Recenze: Moje letní prázdniny vrací Mela Gibsona do hry

Ten připravil nesprávného člověka (Peter Stormare) o velkou kupu peněz a zamířil si to s ní za hranice. Bohužel to nedopadlo úplně nejlépe, díky čemuž hrdina skončí v El Pueblitu, což je nezvykle pojatá věznice, koncipovaná jako malé ghetto, v němž lze normálně zajít do baru a mít po boku manželku a děti. A přirozeně nechybí korupce a ubikace pro lepší (=bohatší) trestaneckou třídu.

Podobné alternativní vězeňské zařízení není žádným fantaskním výmyslem scenáristů (mezi něž se počítá sám Gibson). Filmové El Pueblito vzniklo podle skutečné vězeňské předlohy, která vyrostla v roce 1956 v Tijuaně jako experiment. Tehdy si 2000 odsouzenců mohlo vzít sebou do vězení své ženy, děti, přítelkyně a celé své rodiny a integrovat je do prostor věznice. Unikátní projekt dal vzniknout neméně unikátnímu prostředí, které se naplno povedlo přenést do filmu a dodává mu vedle puncu originality i jistý prostor k zamyšlení, zda by toto mohla být skutečně cesta.

Hrdina je do prostředí vržen coby nováček a pomineme-li skutečnost, že by v něm opravdový „gringo“ (tedy Američan) nevydržel naživu déle než deset minut (pokud by se choval jako Gibson), je jeho zmatenost vhodná k představení celého konceptu. Tvůrci prostředí nepřikrášlují – drogy, děvky, násilí, oběti. To vše z nové vize "volnějšího" vězení vzešlo a s tím vším se bude Řidič (jak hrdinu závěrečné titulky filmu pojmenovávají) potýkat. Má to ovšem háček. Být film primárně o vězení, bylo by vše v pořádku. Do realisticky podané kulisy je ovšem vražen typický příběh zlého hocha, jemuž osud trochu zamíchal karty a on musí hodně lidí postřílet, aby vše vyvážil. Pod tíhou toho se film drolí.

Jakoby se nedokázal rozhodnout, zda chce být dokumentem (tento pocit navozuje užití ručních kamer), sociálním komentářem, tupým akčňákem, westernem (osamělý bezejmenný hrdina bez jasné profilace příjíždí do města sjednat pořádek) nebo stylovou gangsterkou, postavenou na hláškách. Gibson a jeho spoluscenáristé navíc celkem nerozumně vykradli Gibsonův starší hit Odplatu (1999)a to nejen v rovině zápletky, ale i v rámci stylizace samotné postavy. Kdyby si hrdina říkal Porter, nikoho by to nepřekvapilo – vypráví příběh, suše trousí hlášky, okrádá lidi, hulí jednu za druhou, jde mu primárně (ale ne nutně) o peníze a přirozeně ho pár lidí vydírá a on je musí očůrat.

Navíc, jak už to tak u kopií bývá, jsou Moje letní prázdniny pouhým odvarem originálu. Řidič natolik tlačí od úvodu na pilu, až to není vtipné a poměrně dlouho trvá, než si divák vypěstuje k postavě vztah. Zkoumání El Pueblita tříští samotnou zápletku, záporáci mají pouhé minutové (a zcela zapomenutelné) výstupy a k tomu řada oblíbených scenáristických klišé navrch.

Ještěže pod tím vším tepe srdce žhavého Mexika s chytlavou hudbou a údernou finální třicetiminutovku. Trvá to hodinu, ale najednou vidíme opět toho Mela, jakého máme rádi (i když s extra porcí vrásek): sympaťák závislý na nikotinu, který si s přehledem poradí s každou situací (deštník!). Jen mu tentokrát ten produkt „šitý na míru“ tak úplně nevyšel. Coby příslib do budoucna ale nejsou Moje letní prázdniny vůbec špatná vizitka.

Teď by to chtělo tu pátou Smrtonosnou zbraň.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE

P.S. Podobnost s Odplatou je natolik do očí bijících, že dokonce Bontonfilm zazmatkoval a omylem v oficiálních materiálech pojmenoval Gibsonovu postavu Porter. Absurdní.

P.P.S. Nejde úplně nemít rád film, ve kterém umře klaun.