Recenze: 7 dní hříchů je film, při jehož sledování se lehce ztratíte v ději

O pár let později, po zabrání této oblasti Němci, je Vetchý donucen přijmout německé občanství, následkem čehož ho začnou nenávidět svorně Češi i Němci. V květnu 1945, když v okolí řádí současně Revoluční gardy, partyzáni a zbytky německé armády, Kerekesová utíká ze stavení a Vetchý, netušící proč a kam utekla, se ji vydává hledat, což ho zavádí na sedmidenní odyseu.

Film je dílem stejného režiséra, jako nedávný Nedodržený slib (2009 / Jiří Chlumský) a má stejné problémy, ovšem mnohem výraznější.

Nejdříve to ucházející: Film je slušně výpravný, interiéry, exteriéry i kostýmy vypadají patřičně dobově. Kamera je slušná, byť poněkud televizní. Hudba je ucházející a asi bych si rád poslechl album (po dlouhé době symfonická hudba, která má nějaké motivy), ale je ve filmu značně nevhodně použita a příliš otravně "tlačí na pilu". Ve filmu je mnoho kvalitních herců, což ovšem víme díky tomu, že jsme je viděli v jiných filmech, nikoliv díky jejich výkonům v tomto snímku...

Bohužel, většinu filmu nejenže není jasné, co vede jeho hrdiny k tomu, že dělají to, co dělají, ale často ani není jasné, CO TO VLASTNĚ PRÁVĚ DĚLAJÍ.

V Nedodrženém slibu bylo jasné, že hrdina odněkud utíká a snaží se dostat do bezpečí. Jasné jako facka.

7 dní hříchů (2012) má složitější zápletku, kterou se tvůrcům VŮBEC nepodařilo smysluplně dramaticky ztvárnit. Můžeme se dohadovat, jestli byl už námět a scénář nepodařený, nebo se cosi podělalo ve střižně (film byl prý razantně upravován na základě připomínek zkušebního publika), ale je to ve výsledku jedno.

Tvůrci si vypomáhají berličkami, jako jsou vysvětlující titulky, vysvětlující hlas vypravěče, nebo jakoby "náhodně utroušené" hlášky statistů z davu, které nám sdělují zásadní informace ("Tak tohle je ten její brácha!"). Přesto se základní zápletka filmu (natož nějaké její emocionální vyznění) zcela vymyká pochopení.

Jedna věc je, že tvůrci očekávají u diváka znalost doby a dobových reálií. Já se přiznám, že mi není přesně jasné, co a proč prováděly patroly s červeným "RG" na ruce, proč se jejich členové kamarádili s vojáky Wehrmachtu, proč v pohraniční díře sídlí vysoce postavený ruský důstojník, proč Němka utíká před zlými Čechy z pohraničí do Olomouce, nebo jak mohou vesničané na Šumpersku v květnu 1945 bez problémů rozumět dlouhému proslovu v ruštině. Je možné, že to všechno má nějaké logické vysvětlení, ale nehodlám ho hledat na Wikipedii.

(Věcná poznámka: Ve filmu samotném není více nahoty, než je vidět v traileru.)

Vyšší WTF level pak pozůstává z otázek jako:

* Když utíkám lesem před někým, kdo mě chce chytit / znásilnit / zabít, proč zásadně utíkám na vrcholek holé skály, kam je odevšad krásně vidět?

* Proč vždycky, když chci někoho v sebeobraně srazit k zemi, omylem ho při tom zabiju? (Asi protože jsem hlavní kladný hrdina.)

* Proč nevyužiji nějaký z mnoha způsobů, jak svému milovanému manželovi sdělit, že jsem utekla, proč jsem utekla a kam jsem utekla? A nejen manželovi, ale taky divákovi!

* Proč v květnu 1945 riskuji život zrovna kvůli chlapíkovi, který je ve Wehrmachtu, chlubí se tím, jak umí vyhlazovat (nejen puky), při našem posledním setkání mě chtěl zabít za hanobení rasy a vypadá jako Crispin Glover? Jenom proto, že je bratrem mé manželky (kterou nazývá kurvou)?

* Proč je na konci filmu obsáhlý flashback, který zřejmě má něco zásadního objasnit, ale neobjasňuje vůbec nic?

* Proč vidíme tento flashback osoby X, když celý příběh vypráví osoba Y, která o tom flashbacku neví?

* Jak daleko jsou od sebe různá místa příběhu, mezi kterými se hrdinové v průběhu filmu teleportují tam a zpátky podle potřeby? Proč se někdy někam jde dlouhým pochodem přes hory a jindy prostým střihem?

* Proč všechny postavy znějí jako kdyby celý film byl původně v jiné řeči a všichni byli předabováni?

* Co má znamenat název filmu?

* Proč Jiří Schmitzer hraje v tomto filmu a ne v novém dílu Death Wish?

Opět: Je možné, že by mi někdo z tvůrců dokázal tyto otázky zodpovědět a mělo by to nějaký druh logiky. Při sledování filmu, bez vysvětlivek a papírových poznámek, jsem byl ovšem naprosto ztracen a chování a vývoj jednotlivých postav mi připadaly zcela nesmyslné a náhodné. Následkem toho na mě pak některé obzvlášť emocionálně vyplaté scény působily až vtipně (a nebyl jsem sám), jako něco z "Darkplace". Rozhodně ale není ve filmu tolik nechtěně vtipných momentů, aby na něj stálo za to chodit kvůli nim.

Vina je zjevně kolektivní, ale především je problém v tom, že někdo, kdo viděl kompletní, definitivní sestřih filmu, neřekl "Moment, stop, po všech těch úpravách to úplně přestalo dávat smysl, s tím se musí něco zásadního udělat, než to dáme do kin!"

A pokud to řekl, neřekl to dostatečně nahlas.

Hodnocení: 30%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE