Recenze: Terapie láskou je dvouhodinovka naplněná pozitivní energií (Oscar 2013)

Film je adaptací stejnojmenné (The Silver Linings Playbook) knihy, napsané Matthewem Quickem v roce 2008 a pojednává o bývalém učiteli Patovi, který kvůli svým nekontrolovaným výbuchům vzteku, jež tak trochu zdědil po otci, právě strávil 8 měsíců v léčebně. Když se prokáže, že je opravdu zralý na to vrátit se do normálního života, nastěhuje se zpět k rodičům a začne se ze všech sil snažit dát znovu dohromady se svou exmanželkou (což je docela problém, vzledem k tomu, že má soudní zákaz se k ní přiblížit na méně než 150 metrů). Při večeři s jeho starým kamarádem a jeho ženou se setkává s krásnou Tiffany, která, jak se ukáže, taky není naprosto v pořádku a naváže s ní zvláštní platonický vztah. 

Budu upřímný ,Terapii láskou (společně s Nespoutaným Djangem) budu na letošních Oscarech fandit nejvíce. Proč? Protože si na nic nehraje. Ano, film je to přesládlý, klišoidní a předvídatelný, ale je skvěle zpracovaný, úžasně zahraný a neskutečně sympatický. Styl vyprávění a režie Davida O. Russella mám z nějákého prapodivného důvodu (říkám prapodivného, neboť se mi zdá jako bych byl jeden z mála) moc rád a s postavami/hercemi umí pracovat jako málokdo, o čemž mě přesvědčil už v již zmíněném Fighterovi (2010).

Celý film stojí především na chemii mezi herci a jejich brilantních výkonech. Bradley Cooper s Robertem De Nirem a Jennifer Lawrence jsou bez jakýchkoli výjmek oscaroví. Cooper za poslední tři roky jako herec neskutečně vyrostl a rozhodně není už jen hezkou tvářičkou Hollywoodu. DeNiro je jistotou a novodobá hvězda Hunger Games (2012) Jennifer svou mladou vdovu také zvládá bez sebemenších problémů. Casting je na jedničku a jiskra mezi Bradleym a Jennifer je nezaměnitelná.

Trailer:

Hudba Dannyho Elfmanaje hrozně pozitivní a naladí na skvělou notu. Scénář krásně balancuje mezi dramatem a romantickou komedií a garantuju Vám, že se zasmějete více, nežli byste u filmu s takovouto zápletkou čekali. Především hlášky De Nira jsou skvěle napsané a když sedmdesátiletý stařík vyběhne z domu v pyžamu a začne rvačkou vyhrožovat dvacetilétému klukovi, tak Vám rozhodně koutek u úst povyskočí.

Snímek by si možná zasloužit trochu prostříhat a z konečné stopáže vyjmout takových deset, patnáct minut, ale délka filmu určitě není nějákým vetším problémem a Terapie láskou nestihne výrazněji nudit. 

Moje hodnocení je nejspíše hodně nadsazené a určitě se ve filmu najde i dost chyb, ale nepamatuji se, kdy naposledy jsem byl po zhlédnutí filmu naplněň tak hrozně fajn náladou. Terapie láskou není klasickým oscarovým materiálem (viz. Lincoln či Argo), a proto jsem rád, že si na něj akademici vzpomněli. Já mu držím palce a budu rád za každou proměněnou nominaci.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE