Iñárritu - Zkušený režisér, který umí budovat atmosféru.
Iñárritu + dva další lidi - Nic moc scenáristi.
Film má dvě a půl hodiny a to je na to, co se v něm (ne)stane, opravdu zbytečně moc. Hlavní hrdina umírá a snaží se nějak, aspoň trochu, zaopatřit své děti. Nějaká celková náprava jeho samotného (psychická ani fyzická) se nekoná a ani se konat nemůže. To, jak dopadne jeho družka, a kolik peněz se vlastně pro ty děti sežene (například), je dost nepodstatné.
Kromě toho sledujeme osudy pár dalších lidí (nejzajímavější jsou asi gay Číňani, zaměstnávající hromadu ilegálů v nelidských podmínkách), které nejsou příliš dobře skloubeny s osudem hlavního hrdiny a které nejsou dostatečně zajímavé a propracované na to, aby staly hlavní dějovou osou. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že ani to umírání a "pouť" hlavního hrdiny nestačí na "hlavní dějovou osu".
Některé scény zavánějí avantgardou - halucinující hrdina například vidí lidská těla NA STROPĚ, zřejmě jako symbol čehosi hrozného. Ale je toho příliš málo na to, aby se dalo říct, že jde o "snový film" nebo něco podobného.
Oceňuji talent většiny zúčastněných, ale byl použit způsobem, který ve mně nevzbudil intenzivnější emoce, než "neštvalo mě to a vydržel jsem to celých 145 minut".
A pokud mi někdo vysvětlíte úvodní a současně poslední scénu nějak zajímavěji než jako "obecný symbol smrti a setkání s VÍTEKÝM", budu rád.