Fat Monster Studio představilo sběratelskou sochu Lesapána a poodhalilo nenápadnou světovost

Kdy jste založili klub Warboss?
David: Warboss jsme založili před rokem a půl. Původně to mělo fungovat jenom jako prodejna s hernou - Magic: The Gathering, deskové hry a podobně. Ale asi dva měsíce od otevření jsme si řekli, že to není ono.

S jakým jste se setkali ohlasem?
David: Ta komunita u nás je dost vyhraněná. De facto existujou dvě facebookové skupiny, na základě kterých si k nám udělali cestu sběratelé soch, deskovek a tak dál. V podstatě pokud jsi v té skupině, tak znáš vlastně celou sběratelskou klientelu. 

Takže není problém, že jste klub otevřeli v Nuslích, kam se úplně každému nechce.
David: Vůbec. Sochy jsou specifická věc. Objednáváš je tak na rok dopředu. Když si třeba zamluvíš nového Batmana v červnu 2016, dostaneš ho v červnu 2017. Takže lidi sem přijdou s objednávkou a pak až za rok. V tom je to specifické. My jsme tady samozřejmě hlavně jako pravidelná herna Magiců, Warhammeru. Ale to je zase jiná komunita než ta sběratelská. 

Dá se říct, kolik lidí si u vás takhle objedná sochu?
David: Každá socha, která vyjde v katalogu, je objednaná. Vychází to tak na dvě, tři sochy do měsíce v nákladu 1.500-2.000 kusů pro celý svět. Vyjde nový Superman, Batman, jsou nalicencované věci, které stojí od patnácti do dvaceti tisíc. To jsou věci, které přeprodáváme. 

Kdy se to zlomilo a začali jste se věnovat i tvorbě vlastních soch?
David: Michal dělal na hlavě Škorpióna, já hodně barvil, tak jsme si řekli, že bychom tady v Čechách mohli něco zkusit. A buď to půjde, nebo nepůjde. Ale i když to nepůjde, tak to stejně budeme dělat dál, protože nás to baví. Prvotně to nebylo ovlivněné tím, že by nás to někdy v budoucno mělo živit. Ale po pár výtvorech, které se někde odprezentovaly, jsme se dostali na Comic-Con do Vídně. Tam jsme prezentovali naše originální výtvory, vyměnitelné hlavy, ruce, kostry těl. Na základě toho jsme se dostali do světa. 99 procent veškerých zakázek jsme začali chrlit pryč - do Singapuru, Číny, Malajsie, USA, Německa.

Zjistili jsme, že atributy nám jdou, tak jsme začali pracovat na vlastních sochách. Připravovali jsme věci pro 3D tisk. Dneska patříme mezi menší studia, která jsou po světě. Udělali jsme velkou sochu do jednoho herního baru. Teď jsme v situaci, že máme obchod s figurkama a kartičkama, ale živí nás studio. Logicky jsme se rozhodli udělat sochu inspirovanou českým prostředím. No a už v pátek, kdy sochu Lesapána nikdo neviděl, jsme prodali tři kusy. 

Je rozdíl mezi tím, co děláte vy, a mezi sochami od velkých studií?
David: Jediný rozdíl je v tom, že my děláme fakt málo kusů. Abychom to stihli. Protože jsme nechtěli zadávat nic nikam do Číny. Chtěli jsme to mít komplet v naší režii, abychom si mohli říct "oukej, tady ten kus vyšel, je takovej, jakej je". 
Michal: Jde nám o to mít náš vlastní český produkt.

To mi pak cena 8.5 tisíce korun za Lesapána nepříjde vysoká, když si uvědomím kolik práce, času a materiálu to sebralo.
David: Ano, ale to je tím, že jsme se rozhodli zaměřit na české lidi, chtěli jsme udělat něco, aby je to chytlo a posunulo dál. Je to vyloženě česká věc, první svého druhu, kterou jsme udělali pro tuzemskou komunitu. V zahraničí problém nemáme. Tohle jsme se rozhodli udělat, abychom něco odstartovali u nás. Pravda je, že v zahraničí jsou movitější, investují víc. I když na druhou stranu - už i u nás se najdou sběratelé, kteří se poohlížejí po exkluzivnějších věcech. 

Vy o lidech, pro které vytváříte sochy, mluvíte jako o klientech. Co je to vlastně za lidi?
David: Jsou to sběratelé, kteří mají tři, čtyři sochy v řádu třeba do sto tisíc korun...
Michal: To jsou lidé, které to přestane bavit. Prodají to a koupí si něco jiného. No a pak jsou sběratelé, kteří si můžou dovolit mnohem víc. 
David: Jsou lidi, co v tom mají desítky miliónů. Ty sochy jsou zamýšlené jako věci investičního charakteru. Koupíš jí třeba za patnáct tisíc a víš, že za rok bude mít dvacet. Máš věci jako třeba Deadpoola na trůnu, který je inspirován Magnetem. Taková věc vystřelila studio úplně do jiné dimenze. Cena té sochy je třeba 4 tisíce dolarů. Ale stála 1.500, 1.700 dolarů. My jsme si Deadpoola objednali bílého, bez barvy. Víme, že jsme do toho dali třeba 500 a za 1.500 prodáváme. Máme na tom tisíc dolarů zisk.

To samé s Predátorem. Koupíš ho za třicet a za rok ho prodáš za šedesát. Někteří to kupují jako investici, jednou ho vyndají z krabice a za rok prodají. Je to investiční záležitost. Každý originál - specifické barvení - ze sochy dělá světový unikát. Proto tady máme hromadu věcí, co nám na úpravu posílají z Londýna. On jí v Londýně zabalí a pošle nějakému neznámému studiu do Čech, jehož práce si všimli někde na facebooku. My to upravíme, zabalíme a pošleme jim to zpátky.

Jak je to vlastně s historií sběratelských soch?
David: To není stará záležitost. Největší studia, co valí největší množství soch, jsou stará tak deset let. Takže je to poměrně nová záležitost.