Retro recenze: Expendables 2 jsou nepostradatelný příspěvek do akčního oldschool žánru

Měla to být jednoduchá akce: stačilo vyzvednout náklad z trosek letadla. Jenže to by na scénu nesměl nastoupit ziskuchtivý Vilain (Jean-Claude Van Damme), který společně se svou skupinou zloduchů postradatelné o něco zmenší. Tím udělá životní chybu. "Lebky" totiž nejsou jen nájemní žoldáci. Jsou rodina, v níž si všichni hlídají záda. A když jeden padne, ostatní ho s chutí pomstí.

První Expendables: Postradatelní byli odvážný tvůrčí krok. Plán postavit drahý akčňák na žánrových pravidlech z osmdesátých let (brutalitu nevyjímaje), to se téměř rovnalo finanční sebevraždě. Jenže fanoušci ještě nevymřeli. Ve velkém vyrazili do kin a nechali oldschoolové akci v pokladnách přes čtvrt miliardy dolarů. Žádná revoluce, ale jako kapesné pro umírajícího dinosaura to nebylo špatné. V jedničce šel Stallone do bitvy podle hesla „všechno nebo nic“. Film napěchoval zběsilou akcí, krví, hláškami a akčními hvězdami dob současných i minulých. Radost pohledět.

Přesto mohla být jednička v jistém ohledu zklamáním. Vyjma Stalloneho totiž nikdo z klasiků opravdu nevběhl do akce. Tím neříkám, že nebyla povedená – jen žánrové ikony dostatečně nevyužila. Dvojka to napravuje. Bruce Willise a Arnolda Schwarzeneggera, kteří měli v jedničce ryze symbolický výstup, staví do plnohodnotných rolí, přihazuje koženého (ale pro účel funkčního) Van Dammea jako oponenta a jako třešničku na dortu Chucka Norrise, jenž dokonale zužitkovává všechny ty fórky, které se za posledních deset let začaly na jeho účet citovat (tvůrci dokonce jeden přímo využijí).

Děj je i tentokrát jednoduchý: Postavy se pohybují z místa na místo, zpravidla tam něco vystřílí/rozmlátí a jede se dál. Nic nového, ale nejrůznější detaily celý koncept okořeňují (kraluje napodobenina amerických ulic, kterou "rusové využívali v osmdesátých letech k výcviku"). Trochu překvapivé je, že po úvodním akčním infernu následuje zklidnění a vydrží až do velkého finále. Naštěstí i pomalejší sekvence nešetří vtipem (postavy do sebe šijí s dětinskou nakažlivostí) a i když sem tam zatahá za uši nějaké to snaživé moudro, nuda se dostavuje opravdu jen vzácně.

Pokud něco vyloženě zklame, je to odsunutí Jeta Liho na druhou, ba přímo třetí kolej. Herec zřejmě neměl na natáčení dost času a tak je jeho účast minimální, což je jednoznačná škoda.

Režii tentokrát Stallone přenechal Simonu Westovi (Con Air, Lara Croft – Tomb Raider). Přestože West už pěkných pár let k čistokrevné žánrovce nepřičichl, na filmu to naštěstí znát není. Vše vede pevnou rukou od začátku do konce a vyjma havárie letadla se film úspěšně vyhýbá syndromu moderních akčních filmů „stříháme tak zběsile, až není vůbec nic vidět“.

K filmům jako je tenhle nemá smysl přistupovat se snahou o objektivitu. Snímek je na to příliš vyhraněn - svým fanouškům nabízí vrchovatou porci všeho, co mají rádi a odpůrce utvrzuje v tom, že Reaganova filmová éra byla nemyslícím masem. Záleží jen na vás, do jakého tábora spadáte. Z mého hodnocení snadno vyčtete, že já tyhle "oživlé zombie" můžu.

Hodnocení: 90%

P.S. Úroveň českých titulků je tragická. Desítek vět je přeloženo buď tak, že zabíjí vtip, nebo mají úplně jiný význam. Mám silné podezření, že překladatelka (jméno si nevybavím) film neměla možnost vidět a ještě o žánru moc neví, když má potřebu překládat do češtiny Yippee-ki-yay...