Recenze: Rumový deník se utápí ve zmateném scénáři a hektolitrech nudy

Hunter S. Thompson (1937 – 2005) byl svérázný americký novinář a poměrně úspěšný spisovatel. Těžko říct, jestli čtenáře na jeho osobě a knihách zaujalo i něco jiného, než nezřízená konzumace všelijakého alkoholu a experimentování s drogami od kokainu po meskalin. Každopádně tím se jeho tvorba a rovněž on sám, jelikož z velké části šlo o autobiografické kousky, proslavili natolik, až po knize z roku 1971 s názvem Strach a svrab v Las Vegas šáhnul jediný americký člen legendární britské skupiny komiků Monty Python's Flying Circus, režisér a animátor Terry Gilliam. V roce 1998 díky tomu vtrhnul do kin plešatějící (no vážně!) Johnny Depp a kultovní klasika pro všechny příznivce halucinací byla na světě.

Pravda, byl to pořádný úlet a ne každého Deppovo šílenství na plátně bavilo, nicméně Hunter S. Thompson napsal ještě pár dalších knižních hitů a Depp si schýzu asi užil, takže s Rumovým deníkem ožívají další Thompsonovy orgie. Kniha napsaná v 60. letech a vydaná o pár desítek let později je stejně jako Strach a hnus v Las Vegas (1998) ve své filmové verzi hlavně chválou alkoholu, leč divácky je to přece jen přístupnější a tak nějak „koukatelnější“. I přesto zdaleka neplyne tempem, při kterém by vám ta necelá dvouhodinka stravitelně utekla.

Hlavním hrdinou Rumového deníku je Paul Kemp (Johnny Depp), nadějný mladý novinář a stejně nadějný těžký piják. Přijíždí do Portorika, aby tam rozjel svoji žurnalistickou kariéru, místo toho chlastá a zase chlastá. Nic proti, ale film na tom postavit úplně nelze. Což si tvůrci uvědomují a zkoušejí Deppovu každodenní kocovinu okořenit nějakým tím příběhem zahrnujícím korupci a milostnou zápletku. Všechno je ale namícháno chaoticky - místy příběh, místy opilcova agónie čili nic. Takže je to vlastně nuda.

A nuda je tu překladem pro naprosto nevyužitý potenciál, kterého je v této látce troufám si říct i více než u Strachu a hnusu v Las Vegas. Postavy s rozličným charakterem jsou všechny dobře ztvárněny, ač to třeba u Deppa znamená jen otřepaně vykulené výrazy. Divoké karibské prostředí také skrývá mnoho možností, jenže s těmi se tu pouze koketuje. Opravdu vtipných gagů je pomálu. Halucinací také není mnoho, přitom by k dokreslení atmosféry filmu jsou absolutně vhodné. Naopak tu přebývají moudra o novinářské etice a smyslu života – ty navíc pronáší humr…

Je prostě pořádná škoda, že navzdory rozvětvenému příběhu to nakonec vypadá, jako by tam žádný nebyl. Ztratil se v těch hektolitrech rumu a ve zmateném scénáři.

Hodnocení: 60 %