Retro recenze: Plán útěku - ozvěna 80. let v tom nejlepším slova smyslu

Ray Breslin (Sylvester Stallone) se živí jako profesionální „útěkář“ z vězení. Cílem jeho snažení je najít skulinu v systému, využít nepozorné stráže či odfláknutou práci konstruktérů a úspěšně zdrhnout. Ray je skutečná špička v oboru a není se proto čemu divit, že je povolán k otestování nejlepšího vězení světa. Není na mapě, nemá ho pod sebou žádná vláda. Jde o zařízení pro ty nejhorší z nejhorších. Ray nabídku přijme a nastoupí do nové cely. Záhy si však uvědomí, že na něj někdo nenahrál levou a on musí opravdu bojovat o život. Naštěstí je ve vězení i překupník Emil Rottmayer (Arnold Schwarzenegger), který Rayovi za vidinu vlastní svobody ochotně podá pomocnou ruku.

Tak jsme se dočkali. V rámci Expendables se sice oblíbení borci z osmdesátek sešli již dvakrát, tentokrát ale konečně hrají hlavní role. A na rozdíl od poměrně jednoduchého škatulkování postradatelných (Sly šéf, Arnold borec) zde mají docela slušné charakterové zázemí. Ray je tichý puntičkář. Pozorovatel čekající ve stínu, hledající okno příležitosti. Emil je naopak boss s jasným cílem, nadhledem a s kontakty, které se nebojí použít. Společně tvoří překvapivě hladký tým, jenž do jisté míry přirozeně čerpá z kultovního statutu obou herců. Chemie by jim ale šlapala i bez toho.

Plán útěku nemá, navzdory svému námětu, nijak zvlášť rafinovaný scénář. Nelze mu upřít některé dobré nápady, samotné vězení ale důmyslnost nahrazuje oslími můstky, které jsou v příběhu podle toho, zda mají hrdinům život ulehčit nebo zkomplikovat. Je to tak trochu jako hrát počítačovou hru, využívající neviditelné bariéry tam, kde se jí to hodí.

Pro akční potřeby ale zápletka funguje dostatečně. Nabízí dostatek střetů a hlášek, aby měla nuda minimální šanci na to se vetřít do vězeňských cel a akčním scénám nelze upřít řemeslnou zručnost. V případě předchozího projektu Mikaela Håfströma Pokoj 1408 byla sice znatelná větší hravost s prostředím, to bylo ale do velké míry dáno samotnou knižní předlohou Stephena Kinga. Scénář Plánu útěku je sám za sebe a jako takový pracuje s poměrně jednoduchými mechanismy, které se stěží mohou rovnat i Útěku z vězení (mnohem blíže mají třeba k béčkové Věznici Fortress).

Jenže on tenhle film nakonec vlastně moc o útěku není. Je to klasická osmdesátková buddy-movie se silnými záporáky (brutální síla v podání Vinnieho Jonese, úlisně minimalistický James Caviezel), potřebnou porcí sebeironických scén a odpovídající porcí akce. Pokud nutně toužíte po příměru, je to taková o něco pomalejší (pánové už nejsou přeci jen nejmladší) vězeňské epizoda z Tango a Cash.

A ano, nostalgie je tou nejsilnější zbraní, jakou mají tvůrci k dispozici. Pokud jste na Rockym a Terminátorovi vyrostli, chytne vás snímek hned první scénou, kdy na sebe pánové narazí. O tomhle společném obrázku jsme přeci jen snili již před dvaceti lety. Na jednu stranu je škoda, že nepřišel v době největší slávy. Na tu druhou měl aspoň Sly šanci dozrát do pozice skromného služebníka žánru a Arnie do pozice akčního požitkáře. Vidět, jak je jejich práce s kutečně baví, to je pro každého fanouška tou největší odměnou.

A s takovou je lehké bavit se s nimi.

Hodnocení: 70%

P.S. Jakkoli potěší božsky přepálené pozvednutí těžkého kanónu v závěrečné akční scény, naprosto odzbrojující je hlavně Arnoldovo odvedení pozornosti rodnou němčinou. To je prostě BOŽÍ scéna!