Recenze: Rytmus v patách (TV film)

Tak to jsou oni, je jim kolem dvaceti a mají všechny sny a touhy mládí. Richard (Vojtěch Kotek) chce swingovou kapelu světového formátu, Danny (Vojtěch Dyk) konečně prolomit neúspěchy u žen, Josef (Jan Meduna) studovat zemědělku, Geraldinka (Marika Šoposká) hezky se oblékat a jezdit po světě a Marcela zvaná Čela (Berenika Kohoutová) pomoct svému bratrovi, který se po neúspěšném pokusu o emigraci trápí v uranových dolech a státní bezpečnost vyhrožuje, že ho zlikviduje, pokud s nimi Marcela nezačne spolupracovat.

To jsou oni a jejich složky, které na ně s pečlivostí sobě vlastní vypracovává tichý, trpělivý, nevýrazný muž s věčnou cigaretou v ústech (Mario Kubaš), který je natolik šedivý, že byste ho v rohu místnosti či v autě před vaším domem snadno přehlédli...

Zdá se, že v české společnosti cosi uzrálo. Jak jinak si totiž vysvětlit, že za posledního půl roku vzniklo tolik filmů, v nichž hraje někdejší komunistická státní bezpečnost když ne hlavní, tak aspoň velmi výraznou vedlejší roli. V kinech to byly Klíček, 3 sezóny v pekle, Zemský ráj to na pohled, Kawasakiho růže, Pouta, v televizi mj. Smyčka. To, co se počátkem 90. let v bezprostředních reflexích totality filmařům nedařilo (Byli jsme to my?, Ta naše písnička česká II), to, co se v polovině 90. let přehouplo do převážně humorně laděných rodinných kronik (Díky za každé nové ráno, Báječná léta pod psa, Pelíšky), to, začíná dostávat v posledních měsících víc než mrazivé kontury. A Rytmus v patách, inspirovaný příběhem Malá pražská matahára z knihy Josefa Škvoreckého Povídky tenorsaxofonisty, se v tomto směru rozhodně řadí k tomu nejlepšímu.

Režisérka a scenáristka v jedné osobě, Andrea Sedláčková (Oběti a vrazi, Musím tě svést), s maximální pečlivostí prolíná příběh, dobovou atmosféru a hudbu v jeden harmonický celek, a protože Česká televize tentokrát nešetřila na kostýmech, výpravě, exteriérech, muzice, ani počtu natáčecích dnů, je to na tuzemské poměry opravdu výjimečně velkorysá podívaná. Její největší chybou je, že má kolektivního hrdinu. Tak jak nám je v úvodu pětice hlavních postav svižně představena, tak se stejně rychle s nimi v závěru i loučíme. Nikdo z nich nemá šanci vystoupit z řady a výrazněji zatnout drápek do divákovy duše, přitom každý z nich žije život, který by utáhl vlastní film. Jak paradoxní!

Rytmus v patách se úžasně vlní v bocích, má spád, atmosféru, napětí, ale chybí mu gradace a opravdu silná tečka, která by dokázala diváka zasáhnout a bodnout tak, že by to cítil ještě druhý den ráno. Takhle vyhlíží spíš jako pečlivý, ale také poněkud bezzubý portrét jedné ztracené generace, která za obyčejné sny a obyčejné chyby zaplatila vskutku neobyčejnou cenu.

Preciznímu režijnímu vedení a výborným hereckým výkonům (doslova okouzluje zejména David Novotný ve vedlejší roli ministerského úředníka) lze vyčítat snad jen jeden technický detail - Čela i Džeraldýnka jsou typově podobné dívky, obě šlechtického původu, obě rozehrávající jistou zpravodajskou hru, takže si je divák může velmi snadno plést a to není dobře. Na podobnou školáckou chybu doplatil se dvěma neznámými blonďáky v hlavních rolích i Vladimír Michálek u easternu Je třeba zabít Sekala.

Tato hloupá chybka a jistá scenáristická nedotaženost ovšem nic nemění na konstatování,  že Andrea Sedláčková jako filmařka zase kousek povyrostla a že by jí víc než slušela jedna splátka na velký český dluh. Pokud už se zfilmovala legendární novela Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, pokud už první klapku ohlásily i Lidice, pak je na čase natočit i Škvoreckého Zbabělce, knihu, která představuje velký milník nejen v české moderní literatuře, ale také v našich dějinách. Zdá se, že Andrea Sedláčková by si s takovou látkou víc než rozuměla.

Více informací naleznete na kartě filmu.