Recenze: Smrtelné lži jsou výborné konverzační drama, které stojí za to vidět v kině

Ale... všechno tak úplně neklape. Robert totiž ten obchod MUSÍ nutně uzavřít, a to velmi rychle. Jinak se totiž provalí, že má ve své megafirmě manko bratru 400 milionů dolarů a půjde sedět. A kromě toho při jizdě s milenkou v autě havaruje, milenku zabije a uteče z místa činu. A to není zdaleka všechno. Dalo by se říct, že se osud, náhoda i vlastní vychcanost proti Roberovi náhle vzácně spikly.

Film s poněkud laciným českým názvem Smrtelné lži (2012) napsal a natočil Nicholas Jarecki, o kterém jsem v životě neslyšel (přestože už něco natočil). A je to nejlepší film, jaký jsem viděl za hodně dlouhou dobu.

Snoubí se v něm detektivka (policajt Tim Roth pátrá, jak že to bylo s tou havárií, uhořelou pasažérkou a chybějícím řidičem), thriller, osobní drama a dokonce i něco jako obžaloba kapitalistického finančně-podnikatelského systému (což funguje mnohem lépe, než podobná obžaloba v obou Wall Streetech). Snoubí se v něm všechno velice chytře a šlape to jako hodinky. Film stříhá mezi nejméně třemi rovinami vyprávění (zdaleka ne ve všech scénách vystupuje Gere) a u každé z nich jsem se těšil, co bude dál, čím mě tvůrci překvapí a jak to dopadne.

Základním motivem filmu samozřejmě je to, že Robert je v kulometném tempu stavěn před mnoho obrovských dilemat. Jde o jeho budoucnost, o finanční zajištění jeho i rodiny, o jeho svobodu a možná i o život. A o to, kolik dalších lidí (včetně zcela nevinných) do toho všeho chce Robert namočit, aby ulehčil sobě.

Přičemž objem toho, co je v sázce, a v souvislosti s tím i velikost rizika, se v průběhu filmu neustále mění. Už to vypadá, že je manko vyžehleno, ale v tu chvíli se ozve bezelstná dcera, že si všimla v účetnictví rodinné firmy něčeho divného. Už to vypadá, že u rodinného krbu bude vše v pohodě, ale tu se ukáže, že manželka cosi tají. Už to vypadá, že policajti Robertovi nic nedokážou, ale najednou se objeví překvapivý důkaz, který objektivně nemohl existovat (a někdo spolehlivý tudíž musel z nějakého neznámého důvodu lhát)...

Musím znovu a znovu zdůraznit, že film je vzácně dobře napsán, zrežírován a zahrán (naprosto všemi zúčastněnými, nejen Gerem, který dostal za svou roli nějakou tu cenu). Nezvratná osudovost, s jakou to do sebe všechno zapadá, šrouby se utahují a sázky stoupají, skoro připomíná nějakou antickou tragédii nebo moderní remake Shakespeara. Každý dialog je břitký, každé krátké zaváhání ve větě v sobě nese jasnou emoci. Všechny postavy se chovají inteligentně a nedělají voloviny jen proto, že by mohly v dané chvíli být na plátně prvoplánovitě efektní.

Obával jsem se, jak proboha chtějí tvůrci celý příběh uzavřít, probíral všechny realistické možnosti, a opět jsem byl mile překvapen tím, jak se s koncem vypořádali, aby nepůsobil jako agitka ani jako červená knihovna.

Tohle je dokonalý příklad filmu, ve kterém režisér přesně věděl, co autor scénáře myslel kterou svou větou (není divu, když oboje má na svědomí stejný člověk), a měl k dipozici skvělé herce i ostatní tvůrce (kamera občas stojí za to a hudba Cliffa Martineze správně téměř podprahově tepe).

Po dlouhé době zase film, u kterého jsem si přál, aby byl delší.

Hodnocení: 100%

P.S: Tento film je již nějakou dobu k dispozici na různých nosičích, ale doporučuji vám návštěvu kina (od 4. dubna) už z toho důvodu, že jde o konverzační drama s velmi rychlými a komplikovanými dialogy a české titulky jsou VÝBORNÉ. Ve filmu je spousta narážek na velmi lokální newyorské záležitosti, stejně jako na pokročilé vyfikundace z finančního světa, a Barbora Knobová (kterou osobně neznám a nikdy jsem o ní dosud neslyšel) v titulcích většinu z toho velmi nápaditě upravila tak, aby byla česká verze pochopitelnější pro Čecha.