Recenze: Polski film Marka Najbrta donutí diváky přemýšlet

Především si pozorně přečtete úvodní odstavec, protože při letmém přejetí očima byste mohli získat dojem, že film je o tom, jak čtyři čeští herci vzpomínají na svá studia. To ale není pravda. Film je o tom, jak čtyři čeští herci chtějí natočit film o tom, jak vzpomínají na svá studia, a jak se jim to nepovede. (Například kdy a jak vznikl Komediograf, o tom ve filmu není ani slovo. Vlastně, nebýt tohoto úvodního odstavce, ani bych netušil, co to ten Komediograf byl.)

Jste zmateni? To ještě nic není. Film je částečně dokument o tom, jak čtyři herci, kteří hrají herce se stejnými jmény (ale nejsou to oni), natáčejí film s režisérem, kterého hraje Jan Budař, produkovaný polským producentem, kterého hraje polský herec, a dalšími členy štábu, které hrají herci. A celé to režíruje Marek Najbrt (Mistři / 2004, Protektor /2009).

A dál to vysvětlovat nejde. Film zcela záměrně diváka mate a stále ho nutí přemýšlet, kdo na plátně právě co hraje a ve které úrovní Matrixu jsme vnořeni.

Dovolte příklad:

Matonohovu manželku hraje jeho skutečná manželka, na což on v rámci filmu výslovně upozorňuje. Ve filmu, který se bude natáčet v rámci filmu, ale bude jeho manželku hrát polská herečka X, a skutečná manželka ji bude pouze dabovat do češtiny (protože je dabérka). Poláškovu manželku pak od začátku hraje herečka Y. V jednu chvíli se pak zničeho nic objeví ve filmu jiná žena, která tvrdí, že je skutečnou Poláškovou manželkou, a že by si Polášek nikdy za ženu nevybral nikoho jako je herečka Y. Následně herečka Y pronese monolog o tom, že by každý chlap měl mít jen jednu manželku a že by si Polášek tedy laskavě měl mezi nimi vybrat. A herečka X se zamiluje do Lišky. To vše se odehraje na plátně a my netušíme, jestli ta "Matonohova manželka" a ta černovlasá žena jsou skutečné manželky Matonohy a Poláška, nebo je to jen další hra s divákem.

Strategický plán tvůrců je jasný: Donutit diváka přemýšlet, kdy se dívá na film, kdy se dívá na natáčení filmu, kdy se dívá na natáčení filmu o natáčení filmu a tak dále...

První přibližně třetina filmu se mi hrozně líbila a připomínala mi Spinal Tap, Největší z Čechů (2010) nebo Mupety (2011): Občasné vykolejení a hrátky s filmovou realitou byly osvěžující, ale především to celé o něčem bylo: "Chceme o sobě natočit film, ale asi jsme na to příliš velcí loseři."

Bohužel, film má téměř dvě hodiny, a někdy okolo poloviny (kdy všichni odjedou do Polska natáčet), se tempo strašlivě zpomalí a posléze děj neuvěřitelným způsobem rozbředne a ztratí jakýkoliv náznak konzistence a smyslu. Netvrdím, že Najbrt záměrně kopíruje Stevena Soderbergha, ale zatímco začátek Polskeho filmu mi přišel zábavný a příjemně odlehčený jako Dannyho parťáci (2001), konec byl nesnesitelný jako jeho Full Frontal (2002 / Soderberghův film, nikoliv jeho penis) a obávám se, že záměrem bylo, aby působil sofistikovaně.

Naštěstí až do konce jsou všichni herci skvělí a mají mezi sebou obdivuhodnou chemii. Jenom škoda, že někoho okolo poloviny filmu přestalo bavit psát scénář a zbylou hodinu nechal všechny náhodně improvizovat...

Pokud vám Soderberghův Full Frontal přišel aspoň trochu snesitelný, budete mít zřejmě na Polski film (2012) podstatně jiný názor, než já.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE

P.S: Ve filmu je mnoho full frontalů, ale žádný z nich nepotěší heterosexuálního muže.

P.P.S: Na hudbě se prý podíleli Midi Lidi, ale celý film jsem nezaznamenal vůbec nic hudebně zajímavého.