Recenze: Věc - Počátek

Na Antarktidě skupina Norů zachytí na vysílačku S.O.S.. Cestou ke zdroji se pod nimi prolomí led. Když odhalí, co pod promrzlým povrchem vydávalo signál, je jim jasné pouze jedno: tahle věc není ze Země. Na prozkoumání nálezu proto povolají partu zkušených amerických vědců. Nikdo z nich ovšem netuší, že ‘‘věc‘‘ je živá a jen čeká na svou příležitost.

Věc z roku 1982 lze bez nadsázky nazvat kultovní záležitostí. Nemálo lidí si lámalo hlavu nad otázkou, co se přesně stalo na základně Norů, kteří se na začátku originálu snažili mermomocí zabít "nevinného" psa. Tento prequel, nebo-li film vysvětlující události předešlého snímku (letos jste ve stejném stylu mohli vidět například povedené Zrození planety opic) nám všechno osvětluje. Nejedná se však pouze o prequel, ale zároveň i o částečný remake, neboť většina věcí, jenž se stala ve starší verzi, se děje i v té nové.

Když před 30 lety Carpenter natočil dechberoucí originál, neměl samozřejmě technologie 21. století a musel si vystačit se slizem a jednoduchou mechanikou. Výsledek byl sice úžasný, přesto se nabízela otázka, jak by film vypadal v dnešní době. Režisér Matthijs van Heijningen jr. na to dává odpověď a překvapivě ne nejhorší.

I když ony efekty paradoxně nejsou nejsilnější stránkou filmu. Místy je znát přehnaná pomoc počítače, což přímo bije do očí. Nicméně svůj úkol šokovat a někdy i znechutit efekty Věc: Počátek dokonale plní.

Nejslabším bodem je bohužel scénář. Platí u něj stejné pravidlo, jako u většiny dnešních hororů: hlavně nemyslete. Scenáristé sází na předvídatelné lekačky, krev, plamenomety a přihlouplé dialogy. A závěrečná akční scéna je ztělesněné klišé. Nečekejte tedy Shakespeara a na chvíli ten mozek jednoduše vypněte.

Samotná režie je velmi dobrá a těším se na další snímky Heijningena, ale z natolik slabého scénáře by ani Hitchcock nevykouzlil klenot kinematografie. Heijningen naštěstí skvěle střídá akční a dramatické scény, kde v duchu hádáte, která z postav není člověk, což slabiny scénáře trochu vyvažuje.

Herci v čele s Mary Elizabeth Winstead (dcera Johna McClanea ve  Smrtonosné pasti 4.0 / 2007) jsou ucházející a i když oscarové nominace nečekejte, jejich výkony jsou více než dostačující. Soundtrack je bohužel, až na úryvky ze původních skladeb Ennia Morriconeho, nevýrazný a zbytečně uřvaný.

Hodnotím Věc: Počátek samostatně a neporovnávám ho s originálem. To je to nejlepší, co můžete pro film (a snaživého režiséra) sami udělat. Možná, že právě lidé neznalí staré verze budou z filmu nejvíce nadšeni. Její fanoušci si ale zase na druhou stranu více vychutnají navazující závěrečnou scénu.

Hodnocení: 65%