Recenze: Nymfomanka, část I. - zapomeňte na lásku i porno, poznáte sílu slova

O Nymfomance se toho napovídalo hodně. Již samotné porno coby ústřední téma a ochota zobrazit sexuální scény v plné nahotě zajistili novince Larse von Triera dostatek pozornosti. Poté se přidaly plakáty, na nichž jsou všichni hlavní aktéři zobrazeni při orgasmu a poslední kapkou je nálepka před filmem "jde o cenzurovanou a krácenou verzi, která vznikla s vědomím Larse von Triera, nikoli však s jeho podílem." Jde o chytré přikrášlování skutečností. Pokud jde o porno, diváci toužící po vzrušení budou zklamání - první část Nymfomanky má všehovšudy dohromady jednu minutu sexuálních scén. Plakáty byly nápadité lákadlo, většina zobrazených herců ale ve filmu žádné odhalené scény nemá. A těžko si lze představit, co bylo cenzurováno/zkráceno. Film rozhodně není krotký ani se nijak neomezuje. Rozdíl je v tom, jak se tváří a o co mu ve výsledku opravdu jde.

Zapomeňte na erotickou revoluci. Trier nedělá nic, co by již neudělal někdo před ním a vlastně se i dost krotí (ale to se těžko hodnotí, když známe jen půl produktu - což je problém, provázející celý film). V centru příběhu jsou dva lidé - slušný postarší muž, jenž je ochotný omluvit cokoli a nymfomanka, odsuzující vše, co kdy provedla. On sedí a poslouchá, ona vypráví. A vždy, ve správný čas, se změní úhel pohledu, aby mohly jednotlivé epizody dojít nějakého myšlenkového vrcholu.

Je to příběh v základu prostý. Dva lidé v jedné místnosti a dlouhý dialog. Klíčové je - a tady už se blížíme slibům reklamy - že jde o vyprávění pikantní. Nejde však o co největší obnažení celebrit (i ty obnažené jsou ostatně naklíčované na zkušené pornoherce). Jde tu o samotnou podstatu sexu. Co v nás vyvolává? Jaké máme představy o erotice a co je přípustné/nepřípustné pro společnost? Hlavní postava volnomyšlenkářské ženy rebeluje proti konvencím. Formou jakéhosi sexuálního klubu rváčů prochází světem i jednotlivými etapami svého života, pokouší sama sebe i své okolí. A v tom všem Trier nachází trefné životní pravdy, někdy pobaveně parodující zaběhnutá klišé (muž musí být predátor), jindy i celkový žánr intelektuálního filmu, který v rádobymaličkostech odhaluje velké myšlenky (první sex jako odrazový můstek k dialogu o Fibonacciho číslu). Což nám připomíná...

... jak moc je Trier silný ve slovech. O těch je totiž Nymfomanka především. O síle manipulace a (excelentní nápad s naslouchajícím rybářem, který podobně jako hlavní hrdinka láká svou kořist na nejrůznější pozlátka). Nymfomanka je tudíž v prvé řadě hlavně dobře napsanou rozhlasovou hrou, kterou režisér čas od času pročísne nějakým svěžím vizuálním nápadem.

A znovu - to vše platí pouze pro tento film. Je dost možné, že dvojka bude mít úplně jiný tón.

Současně je (navzdory všem očekáváním) Nymfomanka tím nejzábavnějším, co Trier v posledních letech natočil. Většinu času (vyjma epizody s umírajícím otcem) má divák před očima fungující frašku s nádechem erotiky. Jednoznačně nejvtipnější je pasáž s Umou Thurman, kterou opustí kvůli hlavní hrdince manžel a ona jako dobrá matka vezme jejich děti do hnízdečka neřesti, aby se potomci setkali s mužovou novou dívkou a současně poznali místo, kde "ji otec klátí".

Nymfomanka je velmi chytrý film, postavený na neméně promyšlené propagaci. Ta do kin nažene ohromné množství diváků bažících po erotice, kteří budou následně šokováni tím, že vlastně moc šokujícího ve filmu není. Namísto "intelektuálních 50 odstínů šedi" Trier předvádí pečlivě vystavenou mozaiku o sexu, lásce, smrti a to vše balí do komediálně/dramatického hávu.

Největší chybou Nymfomanky je tedy rozdělení na dvě části. Částečně proto, že struktura tomuto rozdělení příliš nepřeje (film nemá žádný výraznější twist ani finále) a za druhé je obtížné soudit, jaký bude celek a zda budou nastavená pravidla platit i pro druhé dějství. Dvojka možná bude opravdu hardcore, pro první film to neplatí ani omylem. Část I. nabízí silné myšlenkové podněty, dostatek zábavy v pravém slova smyslu a minimum toho, co slibovala reklama - porna. O to tu zkrátka nejde.

Hodnocení: 85%