Akční nářez na steroidech. Film Boy Kills World budete buď milovat, nebo nenávidět

Příběh nás zavede do blízké postapokalyptické budoucnosti, konkrétně do města, v němž vládne železnou rukou rodinka Van Der Koyových v čele s nelítostnou Hildou (Famke Janssen). Ta si udržuje věrnost lidí absolutním strachem a tím, že každý rok v rámci tzv. vybíjené popraví své nejhlasitější odpůrce. V minulosti mezi nimi byla i rodina titulního kluka, jemuž Hilda zabila matku i milovanou sestru a jeho samotného zachránil před smrtí mocný bojovník Šaman.

Ten se rozhodl chlapce vycvičit a vytrénovat z něj pomocí tvrdého tréninku, bolesti a halucinogenů mašinu na zabíjení, jež se jednoho dne dočká své pomsty. A ten se nyní přiblížil. Již dospělý hlavní hrdina, který je následky dřívějších událostí hluchoněmý a vnitřní monology pronáší pomocí drsného mužského hlasu z oblíbené videohry, se tak vydává na krvavou cestu, v níž se setká se všemi členy vládnoucí rodinky a zanechá za sebou kupu mrtvol.

Ano, příběh je absolutně prostinký a minimálně v akčňácích z 80. a 90. let jste ho v různých variacích viděli už stokrát. Jenže o děj tady nikomu v podstatě vůbec nejde, tady je totiž hlavní to, jak šílenou a brutální divočinu režisér Moritz Mohr ve svém debutu vytvořil. A že se opravdu činil! Boy Kills World je našlapanou a „naspeedovanou“ šlehou, která nedá divákovi ani na moment vydechnout a nonstop ho zásobuje přívaly nápadů a pokusů o originalitu. Zároveň režisér vše obaluje obřím nadhledem, díky němuž akční scény doplňuje všudypřítomný humor a takřka až sebeparodický nádech.

Hlas z videohry vše ironicky či zmateně komentuje, hlavní postava kvůli odtržení od civilizace často neví, jak se má chovat, a zabijácká vybíjená zde probíhá prostřednictvím zvrácené televizní show, v níž účinkují postavy z obalu cereálií. To je jen špetka toho, co si pro nás tvůrci ve své zábavné šílenosti připravili. A kromě toho je navíc znát, že Mohr natočil celý film i ve stylu žánrovek z osmdesátek a devadesátek a šikovně zde pracuje také s prvky arkádových her, na nichž hlavní hrdina a evidentně i režisér vyrostli.

Výsledkem je totálně nespoutaný akční mix, v němž sice každý gag či ulítlý nápad nepadne na úrodnou půdu, velmi brzy ale následuje další, co vám úsměv na tváři velmi snadno přivodí. Snímek je vážně z řetězu utrženou přestylizovanou jízdou, která působí dojmem, jako by ji natočil někdo s ADHD. Mohr se zkrátka prezentuje jako klasický debutant, jenž chce ukázat nejen svůj talent, ale také bezbřehé nadšení a elán jít do všeho naprosto po hlavě.

Což má jednak za následek smrtící tempo i svým způsobem sympatickou tvůrčí bezelstnost, na druhou stranu se s tím pojí i jistá roztěkanost a roztříštěnost materiálu, jelikož režisér neumí ještě dostatečně ladně přeskakovat mezi různými styly a náladami. A také je tu riziko, že svým humorem, přestylizovaností a velkou porcí brutality vás snímek naprosto mine. To je ovšem v tomto případě v pořádku a opodstatněné. Když totiž jdete do něčeho tak moc na plný plyn jako tento začínající režisér, musíte tak trochu počítat s tím, že s řadou diváků se po cestě úplně nepotkáte. Obzvláště s těmi, jejichž krevní skupinou akční žánr tak úplně není.

Pokud se ale na Mohrův styl dokážete rychle naladit, odmění se vám opravdu velkou porcí zábavy, jež sviští od začátku až do téměř úplného konce. Humorné scény jsou místy až nečekané zábavné a hlavní devízou je logicky výtečně natočená akce, která se může pochlubit velmi nápaditou choreografií a efektními kamerovými průlety. Škoda jen, že se ze řetězu často utrhl i střihač, jenž své pomyslné nůžky používal více, než bylo potřeba a bitky kvůli tomu místy působí malinko nepřehledně. I přesto si však příznivci žánru zdejší krvavé hody zatraceně užijí, a to i díky Billu Skarsgårdovi, který šel do své proměny v akčního borce naplno a nechal na place prakticky všechno. I když toho logicky moc nenamluví, svým pohledem a svaly dokáže film utáhnout více než uspokojivě.

Ve finále bohužel snímek poněkud přibrzdí a chce najednou hrát i na poněkud vážnější notu a zejména na emoce postav. Jenže to bohužel příliš nefunguje, když se dosavadní průběh filmu nesl v přestřeleném nadhledu a postavám, co byly buď mašinou na zabíjení nebo efektně balancovaly na hraně karikatury, jsme se logicky pod kůži moc nedostali. To už jde pak v závěrečné čtvrthodině dohnat jen stěží.

Na závěr se pak přímo nabízí srovnání s nedávným Opičím mužem. Ten zvolil zcela jiný akční přístup, tvářil se v jistých momentech možná až příliš vážně a během stopáže rozehrál opravdu hodně motivů. Boy Kills World je v tomto ohledu mnohem ryzejší a přímočařejší akční zábavou, která sice má své nezpochybnitelné chyby, ale dokáže si získat diváka upřímným nadšením, poctivým řemeslem a láskou k akčnímu žánru. Tenhle film má prostě to pomyslné „srdíčko“ a je jen na vás, zda přívalu šílených nápadů a nonstop akce podlehnete, nebo u něj budete po chvíli skřípat zuby. Možné jsou díky nekompromisnímu tvůrčímu přístupu obě varianty.

Podívejte se také na žebříček nejlepších akčních filmů podle Kinoboxu.