Jakub Kohák o Instalatérovi z Tuchlovic: "Každá vesnice má takové dva tři solitérní chlapy…"

Fakt jsem to řekl? To jsem asi chtěl Vorlovi udělat radost… Mně se na Lubošovi líbilo, že je to takovej svéráz, samorost, netradiční člověk…

Ale on to nebyl jeden člověk, u chlapíka, který byl předobrazem, se film točil, ale prvky chování jsem použil z jiného člověka, za kterým jsme s Tomášem jezdili. Ale celkově, když se nad tím zamyslíte, filmový Luboš není zas takový unikát, že by se vyskytoval jednou na sto tisíc obyvatel. Každá vesnice má takové dva tři solitérní chlapy…

To ano, o nich jo. Ale jeho to vlastně nerozhází, z jeho klidu ho to nevytrhne. Ale ti okolo, ti se ukážou.

Já jsem si na začátku říkal, že bych chtěl chodit stejnou rukou i nohou, ale když to člověk dělá důsledně, tak se pak rozkolíbá jako koráb na moři, a nebo chodí jako hokejista, a to taky není dobrý. Honza Budař mi pak říkal, že v kombinaci s určitým zadrháváním je to příznak Aspergerova syndromu. Tak jsem si to vyhledal a myslím, že takhle úplně to není, ale měl jsem pocit, že - a to myslím mile - by trošku máklej měl být. Tak jsem pokoušel v některých fázích chodit jemně nekoordinovaně, ale zase to moc nepřehánět. A pak jsme se s Tomášem dohodli, že bude zadrhávat. Ale já už zadrhávám odmalička, takže vím, jak to vypadá a jak se lidi vůči mně chovají. Tak jsem to začal velmi důsledně a systematicky dělat, až to Tomáše štvalo a začal mi to zakazovat. Ale mně už se to k té postavě tolik hodilo a líbilo se mi to, tak jsem se rozhodl zadrhávat, i když to nechtěl rejža. On nechtěl, aby to byl takovej nešťastně ukoktanej chlap. A když jsem to viděl sestříhané, tak jsem zjistil, že toho zadrhávání je tam vlastně minimum. Já bych si představoval, že zadrhává víc. Ale ono je to asi dobře, aby tahle jedna vada neodváděla pozornost. Protože on nemá působit jako nešťastník, zoufalec, který se sebe není schopen vytlačit slovo. A co se týká určitého vnitřního rozpoložení té postavy, to jsme právě jeli za jedním z těch předobrazů, což je takovej velmi zvláštní, jemnej člověk, žijící v docela drsných podmínkách s koňmi. Je to takový mimózní člověk, ale možná ani není mimózní, protože on to tak nevnímá. Tito lidé jsou vlastně ve svém životě šťastní, protože ho vnímají tak, že takhle to má bejt. Nemyslí si, že je špatně, že nemají ženy, děti… Takhle to je a hotovo.

Ne. Já s tím nemám problém. Mně se vždycky líbil Belmondo a o něm se říkalo, že se nenechává zastupovat. Nikdy v ničem. A všichni to hrozně obdivovali a vždycky: ježíš, to není možný… A mně to přišlo úplně normální, vždyť tam nic moc hroznýho nedělá, no tak visí za ruku z vrtulníku, vždyť tam je přidělanej a je to nějak jištěný. Takže když tady po mně Vorel chtěl cokoliv, tak to mi přišlo jako srandička.

Kola byla v pohodě. Já zrovna žádný velký cyklista nejsem, ale to prostě rozjedete tak, abyste to ubrzdili.

Já vůbec. Jakou profesi dělám, tak to jsem. Když hraju fotbal, jsem fotbalista, když jsem trenér, tak jsem trenér, když hraju, tak hraju. Jen mě překvapilo to, jak Tomáš dělá spoustu věcí sám, včetně třeba kamery. Je to na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu strašně náročné. Takže, kdybych do toho mohl kecat, tak bych mu doporučil mít kameramana, aby si mohl trošku oddychnout. Jinak k tomu nemám nic. Je to výbornej chlapík a mám ho rád. Moc mě potěšilo, když mi tu roli nabídl, protože jeho filmy, to je pojem. Poznali jsme se na filmu Vejška, kde jsem hrál profesora, což by pro mne protiúkol, já sám sebe vidím spíš jako vojáka na útěku, boxera nebo gangstera, ale profesor na vysoké škole? Ale jo, nějak jsem to ztvárnil a tam jsme si padli do oka.

Jo, to je dobrá máma… je zajímavé, že Eva vůbec nebyla líčená, naopak, ještě ji museli omlazovat, aby mohla hrát moji mámu…

Já jsem neskutečně manuálně zručnej, ale nevyužívám to, protože na to nemám čas a nebaví mě to. A odborníci to vždycky dělají líp, než ten nejlepší kutil. Tak když se něco někde stane, tak to základní zvládnu, ale přece jenom je asi lepší, když se v tom šťourá odborník. Ve filmu jsem pár základních dovedností věrohodně zvládnul, ale on to není instruktážní film, jak spravit topení nebo záchod. Ale kdyby bylo potřeba, tak bych se to naučil.

Zpívám od malička. Chodil jsem do Kühnova dětského sboru, kde jsem to dotáhl až do nejvyššího koncertního oddělení, ale pak jsem už zpíval jen hluboké hlasy. Já dám každému projektu to, co potřebuje. Tohle měl být obyčejný zpěv instalatéra, tak jsem to udělal jako zpěv instalatéra. Když to má být Pavarotti, tak to je prostě operní pěvec. Takhle to je!

Já to takhle nemám. Takhle já nežiju. Buď hodný, nebo zlý.