Čtvrtí Mizerové se snaží kecat a střílet jako zamlada. Na nejslavnější léta ale spíš vzpomínají

První díl z roku 1995 odstartoval kariéry Willa Smithe, Martina Lawrence, ale také krále výbuchů Michale Baye a jednalo se o ikonickou buddy komedii s nezaměnitelným feelingem 90. let. Druhý díl pak zastihl Michaela Baye naprosto utrženého ze řetězu a jeho nekončící nálet přepálenosti, souložících krys a maximálně intenzivní akce nesedl každému. I proto jsme na trojku i přes komerční úspěch čekali 17 let. Nakonec se musela obejít bez Baye a jeho místo obsadila prakticky neznámá dvojice Adil El Arbi a Bilall Fallah.

Ta se ovšem osvědčila líp, než se čekalo. Mizerové navždy totiž byli svižným návratem ke kořenům, jemuž sice chyběla Bayova vizuální opulence, z hlediska drajvu, hlášek i chemie mezi ústředním duem se však fanoušci dočkali vytouženého návratu, v nějž už prakticky nedoufali. Ke čtvrtému dílu se proto přistupovalo s výrazně menšími obavami a čekalo se opakování – ale zároveň i jisté posunutí – funkčního receptu. Toho prvního jsme se nakonec i dočkali. I přesto, jako by oblíbené dvojici už místy docházela šťáva.

Mike Lowrey a Marcus Burnett jsou pořád parťáci do nepohody. Sukničkář Mike se konečně usazuje a má svatbu, Marcus ovšem doplácí na svou nezdravou životosprávu a postihne ho infarkt, při němž absolvuje posmrtnou cestu, a tak začne být po návratu mezi živé malinko spirituální a ezo. Což často otravuje nejen jeho parťáka, ale také diváky. Naštěstí Mike nebude mít na bolehlav příliš mnoho času, protože už brzy budou muset hrdinové řešit jiné problémy.

Jejich zesnulý kapitán Howard je totiž obviněn z korupce a spolupráce s drogovými kartely. Důkazy proti němu se zdají být zdrcující, Mike s Marcusem ovšem vědí, že jejich bývalý šéf nic nespáchal. Rozhodnou se proto očistit jeho jméno a zjistí, že jedním z klíčů k dopadení skutečné skupiny pachatelů je Mikův odsouzený syn Armando. Záporákům s kontakty na těch nejvyšších postech se pak samozřejmě nelíbí, jak moc se jim ústřední dvojice dostává na kobylku, a tak je i na naše hrdiny hozena nějaká ta kriminální aktivita a oni musí na útěku očistit i své jméno.

Dvojice Arbi a Fallah jednoduchou zápletku znovu zabaluje do klasických propriet, tedy typického špičkování obou protagonistů, velké porce explozivní akce a prostředí slunného Miami. Smith s Lawrencem jsou stále neskutečně sehranou dvojkou, která neztratí pověstnou chemii a komediální timing ani na smrtelné posteli. Režiséři evidentně nejen že dostali více peněz, ale také jsou si svým řemeslem jistější, a to zejména po akční stránce.

Kdykoliv má tedy někdo střílet a něco vybuchovat, je to rozhodně dravější a vizuálně líbivější podívaná než posledně. Režiséři nešetří vtipem ani nápady a finální akce je plná cool kamerových průletů a vizuálních eye-candy momentů, takže se vám ten popcorn bude jíst obzvláště lahodně. Kameraman Robrecht Heyvaert se při všech těch záběrech z dronů a zbraní vyřádil a je zkrátka zábavné na tyto svižné přestřelky koukat. Jenže než se snímek do této fáze dostane a diváka začne bavit hlavní dějová linka, uběhne první polovina snímku, která zase tak zábavná není.

První hodina totiž spoléhá prakticky jen na slovní výměny hlavní dvojky a zejména Lawrencovo řvaní a neustálé kecání. Což jsme samozřejmě zažili i v předchozích dílech, kde jednotlivé prvky byly adekvátně dávkované a napsané tak, aby snaha o hláškování a přemíra ukecanosti nepřešly onu pomyslnou hranici otravnosti. Jenže ve čtyřce už z tohoto ohledu snímek na hraně zábavnosti a trapnosti balancuje až příliš vrtkavě.

Marcus je kvůli své lince o smrti a smyslu života často spíše otravným ňoumou a problémem je také fakt, že dialogy tentokrát nejsou tolik úderné a hrdinové často melou pantem prakticky o ničem. První hodinka díky tomu připomíná skoro až sitcom, u něhož se sice často pousmějete a občas někdo někomu ustřelí hlavu, místy si však taky řeknete, že už by Martin Lawrence mohl zavřít pusu.

Jakmile se ovšem rozjede hlavní zápletka a hrdinům začne téct do bot, jsou to opět ti staří známí Mizerové. Jen se divák musí smířit s tím, že scénář je trochu děravější, kupí se tu klišé na klišé a zkorumpované policisty a úředníčky poznáte na první dobrou. Což jsou ovšem zrovna věci, jež se u této přiznaně přímočaré akční blbiny prominou.

Mizerové si ostatně nikdy nehráli na scenáristicky vyšponovaný thriller, v němž musí vše dávat smysl. Problém tkví spíš v tom, že tentokrát scénář zaplňuje děj až přílišným množstvím postav, z nichž je řada úplně zbytečná a těm důležitým není věnován dostatek prostoru. Záporák v podání jindy sympatického Erica Dana je proto hodně nevýraznou figurkou a Howardova dcera toužící po pomstě se pohybuje na hraně karikatury. Ani hra na nostalgii a vzpomínání na minulé díly tvůrcům příliš nejde a působí tu tak trochu navíc.

Čtvrtí Mizerové mají zkrátka dost much a je škoda, že Arbi s Fallahem nevyužili své skvělé pozice z minula a neposunuli značku trochu jiným směrem. Zde v podstatě jen ustrnuli na místě, naservírovali znovu takřka to samé a ještě se v průběhu toho pořád ohlíželi zpátky. Což je přeci jen škoda. V rámci akčních blockbusterů se tu však pořád jede sympatický nadprůměr, který Will Smith a Martin Lawrence utáhnou i v těch nejproblémovějších chvílích. Jen by to už příště chtělo zkusit i trochu něco jiného a napsat postavám o něco vtipnější dialogy.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle Kinoboxu.