Recenze: Zpátky do ringu míří Rocky a Zuřící býk v důchodu

Každý sport má odvěké rivaly. K těm boxerským patřil Kid (Robert De Niro) a Razor (Sylvester Stallone). Kdysi se tak nesnášeli, že byste je nemohli dát do jedné místnosti, aby to neskončilo rvačkou. A ani po třiceti letech se nic nezměnilo. Tak proč si nedat vytoužený finální boxerský zápas?

Od první chvíle stavělo studio propagaci Zpátky do ringu na návratu dvou legend k boxerským rolím (přestože jsou ve filmu úplně jiné postavy). A ano, je vidět, že byl scénář psán podle známých šablon a v Razorovi i Kidovi není obtížné vidět starší variace na Rockyho a Zuřícího býka. Jeden nápad ale dobrý film nedělá. A na Zpátky do ringu je to bohužel až příliš často vidět.

Přes ohromný potenciál jde totiž nakonec o poměrně tradiční americkou rodinnou komedii, která se snaží o dramatické momenty, ale jde jí to dost těžkopádně a nebýt zručných herců, doslova by si „nabila hubu“.

Humor filmu má značně proměnlivou kvalitu. Někdy jde o zábavné citace (Sly připraven mlátit do kusů pověšeného masa), sem tam se vydaří nějaká hláška („Ty nejseš můj trenér. Tys maximálně sněd mýho trenéra.“). Nepopiratelné kouzlo má i to, když se Stallone s De Nirem špičkují jako malí kluci. Většinou je ale humor nenápaditý, případně nevtipný. V tomhle ohledu kraluje „další ukecaný černoch“, tentokrát v otravném podání Kevina Harta.

Nejde o to, že by se divák vyloženě nudil. Je to souboj scenáristické/režijní lenosti, které s neuvěřitelným nasazením čelí jak dvojice De Niro/Stallone, tak jako vždy přesný Alan Arkin v roli jednoho z trenérů. Herci jsou skutečně živou vodou a podobně průměrný film si jejich upřímné zapálení nezaslouží.

A finální boxerský zápas? Překvapivě bolestivý a na komedii možná až příliš věrohodný. De Niro sice nevypadá vedle Stalloneho zrovna fit (především Slyovy „pepkovské“ ruce budí respekt), ve výsledku ale není zatěžko uvěřit, že jde o - sportovně řečeno - stejné váhové kategorie. Konec není nikterak výjimečně natočený, své herce nicméně podržel, přestože se od počátku jeví Achillovou patou.

Nakonec tak zůstalo hlavně u nepřímého sloganu „Rocky vs. Zuřící býk“. O tomhle je Zpátky do ringu především, navzdory odlišným jménům hlavních charakterů. De Niro hraje energického a výbušného floutka, jimiž vyšperkoval celou svou kariéru a Stallone zkrátka „předvedl“ Rockyho. Dobráka od kosti, trochu jednoduššího, ale bez debat upřímného, sympatického a plně lidského. Stallone nejspíš jinou dramatickou figurku nezvládá (a zvládat nebude), tahle mu ale bez debat dokonale sedí. Možná víc, než ta akční.

Dosavadní slabé tržby ukazují, že se sázka na jména nakonec nevyplatila. Není se čemu divit, vzhledem k tomu, s jakou laxností byl sepsán scénář. Nechybí mu pár dobrých vtipů a nápaditých odkazů, tím to ale končí. Pokud jsou tu problesky dramatických scén, postará se o ně minulost herců, nikoli přítomnost. Přesto, s jasným přiznáním slabosti v kolenou, na mě ta nostalgická nota v určitém směru zafungovala. Je to jen stín někdejších velikánů, musí se jim ale nechat, že na rozdíl od scenáristů a režiséra dali do filmu naprosto všechno. A něco takového si zaslouží, byť malé, ocenění.

Hodnocení: 65%

P.S. Zcela jasně nejvtipnější a nejnápaditější scéna přijde až během závěrečných titulků a paradoxně v ní nevystupují DeNiro a Stallone.