Recenze: Dárce - Talentovaní tvůrci by si zasluhovali pracovat se sofistikovanější zápletkou
Všichni dostávají přidělena svá zaměstnání od "starších" a fešný teenager Jonas je vyvolen pro velmi unikátní zaměstnání: Má "přijmout" vzpomínky od starého "dárce" (Jeff Bridges), který je jediným člověkem, pamatujícím si "starý, zlý svět, plný násilí a bezpráví". Ne že by ho zažil, ale vzpomínky na něj obdržel od dalšího "dárce".
No a při předávání vzpomínek pochopitelně Jonasovi dojde, že svět kolem něj není až tak růžový, jak si dosud myslel, a že by se s tím mělo něco dělat.
Námět filmu Dárce (2014) je velice podobný filmům Hostitel (2013), Hunger Games nebo Divergence (2014). Knižní předloha Dárce je sice přes 20 let stará, ale to je irelevantní - film vznikl až nyní, protože nyní je tento "teen-Orwell" žánr v módě - což je vidět i z toho, že v knize je hlavní hrdina jedenáctiletý kluk, nikoliv sexy teenager. Což mě trošku znepokojuje, protože pro desetileté čtenáře / diváky by mi tento jednoduchý, nekontroverzní námět připadal zcela přijatelný, ale pro teenagery bych očekával něco trochu sofistikovanějšího...
Nicméně: Dárce je z této várky zdaleka nejlepším filmem. Je to především díky totálnímu nasazení zarostlého, mručícího Jeffa Bridgese (který film produkoval a snažil se knihu zfilmovat mnoho let) a díky talentu režiséra Phillipa Noyceho (Úplné bezvětří, Vysoká hra patriotů, Salt). Docela dost se mi líbila také hudba Marca Beltramiho (více než cokoliv, co v posledních letech složil) a některé výtvarné nápady (podoba dopravních prostředků a obydlí budoucnosti) mi připadaly nápadité.
A ani dětští / teen herci nejsou úplně nesnesitelní (a Taylor Swiftová je jako teenagerka sexy). Obzvlášť jsem ocenil, že ve filmu není žádná otravná komická figurka.
Trailer k filmu Dárce:
Úvodní část filmu je černobílá a když se už už začnete divit, jestli není nějaký problém s promítačkou, je konečně vysvětleno, že všichni obyvatelé tohoto "dokonalého světa" jsou každý den drogováni mimo jiné proto, aby neviděli barvy. Tudíž si filmaři mohou hezky vizuálně hrát s tím, jak Jonas postupně barvy objevuje.
Díky nasazení většiny zúčastněných leckterá scéna správně emocionálně funguje a bylo mi velice, velice líto, když se ke konci film změní (SPOILER!) ve velmi standardní a triviální honičku "někam dojdi, něco tam přepni a tím se ze všech skokově stanou normální lidi s emocemi". Film samozřejmě skončí totálním happyendem, přičemž to nejzajímavější by mělo začít až v okamžiku onoho "happyendu": Když si najednou všichni uvědomí, co je to nenávist, závist, násilí atd... To ale film nijak neřeší a skončí.
Je opravdu škoda, že je celá zápletka tak triviální a ke konci místy až směšná. Tihle talentovaní tvůrci by si zasluhovali pracovat s lepším materiálem (přitom knižní předloha údajně má sofistikovanější zápletku).
Lingvistický dodatek, nesouvisející s hodnocením Dárce:
Tento film je pokračováním znepokojujícího trendu, a to strmě klesající kvality oficiálních českých titulků v českých kinech. Je to způsobeno jednak stále se zhoršujícími podmínkami práce překladatelů (kratší a kratší termíny, špatná kvalita podkladů) a jednak tím, že se k titulkování dostávají stále častěji lidé a firmy, kteří by se k němu dříve dostat nemohli. V posledních měsících začíná docházet k tomu, že titulky už ani nejsou správně česky!
České titulky Dárce vyrobilo studio "PO.ET.A", které neznám a jeho webstránka vypadá takto (pravděpodobně, protože žádné další info jsem o něm na webu nenašel). Jako autor překladu je uveden "Jan Feldstein", kterého také neznám, nedělá zásadní překladové chyby, ale je jasné, že má zásadní problémy s českým pravopisem (a studio PO.ET.A nemělo nikoho, kdo by to po něm zkontroloval a opravil).
Takže se na plátně dočkáme mimo jiné následujících hrubek, za kterých byste na gymnáziu dostali o stupeň horší známku (bylo toho víc, ale toto jsem si stihl zapsat):
"To stěžovalo dopravu obilí." (místo "ztěžovalo") "A mě zase pomáhaly vzpomínky." (místo "mně") "Předal jsem ji ztrátu." (místo "jí", tatáž chyba ještě nejméně dvakrát). A znovu a znovu používané čárky v místech, kde nemají v češtině co dělat: "A tato dívka, to cítila také." "Pro blaho nás všech, tě prosím."
Je mi z toho smutno, protože něco podobného bylo v českých (a československých) kinech dříve naprosto nemyslitelné. I když byla tu a tam někde chyba (včetně filmů, které jsem překládal já), vždy existoval aspoň minimální standard, spočívající v tom, že titulky na plátně byly v korektním českém jazyce a nevypadaly jako nějaký text z blogu.