podporoval mne nicméně a podporuje dodnes pan profesor František Skřípek, který se mnou dělal maturitní i absolventské představení.

Máš nějaký herecký vzor? Inspiroval tě někdo během natáčení?
Nemám, mockrát jsem o tom přemýšlela, ale ne. Každý, koho jsem potkala, mi něco předal ,skládám si ty věci od různých lidí dohromady, ale vyloženě jednoho člověka neobdivuji. Nemám dokonce ani vysněnou roli.

Prostě jedeš si svou, originální cestu. Co v současné době chystáš?
Mám pár nabídek, začínám točit na Primě seriál, ale víc nemohu prozradit. Diváci mě mohou vidět ve skvělém představení divadla Vosto5 Společenstvo vlastníků.

Co říkají rodiče na tvoji hereckou kariéru? Neodrazovali tě?
Vilém mě odrazuje vlastně pořád, právě proto, že zná divadelní prostředí a ví, že to není jednoduchá práce. Ale samozřejmě mě s mamkou podporují.

Jak se ti pracovalo s režisérem Sopranistek Ondřejem Sokolem?
Dobře. Ondra je skvělý režisér, vycházel z nás. Byla to zajímavá práce a pro mě skvělá příležitost. V Sopranistkách má každá postava vlastní příběh a problémy, které vyplouvají postupně na povrch. Já hraji Kay, citlivou holku, která trochu vyčuhuje z té party, ale pak se stane několik událostí, které ji ovlivní. Zbytek neprozradím. Přijďte se podívat.

Když zrovna nehraješ na prknech, co znamenají svět, ani nefilmuješ, jak ráda trávíš volný čas?
Já hlavně hlídám děti mé starší ségře. (smích)

To tě baví, není to trest?
Ne, ne, je to krásný. Ráda trávím čas s rodinou a přáteli, podívám se na nějaký pěkný film, jedu někam na výlet a občas si zaběhám.