Recenze: Je nám spolu dobře - roztříštěný, zmatečný a současně zajímavý dokument

Děje se tak v "městečku česko-čínského přátelství", kterému náš stát někdy v 50. letech daroval traktory a oni nás tam dodnes mají velice rádi a mimo jiné tam staví čtvrť, která má vypadat jako stará Praha! Na stavbu tohoto monstra se také podíváme.

To se prolíná s osudy lidí v české vesnici, která se s touto čínskou druží (se kterou nemá hlavní hrdina nic společného).

Přestože je tento film velmi krátký (75 minut), snaží se nám toho sdělit hodně a většinu z toho ne dost pořádně.

Nejzajímavější pro mě byl osobní osud hlavního hrdiny, který free, cool, punk, kněz a má copánek na vousu. Pře každým jídlem se modlí a vnucuje to celé své rodině (přičemž jeho manželka zjevně fandí panu Ježíšovi o dost méně). Rozhodně je zvláštní, že si někdo usmyslel, že tento člověk má být hlavním (a vpodstatě jediným) reprezentantem naší země v čínském městě.

Pouze o něm samotném by mohlo vzniknout velmi zajímavý dokument, ale dozvíme se o něm velmi málo. Dojde k zajímavému konfliktu, kdy matka zjevně nechce v Číně dále zůstávat (mimo jiné proto, že zde jsou nezdravé zplodiny ve vzduchu), na coč hlavní hrdina reaguje psychonátlakem ve stylu "Bude to jak chceš ty, drahoušku, ale myslím, že bychom tu měli všichni zůstat a ty zplodiny možná posílí dětem imunitu". A manželka rok drží hubu a krok a pak už to nevydrží a vrátí se do Čech.

Většinu z toho ale musíme "vyčíst mezi řádky", protože film se více věnuje tomu, jak protagonista vyučuje, chodí na večeře s Číňany a prohlíží si město - aniž by se nějak zamýšlel třeba nad tím, čemu bude mladým Číňánkům čeština...

Dalším motivem je právě "rutistický průvodce" tímto čínským městem, které vpodstatě ztělesňuje ty nejstrašnější věci, které si můžete představit, když se řekne "potěmkinova vesnice". Všechno se rozpadá, všude je špína, nic nefunguje, všechno je ve skluzu, všude jsou sochy rdujících se lidí a mezi tím se staví replika pražského Nového města z betonu. Psycho.

No a konečně linie s českým  městem a jeho starostou (nebo kdo to byl), který se vydá na krátkou návštěvu Číny, ta je ve filmu víceméně zbytečná a jenom zamlžuje to důležité. Nějak mi pořád nedocházelo, jak ten starosta souvisí s hlavními protagonistou, a nakonec se vysvětlilo, že nijak.

Netuším, jak dlouho byl filmový štáb v Číně, ale pravděpodobně to nebylo po dobu celého hrdinova pobytu zde, protože film působí dojmem, že bylo natočeno příliš málo materiálu a není na plátně co ukazovat.

A vyloženě mi vadila hudba od Ondřeje Skaly, vystupujícího pod uměleckým pseudonymem "Ježíš táhne na Berlín". Jde o povětšinou o velmi agresivní elektronické remixy klasických skladeb, ze kterých mě bolela hlava a které svou hlasitostí ztěžovaly porozumění dialogům.

Je nám spolu dobře je roztříštěný, zmatečný film, který není příliš dobře natočen. Zaznamenává ale dostatek bizarních skutečností, takže stojí za to ho vidět. Ovšem obávám se, že jsem spoustu z těch skutečností vnímal o dost jinak, než byl záměr tvůrců.

Hodnocení: 50%