Recenze: Nebezpečná metoda je zábavná perverze s nízkým komerčním potenciálem

Film vznikl na motivy divadelní hry a je to na něm vidět. Jeho většinu sledujeme, jak si dva lidé (pokaždé jiní dva) povídají. Občas při tom někam jdou, ale většinou sedí v ordinaci, doma nebo na lodi a povídají si. Kromě tří hlavních hrdinů se v něm občas objeví ještě Jungova bohatá manželka (Sarah Gadonová) a velmi osvěžující Vincent Cassel jako psychoanalytik a sexuální maniak z přesvědčení Otto Gross. Jinak nikdo, kdo by stál za uvedení v titulcích.

Ve filmu se vyskytuje pohlavní styk a nějaký ten spanking, ale rozhodně netvoří těžiště příběhu a rozhodně kvůli nim film není nějak skandální - tedy aspoň rozhodně ne tak skandální jako jiné Cronenbergovy filmy.

Film sice je perverzní, ale ta perverze je skrytá pod povrchem a nedá se zachytit v traileru. Jde o to, že si spolu tři hlavní hrdinové velmi otevřeně, racionálně, rozvážně a artikulovaně povídají o sexuálních a jiných frustracích a přitom více či méně úspěšně maskují, do jaké míry jsou jimi sami zmítáni. To vše v době, kdy se 99 procent populace neodvážilo vůbec připustit, že takové frustrace existují, natož o nich mluvit. Naštěstí většinu času mluví pomalu a rozvážně, takže české titulky mohou být patřičně košaté:

Gross: "Připadá mi, že se skutečná perverznost lidské rasy projevuje tím, že jedna z mála skutečně slastných aktivit je terčem takové hysterie a represí."

Jung: "Ale zapomenout na represe znamená uvolnit v sobě nebezpečné a ničivé síly."

Gross: "Máme našim pacientům otvírat cestu ke svobodě.

Jung: "Slyšel jsem, že jste jedné své pacientce pomohl se sebevraždou.

Gross: "Byla rozhodnuta zabít se. Pouze jsem jí vysvětlil, jak to provést spolehlivě. Pak jsem se jí zeptal, jestli by nebylo lepší stát se mou milenkou. Rozhodla se pro obojí."

Jung: "Tohle nemůže být cílem naší práce."

Gross: "Svoboda je svoboda."

Film, postavený téměř výhradně na dialozích tří lidí (a občasném čtení dopisů), nezní jako bůhvíjak atraktivní záležitost, ale neměl jsem v kině tak slastný pocit opravdu hodně dlouho a bylo to způsobeno v rovnoměrné míře scénářem, hereckými výkony i režií - což, pokud si vzpomínáte, byly kdysi základní pilíře dobrého filmu.

Jak už jsem psal, film vznikl podle divadelní hry Christophera Hamptona (Nebezpečné známosti / 1988, Pokání / 2007) a byla by to po mnoha letech asi první hra, na kterou bych rád šel do divadla. Pokud by v ní ovšem hráli Fassbender a Mortensen. Pokud jste je dosud znali hlavně z X-Men a Pána prstenů, tak víte, že jsou charismatičtí, ale nevíte, jak se dokáží úžasně sžít se svými složitými postavami.

Fassbenderův Jung je mladý štramák, "ambiciózní árijec", který touží po kariéře a po něčem víc než po konvenčním životě s bohatou poslušnou manželkou. Mortensenův Freud je usedlý žid, který se netají svou skepsí ke všem a všemu (včetně Junga), ale vidí svého mladého obdivovatele jako jediného, kdo je schopen nést dál pochodeň jeho psychoanalýzy. A do tohoto komplexního vztahu vnese další komplexnost Keira Knightleyová, zprvu jako uragán, posléze jako racionálně uvažující a o to nebezpečnější uragán. Všechny tři hlavní představitele jistě čekají různé zásadní nominace a ceny.

Cronenbergova režie je velmi střídmá, jako by se chtěl co nejméně plést hercům do práce. Občas trochu popojede kamerou, aby něco obzvlášť zvýraznil, ale jinak si vystačí se statickými záběry dokonale upravených lidí (s výjimkou Cassela), ve kterých se dá pouze tušit, že pod klidnou hladinou cosi vře. Také mě potěšila slušná porce velmi jemného humoru, který bych kromě všech sekvencí s Casselem (viz výše)  demonstroval například na scéně, kdy Jung vypráví svůj bizarní sen, Freud mu na to s ledovým klidem řekne něco jako "Z toho mi vyplývá, že ta kláda symbolizuje penis a vy byste chtěl souložit s koněm", načež se Jung zamyslí a s ledovým klidem řekne něco jako "Aha, to se podívejme". Necituji to přesně, není to takto "na plnou hubu", ale režisérův záměr je jasný. Je to buď velmi depresivní nebo velmi legrační, v závislosti na vašem smyslu pro humor.

Nebezpečná metoda (2011) je film s nízkým komerčním potenciálem, na který se nechodí primárně kvůli zábavě, ale nakonec jsem se dost překvapivě dočkal i té. Zamysleme se nad tím, že něco podobného by mohlo klidně vzniknout jako inscenace v České televizi, a že několik desetiletí nic takového v České televizi nevzniklo...

Studijní bonus pak spočívá v tom, že podle letmého pročtení Wikipedie je film velmi historicky věrný, takže se dozvíte něco, čím můžete ohromovat kamarády na příští psychoanalytické párty.

Hodnocení: 90%