Recenze: Cizí příběh (TV film)

Ona před sedmi lety napsala úspěšnou prvotinu a teď se ne a ne trefit do nové látky. Doma ji psaní nejde, proto po nocích utíká do kaváren a barů, kde cítí lidi, inspiraci, volnost a kde potkává kamarády vyladěné na stejnou notu.

On je dokonalost sama. Ženu miluje, dceru miluje, práci má dobrou, o domácnost se stará, svačinu udělá, dárky koupí, dort obstará, dceru do školy ráno odveze, odpoledne zase vyzvedne (jak to v práci stíhá, netuším), jen v něm začíná trošku hlodat červíček pochybností, jestli tu někomu nedělá vola.

Už na začátku získáte pocit, že podobný muž nejspíš neexistuje, že s podobnou ženou se nejspíš v životě nepotkáte a že je vám tudíž celkem jedno, co se s hrdiny bude dít dál. A že se budou dít věci!

Z mírumilovného, láskyplného, vstřícného, oddaného, tolerantního muže se během pár minut stane cholerický, agresivní, nezodpovědný alkoholik, který před milovanou dcerou rozmlátí celkem kvůli ničemu skleněné dveře!

No a aby toho nebylo málo, tak potom film ještě celkem nenápadně změní téma a místo o citovém odcizení manželů začně vyprávět o všelijakých cestách práva a slepé spravedlnosti. Zatímco hlavní hrdinové osamoceně trpí, příběh si běží tak trochu vlastní cestou resp. kam se scenáristovi zrovna chce.

Režisér Juraj Deák se pokouší o dynamické vyprávění s patřičnou atmosférou, ať jde o ranní cestu do školy autem (velmi přesvědčivá Veronika Divišová v roli malé Jitušky!), posezení v literární kavárně nebo bouřku v nočním městě. Debutantské neduhy látky i herecké limity Matěje Dadáka ale při nejlepší vůli překrýt nedokáže. Cizí příběh tak spíš než skutečný život místy připomene telenovelu.

P. S.: Ačkoliv snímek nese copyright roku 2010, je uváděn v televizní premiéře.