Čtvrtý Já, padouch už nemá čím překvapit. Sází na Super-Mimoně a roztomilé šváby

Padoušská série nikdy nepatřila po kvalitativní stránce mezi kreslenou špičku soupeřící s Pixarem či Disneyem o prestižní ceny. Na druhou stranu, zde se o to nikdo nikdy ani moc nesnažil. První díl ještě hezky čerpal z momentu překvapení a nápadu, kdy byla hlavním hrdinou zdánlivě záporná postava. Od dvojky už se však jede na jistotu v podobě nekonečné záplavy vděčných scének pro děti, v nichž žlutí Mimoňové roztomile žvatlají a dělají blbiny, malá Agnes se roztomile kouká a Gru se svými hi-tech zbraněmi vymýšlí další plán, jenž skončí přepálenou akcí.

Nic světoborného, ale děti odcházely z kina vždy spokojeny, rodiče nechali v kasách dostatek bankovek pro studio, takže všichni byli šťastní. Tato série zkrátka na ambice už dávno zanevřela, jede podle osvědčeného manuálu a samotný příběh si z filmů pamatuje málokdo. A to samé se dá říci i o nejnovějším příspěvku.

Jen s tím rozdílem, že zatímco v minulých dílech byl děj zaměnitelný, tentokrát se na něj už kompletně rezignovalo. Gru coby agent anti-velepadušské ligy zatkne na srazu záporácké školy padoucha Maxima, který si pořídil švábí tělo. Maxime ovšem nevydrží ve vězení zrovna dlouho, uprchne a společně se svou partnerkou slibují Gruovi a jeho blízkým pomstu. Gru se tedy musí se svou rodinou pod falešnými identitami přestěhovat do nového sousedství a zde žít zdánlivě nenápadný život. Což Gruovi a spol. samozřejmě moc nejde.

Zatímco předchozí filmy se alespoň snažily o nějakou zápletku, v níž se např. řešil spor s hlavním záporákem, Gru si budoval pouto k třem malým holčičkám či své budoucí ženě Lucy, zde se nic takového nekoná. Postavy se zkrátka po 15 minutách příběhu přestěhují, pak následuje hodina vtipných epizodek, co příliš nedrží pohromadě, aby v poslední čtvrt hodině dorazil záporák, pokusil se neúspěšně o pomstu a tím to celé končí. Nečeká nás žádný vývoj postav, konflikt mezi hrdiny nebo náznak nějaké vypravěčské struktury či snahy o děj.

Tady už se zkrátka na něco takového zcela kašle a film působí jako podivně poslepovaný sled animovaných kraťasů ve stylu Večerníčku, v nichž hlavní hrdinové zažívají různé trampoty, které jsou v rámci humoru série opět trochu šílené a infantilní. V jedné se snaží Gru starat o Grua juniora, v další pětiminutovce si Lucy hraje na kadeřnici, následuje rádoby vtipná snaha záporáka natankovat u pumpy, trápení Agnes na hodině karate a všemu samozřejmě zase vévodí neúnavní Mimoňové, kteří se tentokrát v jedné sekvenci promění v superhrdiny. Ti sice nevypadají úplně hezky, jejich sekvence má alespoň za následek pár úsměvných filmových a komiksových odkazů.

Tvůrce by tak snadno šlo odstřelit za lenost, odevzdanost a pád do naprosté rutiny, z níž se ani nepokouší zvednout. Pro diváka s občankou už tato série opravdu nenabízí nic moc zajímavého a zábavného, jelikož i lidem mající v lásce Mimoně se musí jejich prskání, padání a fórky po maximálně půlhodině okoukat. Na druhou stranu, když se člověk rozhlédne po sále plném rozesmátých dětí, kteří přesně tyto jednoduché frky chtějí a hlasitě je oceňují, musí si i ten náročnější divák přiznat, že tady vlastně není potřeba nic měnit.

Já, padouch je zkrátka patřičně vykalkulovaný marketingový produkt, v němž už není dovoleno experimentovat, ale všechny propriety série jsou na svém místě a pro dětské publikum fungují přesně tak, jak mají. A je jedno, že rodič bude v přívalu toho samého chvílemi upadat do letargie. Tady se prostě jede na jistotu, má to celé svižné tempo a v závěrečné třetině s heistem i střetem se záporákem i celkem zručně natočenou a zábavnou akci, jež i dospělého diváka na chvíli probere.

Celé je to pak samozřejmě tak účelně poskládáno dohromady, aby rodiče šli následně s ratolestí do hračkářství a koupili tam vedle plyšového Mimoně i Gru juniora, malého švába či medojeda. Účel instantně pobavit malé publikum byl zkrátka zase splněn, a i když se nejedná o animovaný zázrak, těžko se můžeme tvůrcům divit, že už to ani nechtějí dělat jinak.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů podle Kinoboxu.