FAMUFEST uvede Lesapána. Filmový Hejkal by zatočil s pytláky i houbaři.

Proč jste si vybral zrovna toto téma?
Hledal jsem nějaký svěží, v České republice nevšední a nezatuchlý námět. Kritériem bylo využití mých dosavadních diváckých i tvůrčích zkušeností s žánrovým filmem, zaběhlého a ověřeného týmu šikovných kamarádů filmařů a především nové síly v podobě SFX makeup umělců ze studia FX Creator.
Často hledám inspiraci v Čechách, české literatuře, dějinných událostech nebo folklóru. Vzpomněl jsem si na jeden poznamenaný námět, který zněl “česká strašidla v současném hororu.” K tomu mě inspiroval zapomenutý dětsko-hororový seriál České televize Přízraky mezi námi (2000), ale zejména sběratelské vydání Erbenovy Kytice z roku 1923 v tátově knihovně, na které jsem se v předškolním věku prakticky učil číst.
Já ani scenárista Petr Koubek jsme ale chtěli tentokrát sáhnout po vlastním příběhu a nepokoušet se o další Erbenovu adaptaci a tak zbývalo jen vybrat nejtypičtější a nejzajímavější české strašidlo - Hejkala. S Hejkalem, pánem lesa, se tak snažíme hledat cestu k českému hororu na půdorysu erbenovské balady. Říkáme tomu „temná pohádka” (dark fairy-tale). Nejen v Evropě najdeme několik skvělých příkladů tohoto subžánru, například Faunův Labyrint (2006), Sněhurka: Příběh hrůzy (1997) nebo Pohádka pohádek (2015). Přestože toto skloubení žánrů není náš vynález, navazuje na českou žánrovou tradici (Panna a netvor, Nebojsa, Něco z Alenky, Kytice) mnohem příměji než kdybychom se tu učili točit duchařiny nebo zombie vyvražďovačky.

Šlo čistě o absolventský film? Nebo má i dle sbírky na hithitu větší ambice?
Plán je stále stejný jak jsme nastínili našim přispěvatelům a partnerům. Naším cílem bylo vytvoření krátkometrážního pilotního testu, na kterém jsme chtěli co nejdetailněji naznačit vizuální a dramaturgické pojetí nákladnějšího filmu. Příběh o Hejkalovi by tam měl být teprv první epizodou plánované minisérie o českých strašidlech (jezinky, vodník, můra...). Určitě nechceme zůstat pouze u jednoho kraťasu.

Kolik bylo natáčecích dnů? O jak náročný projekt šlo?
Natáčecích dnů a nocí bylo 10 plus pár výjezdů pod širák s kameramanem Vaškem Tlapákem. Tam jsme při ranním úsvitu lovili záběry s jelenem a atmosféry probouzejícího se lesa, což patřilo k nejhezčím chvilkám výroby filmu. Jinak to pro mě byl po všech stránkách nejtěžší a nejproblémovější projekt.

Nebylo vše podřízeno tvorbě masky?
Pochopitelně ano, neznamená to ale, že jsme kvůli tomu jiné složky filmu zanedbávali.
Hejkala jsme mohli zpracovat různě, třeba jen zvuky. My jsme ale nechtěli připravit diváky o jeho podobu a tak jsme zvolili cestu SFX masky, což je nevděčné rozhodnutí. Vznik celotělové masky s animatronickou mimikou je finančně i časově nákladný, ale přitom se s ní musí ve filmu pracovat velmi opatrně - kvůli zachování atmosféry či skrytí některých nedostatků. Hejkal se tak objevuje v rychlých záběrech, náznacích, temných koutech a do poslední třetiny filmu ho pouze tušíme. Spoustu práce za málo muziky.
Vzniku masky výrazně pomohla úspěšná crowdfundingová kampaň na hithit.cz a partnerská spolupráce s FX Creator, kteří pracovali prakticky jen za materiál. Roli Hejkala si zahrál spolutvůrce masky Josef Rarach. Aplikace masky před každým natáčením trvala dvě a půl hodiny, odličování přes hodinu. Maska byla limitovaná pohybem a kvůli tropickým horkům v ní bylo nesnesitelně. Rarach musel být v každé pauze převezen do chladu. Kromě toho v ní téměř 10 hodin nemohl jíst ani si dojít na toaletu. Natáčení zdržovalo i vybíjení baterek animatroniky nebo její poruchy při deštivých nocích.

Jak jste spokojen s výsledným filmem vy?
Vnímám to jako “very low budget” ochutnávku vysněného projektu. Jako každý nezávislý film je i Lesapán plný kompromisů, škrtů a nesplněných přání. Bojovali jsme ale statečně a já jsem pyšný na všechny, co vydrželi až do konce.

Stalo se vám někdy v lese něco tajemného? Až strašidelného?
Les je plný šelestů, stroboskopických pohybů prosakujícího světla skrz koruny stromů, dalekého štěkání jelenů a kdo ví, jaké ještě další bájné havěti. Obecně v lese sám nemám dobrý pocit.
Členové filmového štábu se na place báli pískat, aby, podle pověstí, ducha lesa nerozhněvali. Několik lidí v noci dokonce nemohlo spát, protože je prý budily hlasité zvuky ozývají se z nedalekého lesa, ve kterém se děj filmu odehrává.

Má les duši? Ducha?
Má minimálně Lesního ducha 1 a 2.

Otázka k zamyšlení – je rozdíl zabíjet zvířata jako pytlák a jako myslivec?
Jelikož má Lesapán dobré vztahy s mysliveckou komunitou, nerad bych se zaplétal do provokativních témat. Když člověk pozná myslivecké řemeslo, pochopí trochu rozdíl mezi myslivcem, správcem lesa, a lidolovcem, člověkem s loveckým průkazem, nebo pytlákem. Spoustě lidem zabíjení jakýchkoliv zvířat prostě vadí, ať to vykonává kdokoliv z jakýchkoliv důvodů, a já jejich důvodům rozumím. Ale neřadím se k nim. Miluju totiž maso, obzvláště pak zvěřinu.

Vyřešil by Hejkal problém pytláctví?
Náš Hejkal ano. Ten by patrně zatočil i s houbaři.

Máme my dospělí na rozdíl od dětí mnohem odtažitější vztah k tajemnu, abstraktnu a nadpřirozenu?
Dětská představivost a naivita je něco vzácného, zvlášť v dnešní cynické době. Dospělák to více méně ztratí, a proto je svým způsobem kvalitní tvorba pro děti i vděčnější. Rád s nimi pracuji i ve filmu, dokáží se povznést nad filmové zákulisí a užít si příběh své postavy jako vlastní dobrodružství, to mě baví.

Co s Lesapánem chystáte dál? Kde jej budou moci čeští diváci vidět?
Momentálně je v rukou produkce a obchází české a zahraniční festivaly. Českou veřejnou premiéru si odbude 20. listopadu v rámci festivalu FAMUFEST. Lesapán je v soutěžní kategorii nominován na Nejlepší zvuk (Martin Stýblo, Martin Blauber) a Nejlepší film (Jakub Košťál, Gabriela Duchoňová). Držíme palce našim famáckým členům štábu, aby se jim zadařilo.

Jaká pro a proti přináší vaší filmové tvorbě studium v Ateliéru filmové a TV grafiky na UMPRUM, kde se po pravdě filmu zrovna moc lidí nevěnuje?
Pro - volnost, útulná atmosféra půdního ateliéru, většinou volná technika a možnost prestižních stáží. A pečlivý výběr krásných spolužaček, což tedy spíš pozornost od práce odvádí.
Proti - na dobré úrovni se tam tvoří reklamy, klipy, gagy, ale nedělá se tam moc film, jak bylo řečeno. Bez konkurence není hecování, tudíž ani vývoj. Nevzniká žádná diskuze na téma dramaturgie, emoce, divák...
Druhým největším problémem je prezentace. Když tam něco delšího hraného, animovaného nebo experimentálního vznikne, ateliér se místo toho dál po festivalech chlubí klauzurními krátkými cvičeními a povinnými animačními pokusy nižších ročníků. Z toho pak plyne ten dojem, že se tam vlastně nic neděje. Přitom je tam několik talentovaných filmařů.

Co máte po absolutoriích na UMPRUM v plánu?
No, překvapivě přemýšlím nad dalším studiem, mám ještě pár neplacených let k dobru. Láká mě divadelní režie.
Kromě toho rozpracovávám svoje celovečerní náměty a hledám nějaký, který je vhodný (méně náročný) na debut. Žánrově bych si přál najít scénář skvělé černé komedie nebo minimalistického scifi. Myslím, že před celovečerním filmem by středometrážní epizody minisérie o českých horor stvůrách byly správným mezikrokem.