Recenze: 4teens (TV seriál)

Už nejsou školáci za základky, už čtrnáct dní jsou studenty gymnázia. Rozhlížejí se a poznávají, že každý z nich je úplně jiný. Petr je rasista, Míša ujíždí na skateboardu, Dája chce být novinářkou, Patricii vyrobili u Mattela, Amos má hudební vlohy a obtloustlý Milan miluje počítače a v seriálu navíc funguje jako vypravěč. Svým slovníkem a znalostmi bohužel dost často evokuje spíš čtyřicetiletého rádobycool intelektuála než trefného, sžíravě cynického puberťáka. Každý z dílů staví do popředí některého z nich, přičemž jednou ze spojovacích linek vyprávění je tajemný Ghost, který pro školní časopis 4teens nečekaně rychle a přesně kreslí komiks o nich samých.

První část se věnuje Míše, která žije jen s maminkou. Bojím se, že jakkoliv bych zápletku této části ve vší stručnosti popsal, evokoval bych ve vás mnohem bohatější menu, než jaké ve skutečnosti dostanete.

Seriál 4teens totiž trpí hned několika nemocemi, takže po pořádku:

1) Zpracovává to, co použili už jiní a lépe. Motiv tajemného autora komiksu ve 4teens až nápadně připomíná hledání autora Řevu septimy v nesmrtelné Fričově komedii Škola základ života. Obtloustlý chytrolín se osvědčil už v legendárním seriálu Kamarádi, navíc jeho představitel je Marku Ebenovi až nápadně podobný.

2) Tvůrci se evidentně zmítají mezi ambicí natočit seriál, který by skutečně o současné mládeži něco vypovídal, a obavou, aby nenatočili něco, co by mohlo někde někoho popudit nebo pozlobit. Proto se vedle několika málo odvážných vět, třeba právě s tím šukacím průkazem (které si propašovali do výsledného tvaru sami herci?) melou i věty, které jsem od teenagerů neslyšel ani v nejvyšší opilosti a které ze všeho nejvíc odpovídají Ordinaci v růžové zahradě 2. 

3) Podobně rozpolcená je i forma. Komiks sám o sobě je určitě zajímavý a formálně nosný nápad, v seriálu je ovšem použit naprosto kontraproduktivně. Vyprávění neozvláštňuje a nezrychluje, ale naopak zpomaluje a zdvojuje.

4) Scenáristky Hlaváčková a Pavlová nedokáží (narozdíl třeba od Lucie Konášové v tematicky obdobné Dobré čtvrti) rychle a přesvědčivě vykreslit charakter postav. Ze všeho nejvíc to jsou jen typy, s nimiž vlastně nemáte nejmenší důvod se jakkoliv ztotožňovat.

5) Látce obecně chybí rafinovanější struktura i celistvější tvar. Režisér zkouší tak trochu všechno v naději, že něco z toho by - snad - mohlo zaujmout, jenže všechno je upovídané, výchovné a neskutečně natahované. teenagery oblíbené hlášky jsou velmi vzácné a když už na nějakou dojde, je spíš nucená a z paty tahaná než opravdu drzá (jako v Gymplu) nebo aspoň vtipná (jako ve Snowboarďácích).

6) Samostatnou kapitolou jsou herci. Před kamerou předvádějí neuvěřitelně křečovité výkony, které často působí až halucinogenním dojmem. Jakoby od produkce povinně fasovali před každým natáčecím dnem nějaké prošlé barbituráty nebo co. Zábleskem normálnosti se občas blýsknou spíš mladí, než jejich dospělí kolegové - například Ondřej Malý (neplést se jmenovcem z Pout!), kterému ovšem ubližují kvanta dospělácky napsaného vnitřního monologu.

7) Nejsmutnějším důkazem toho, že Česká televize vlastně neví, co, o kom a proč točila, je termín nasazení seriálu. Milí mnohopočetní ředitelé Kavčích hor, v pátek večer teenageery doma u televize určitě nehledejte!

Hodnocení: 40 %

P. S.: Druhý díl staví do popředí hned dvě hrdinky - Dája chce kvůli reportáži pro školní noviny proniknout do pravidel fotbalu, Paty začíná mít vážné problémy s mentální anorexií. Všechny neduhy zmíněné v souvislosti s prvním dílem, bohužel, přetrvávají - postavy jsou schematické, zápletky tezovité, vyprávění navzdory kratkým scénám a častému střihu zdlouhavé, nudné a uspávající, herecké výkony křečovité. Záblesků přirozenosti pořád velmi málo. Prvního dílu už si ale díky internetu stihli všimnout i sami pubescenti. Nejčastější otázka: "Je to parodie, nebo to myslí vážně?" Nejvýstižnější hodnocení: "Život je prkno, scénář je prkno, herci jsou prkno, rejža je prkno."