Recenze: V nitru Llewyna Davise není další praštěnou komedií od bratrů Coenů. Zaplaťpánbůh.

Bratři Coenové se vracejí ke komedii. A zaplaťpánbůh to není taková praštěná, "in your face" fraška jako Po přečtení spalte (2008) nebo Lupiči paní domácí (2004). Tohle je návrat k jemnému, hořkému humoru Farga (1996) a většina humoru je verbální.

Ve filmu jsou bizarní postavy a postavičky (John Goodman je "out of this world"), ale je více ukotvený v realitě, než je u Coenů běžné. Jeho hrdinové jsou normálnější, než v Tahle země není pro starý (2007). Což znamená, že jsou pořád dost divní, samozřejmě.

Tempo je záměrně pomalejší (uslyšíme mnoho folkových písní od začátku do konce, ne jen jako soundtrackový podkres) a dobová atmosféra je velmi věrná. A to jak ve smyslu "To vypadá jako Amerika v 60. letech", tak do jisté míry ve smyslu "To vypadá jako americký film, natočený v 60. letech".
Pokud navíc máte rádi folk, poznáte Boba Dylana a víte, že Llewyn je volně inspirován skutečnou postavou, pak se vám to celé bude asi líbit ještě o dost víc...

Hodnocení: 80%

(SPOILER ODSTAVEC) Úplně na konci se víceméně normální film překlopí do artu, protože buď zjistíme, že celý film byl flashback (ale pak nesedí jisté drobnosti a stejná situace je v něm dvakrát jinak), nebo že Llewyn žije Na hromnice o den více. Můžete buď diskutovat s přáteli, co to mělo znamenat, nebo to ignorovat...