Recenze: Apollo 18 je naivní hrou s divákem

Zkoušet v současné době přijít se šokujícím videozáznamem, který byl náhodou objeven, sestříhán do podoby filmu a poté uveden do kin, je minimálně optimistické. Záhadě Blair Witch (1999) to kdysi vyšlo, protože byla první. Paranormal Activity (2007) se svezla na vlně autenticity, díky čemuž nevadila ani nadpřirozená tématika. Ostatně, kdo z nás nezná ten pocit, že v opuštěném domě s námi něco je.

Koncept Apolla 18 (2011) nemůže fungovat již z principu. Nemyslím tím, že popírám možnost utajovaných kosmických letů, které nedopadly dobře a svět o nic nikdy neslyšel. Dějiny píší vítězové, takže bych se vůbec nedivil, kdyby ve vesmíru poletoval nejeden kostlivec. Jaká je ovšem pravděpodobnost, že by někdo našel materiál ukazující zpackaný let, ve kterém je vláda za mrchu, přímý kontakt s mimozemšťanem a dokázal ho zveřejnit, aniž by předtím nebyl zadržen muži v černém a podroben análnímu vyšetření?

Divák neví, jestli se má cítit jako idiot (ve smyslu „vážně si myslí, že tomu budu věřit?“), nebo být uražen lacinou propagační kampaní („musíte to vidět, jde o šokující materiál!“). To, co mělo být největší marketingovou zbraní se tak paradoxně stává nejslabším bodem filmu. Čím více se v "Real Footage" budete nimrat, tím větší je šance, že vás film urazí.

Přejdeme-li ale nálepku autentického záznamu a začneme Apollo 18 vnímat jako klasické hororvé sci-fi, které si pro větší intenzitu zvolilo pohled ručních kamer, můžeme být o poznání pozitivnější. Pravda, ani tenhle úhel pohledu nemůže vyvážit poměrně laciný scénář, ve kterém se toho vlastně za celou dobu moc nestane a když už dojde na nějaký děj, známe ho odjinud. Herci jsou nicméně vynikající (respektive vůbec nepůsobí jako herci, což je v podobném "real-footage“ záznamu ta nejlepší možná varianta) a překvapivě tu velmi dobře pracuje i režie.

Tvůrci si moc dobře uvědomili, že snaha o realismus svazuje ruce a využili proto chytré berličky v podobě různorodých kamer. Jedna nabízí plynulý, ale zrnitý barevný obraz. Druhá je naprosto ostrá, ale černobílá a seká se. Třetí je někde mezi tím. Na čtvrté není skoro nic vidět atd.. Zvoleným přístupem se tvůrci šikovně vyhnuli formální statičnosti jiných "realistických" hororů, které jsou točené na jednu kameru a celý film vypadá obraz naprosto stejně. Přestože Apollo 18 ani jednou neporuší vzhled videozáznamu, je snímek formálně dostatečně různorodý.

Určitým bonusem je i zvolené prostředí (i když je jím naprosto zničena možnost, že by člověk byť na minutku zapochyboval, zda je o reální či fiktivní materiál - ostatně, jak by se vůbec natočený materiál vrátil zpátky na Zem?). Vesmír má zkrátka svoje kouzlo, dvakrát tolik, když vypadá 100% autenticky. Kdo kdy toužil po cestě ke hvězdám, bude s jistým nadšením sledovat každý detail titěrné lodi, ve které se posádka nachází. Vše je provedené do nejmenšího detailu a kulisáci si rozhodně zaslouží velkou poklonu.

Být Apollo 18 přiznanou hrou s chytřejším scénářem, mohla vzniknout novodobá klasika velebená fanoušky žánru. V dosavadní podobně je především zajímavou ukázkou ne/výhod práce s autenticky vypadajícím záznamem, která vás bude stejnou měrou zajímat, jako nudit. Čistý střed.

Hodnocení: 50%