„Ve vodě se dá utopit trápení,“ říká režisér Báby z ledu Bohdan Sláma

Bába z ledu se částečně odehrává v prostředí komunity otužilců. Proč jste si vybral jako téma pro váš film otužování?
Voda má neuvěřitelně očistnou moc, dá se v ní utopit trápení. Když se ponoříte do studené vody, je to jako ocitnout se v kosmickém prostoru. Živel je neúprosně kolem vás, organismus se stáhne do sebe. Když vylezete, opět se roztáhne a vyplaví se endorfiny. Všechny očistné rituály odnepaměti spojovala studená voda – mikve, křest… My lidé jsme taková oživlá voda a civilizačním vývojem by náš vztah s vodou neměl být přerušen.

Bylo těžké přesvědčit k otužování i herce samotné? Jak moc bylo pro herce v tomto ohledu natáčení náročné?
Herci byli neuvěřitelně stateční. I trénovaný otužilec může lézt do vody na dobu delší než tři minuty jen jednou za den a pak musí mít volno, aby se tělo zregenerovalo. Abychom film natočili, herci museli do vody dvakrát za den a dvakrát za sebou, což bylo dost náročné i pro zkušené otužilce. Pavel Nový to zvládl bravurně. Zuzana Kronerová je také nesmírně statečná. Velmi o roli stála, ale hned na začátku říkala, že je hodně zimomřivá. Pak se odhodlala vstoupit do vody a role byla její. Zuzana je pro mě reprezentantem křehkého a silného ženství, zároveň má i komický talent. Když zjistila, že jí otužování pomáhá, dodalo jí to sílu, sebevědomí. Pomohlo jí to fyzicky i psychicky, doslova omládla.

Hana (Zuzana Kronerová) má ve filmu dva dětinské syny, kteří ji zaměstnávají problémy a neschopností je řešit. Dva nezralí čtyřicátníci, kteří mají vlastní rodiny, se stále rádi vracejí do „mama-hotelu“, ve kterém čekají servis v podobě zázemí, obědů, hlídání dětí… Jak vás téma napadlo?
Prvním impulzem byl nápad, který spojuje téma rodiny, revolty a otužilectví. Napadl mě příběh paní, která má sobecké syny, potká partu otužilců a osvobodí se. Když jsem začal pracovat na scénáři, objevil se mi tam ještě vnuk Ivánek (Daniel Vízek), který symbolizuje mezigenerační souznění. Když si rodiče nerozumí se svými dětmi, tak prarodič, který přijde zvenku, může mít pro dítě větší pochopení. Hana na začátku k Ivánkovi také nemá blízko, je jen služebná a s dítětem má naučenou konverzaci, která se točí jen kolem toho, co chce vnuk k večeři… Až díky Broňovi (Pavel Nový), který Hančin i Ivánkův problém vycítí, si k sobě babička s vnukem najdou cestu.

Proč společnost nebo její část nechce dospět? Odkud tento rys podle vás pramení?
Infantilizace je civilizační problém. Generace našich rodičů byla vychovávána daleko tvrději než my. Dítě je středem světa, patří mu veškeré požitky, ale musí dojít k přechodovému rituálu, že se z něj stane dospělý. Pokud lidé trvají na infantilních modelech jednání, nastupuje hrůza, která devastuje vztahy.
Infantilní člověk nestojí dostatečně pevně na vlastních nohách a v jeho očích za jeho problémy vlastně může celý svět, v první řadě tedy matka. Promítá se to pak do partnerského vztahu a neschopnost dívat se na svět dospěle vede k nesouladu s dětmi. Je devastující, když člověk žije v síti špatných, toxických vztahů. Vztahy mají být v pořádku. Když nemáte jeden jediný vztah v pořádku, ničí vás to. Takže tudy vedla moje cesta k tomu příběhu.

Jak došlo k obsazení Pavla Nového, kterého by ve vašem filmu člověk asi nečekal?
Pavel Nový napadl jednoho z producentů. Zkoušeli jsme scénu, kde Broňa Haně vyznává lásku, a bylo to zkrátka to pravé. Bylo to vyznání chlapa ženské, které nikdo jiný takhle vystihnout nedokázal.
Pavel si prožil skutečně těžké chvíle, byl rok ochrnutý a dostal se z toho, je to neskutečně statečný a milý chlap s obrovským srdcem. Má za sebou zkušenost, která se mu otiskla také do chůze, do výrazu a vyzařuje z něj základní lidská dobrota. Spolupracovat s ním bylo šťastné rozhodnutí.

A co obsazení filmového vnuka Ivánka s uhrančivým pohledem a pro dítě netypickým projevem?
Vybírali jsme se ze tří stovek dětí. Daník je šikovný fotbalista a vypadá, aniž by musel cokoli hrát, že má se světem problém. Byl neuvěřitelně profesionální a vše chápal, mohl jsem se s ním o jeho roli bavit a vždy vše opravil, jak jsem potřeboval. Na konkurz se navíc dostal vlastně náhodou.

Bába z ledu by se zjednodušeně dala prezentovat jako love story dvou šedesátníků. Ve filmu nechybí na české poměry nezvyklá sexuální scéna. Jaká atmosféra panovala při jejím natáčení?
Je to nakonec scéna vtipná, něžná, ale samozřejmě jsem se bál, aby to vyznělo dobře. Záměrně jsem do ložnice přinesl slepici, přišlo mi to v pořádku.

Broňa (Pavel Nový) ve filmu chová slepice. Jedna z nich jménem Adéla má jakoby duši člověka. Není to poprvé, kdy se něco takového ve vašem filmu objevuje. Proč?
Moc jsem tam zvíře potřeboval, aby si skrze něj Ivánek coby městské dítě našel cestu do Broňova světa. Původně jsem přemýšlel o papouškovi. Producenta Petra Oukropce napadla slepice, která má svým způsobem i lidské vlastnosti, a mně se líbilo, že si s ní Broňa přináší do města kus vesnice. Navíc zvířata jsou úžasní herci a herce lidské vedou k lepším výkonům.

Co je podle vás hlavním tématem Báby z ledu?
Přelomové životní situace, osudová setkání, která člověku umožní být sám sebou a vidět věci zvenku. Podstatou příběhu je Hanina revolta proti podřadnému postavení v rodině. Také jde o téma mezigeneračního souznění. Film má dobrý konec, všechny někam posune. Je o štěstí.