"Po revoluci už vůbec nikdo nikomu nedůvěřoval," říká scenárista kriminálky Rédl

Proč jste se rozhodl váš příběh zasadit právě do doby před rozpadem Československa?
Protože to byla doba radikálních změn. Rozpadal se stát, všecko se rychle měnilo a začínalo přicházet vystřízlivění – nestihlo se svrhnout starý režim, zbavit se komunistů, ale někdo musel ten nový stát budovat. Mě zajímalo, jak se s těmi změnami vypořádaly bezpečnostní složky, ve kterých nové kádry vystřídaly ty staré. Všichni měli svoje podezření i v normálních časech a po revoluci už vůbec nikdo nikomu nedůvěřoval. To je podle mě skvělý základ pro krimi žánr.

Jaké byly vaše hlavní zdroje, ze kterých jste čerpal při psaní scénáře?
Celý seriál je vlastně moje diplomová práce z FAMU, na které jsem začal pracovat daleko dříve, než jsem věděl, že to Česká televize, nebo Jan Hřebejk natočí. Díky tomu jsem měl více času na rešerše. Po měsících jsem se dostal například ke spisům z významných soudních sporů té doby se starými funkcionáři. Kromě nich ale bylo zdrojů mnoho: dobové erotické časopisy, autobiografie lidí, kteří tehdy přebrali moc, sovětské zbraňové systémy, učebnice kybernetiky a kryptografie z těch časů nebo železničářské příručky o nákladní dopravě.

Co by si měl divák z minisérie Rédl odnést?
Nový pohled na dobu, o které má člověk pocit, že ví všechno. Podle mě ale neví. Velmi mnoho osudů z té doby jsme doteď ignorovali – a přitom to vysvětluje i mnoho z toho, co se děje v současnosti.

Co vás při studiu látky ke psaní scénáře nejvíce překvapilo?
Hodně času jsem trávil nad knihami, abych věrně vybudoval uvěřitelné záporné postavy – jejich svět, motivaci, kšefty, zbraně, které používaly…. Když už bylo všechno dopsané a natočené, tak jsem viděl záběry z bezpečnostních kamer v Salisbury, kam přišli ruští agenti otrávit svého bývalého kolegu. Úplně stejní idioti jako dvě postavy v mém scénáři – takže mě překvapilo, že se těmto typům zjevně ještě stále daří.