Recenze: Vřískot 4 navrací sérii na žánrový vrchol

O ději jen ve zkratce, protože v mantinelech zas tak podstatný není (důležité jsou spíš detaily, které ho doplňují). Sidney Prescottová (Neve Campbell) se vrací do rodného města, aby propagovala svou novou self-help knihu. Je zrovna výročí původních vražd, které jsou pro současnou omladinu důvodem k hororovým a chlastacím oslavám. Společně se Sidney se vrací i Ghostface, aby potrápil přeživší a přidal několik nových obětí.

Wes Craven a Kevin Williamson svého času platili za guru hororového žánru. Dokázali ho vzkřísit chytrou žánrovou hříčkou, která využívala všech pravidel o vraždících maniacích, okatě na nich stavěla (a to způsobem, že o tom samotné postavy hovořily) a film si současně ze žánru i utahoval. Řeč je samozřejmě o Vřískotu, který vstoupil do kin v roce 1996. Rok nato následovala důstojně navazující dvojka a o něco později zadýchanější trojka, která vše jakžtakž uzavřela (více o trilogii zde). Do čtyřky se nikomu moc nechtělo. Za prvé proto, že trojka zase tolik neoslnila, za druhé nebylo moc co vyprávět. Za deset let se ale žánr v mnohém změnil (užívání moderních technologií, kvantum remaků) a proto měl Kevin Willamson zase o čem psát.

Vřískot 4 se proto hned zkraje vyhraní, že jde opět po stopách absolutní žánrové hříčky s ohromnou nadsázkou. Po originálním úvodu z jedničky (zabijeme jedinou hvězdu), sympatickém blbnutí na začátku dvojky (zabijeme známou herečku na projekci filmu natočeném podle událostí z jedničky) a o trošku méně převratném openingu trojky (odrovnáme postavu z minula) se tvůrci přiklonili k tomu, že divák sleduje film uvnitř filmu uvnitř filmu. Víc by bylo škoda prozrazovat, ale už úvod jasně vytyčuje, že čtyřka opět zhusta našlapuje vstříc filmovým geekům, kteří mají žánr do puntíku přečtený.

Pro všechny ostatní je tu historka o pár dospělých a pár dětech, které někdo kosí nožem a do toho se tam hodně mluví o hororech. Ve světě Kevina Willamsona žije celé město hororovým žánrem, takže každý, včetně hlídkujících policistů ví, jak to v něm chodí a co by zhruba neměl dělat (policista chce jít na obchůzku: „hned se vrátim… sakra, tohle se nemá nikdy říkat"). Je to samozřejmě pouhý sen filmového nadšence, v jehož vesmíru každý, včetně koček typu Hayden Panettiere, má extrémní přehled o žánru. V rámci série je to ale akceptovatelná „pohádkovost“, neboť příběhu slouží a co víc, každá postava, i sebemenší, se díky tomu dočká nějaké stylové repliky. Tohle Willamson uměl a je fajn vidět, že ani po dlouhých 14 let (je třeba mít na paměti, že ke trojce dodal jen nástřel) neztratil pro podobné blbnutí cit.

Craven režíruje sebejistě a skoro se nechce věřit, že nedávno uvedená pitomost Vem si mou duši (viz odstrašující recenze na kartě filmu) je od stejného režiséra. Vřískot 4 táhne, vraždící scény mají drajv a jediným zaváháním je příliš dlouhá pauza mezi první a druhou vraždou. Tehdy se snímek začne lehce táhnout, což naštěstí rozmělňují hláškující postavy. Od druhé vraždy se tempo drží na vražedně vysokých obrátkách.

K vřískající sérii jednoznačně patří překvapivé odhalení vraha. Dvakrát to vyšlo, jednou méně (trojka se takzvaně utopila ve vlastní šťávě). Ve čtyřce hra na vraha (díky bohu) opět funguje a divák má tak plnohodnotnou možnost zapojit se do pátrání po jeho identitě (kterou není lehké předem rozšifrovat). A co je na tom všem nejlepší – rozuzlení dává dokonalý smysl. Následné rozřešení je sice až zbytečně komplikované (a možná je i škoda, že tvůrci nezvolili nabízející se cyničtější konec), ale aspoň i z toho si postavy utahují.

Vřískot 4 nemá úplně dokonale vyvážené tempo, ale jinak funguje nad očekávání dobře. Vzhledem k tomu, na čem film staví (znalost žánru, parodie žánrových pravidel i jejich užívání, všeobecně filmové hlášky a odkazy), je finální známka hodně závislá na tom, jak se vám líbila původní trilogie a zdali (například) dokážete vyjmenovat všechny díly Noční můry z Elm, případně jestli si vzpomenete na aspoň 10 hororových remaků poslední doby. Není to hostina jen pro zvané, ale čím více o žánru víte, tím lépe Vřískot 4 doceníte.

Zkrátka a dobře: Důstojný návrat hororové legendy, která ve velkém válcuje veškerou současnou žánrovou konkurenci. Nikoli revoluce, ale evoluce.

Hodnocení: 85%