Gyllenhaal mlátí Conora McGregora. Nová Hrozba smrti připomíná akční béčka z videokazet

Po mediální stránce to měl remake vlastně skvěle pokryté. Tvůrci těžili ze spolupráce s organizací UFC, díky níž se jeden ze stěžejních zápasů filmu natáčel během skutečného galavečera a jméno McGregora také zajišťovalo vděčné titulky u článků. V posledních měsících navíc bylo okolo filmu dost rušno. V plánu totiž původně bylo, že se nový Road House pod záštitou Amazonu podívá do kin, kravaťáci ovšem nakonec změnili názor a rozhodli se pro premiéru přímo na streamovací platformě.

To ale režisér Doug Liman nesl pochopitelně dost nelibě, společně s Gyllenhaalem se snažili rozhodnutí studia zvrátit, a dokonce pustili film samotnému Jeffu Bezosovi na jeho jachtě. Jenže ani to nepomohlo, a tak se Liman rozhodl bojkovat slavnostní premiéru a na Amazonu nenechává nit suchou. Ohání se přitom zejména velmi nadšenými diváckými ohlasy z testovacích projekcí, podle nichž natočil režisér jeden z nejlepších filmů své kariéry. Proč vám to kromě klasické informativní hodnoty píšu? Protože tyto zákulisní machinace jsou možná i zábavnější než výsledný snímek, jenž má do Limanových pecek typu Agent bez minulosti či Na hraně zítřka bohužel daleko.

Dostáváme příběh bývalého MMA zápasníka Daltona, jenž se po jedné tragédii v ringu protlouká životem a sem tam ukáže svůj „pekáč buchet“ na nelegálních zápasech. Jednoho dne si ho však najde Frankie, která mu nabídne práci vyhazovače ve svém motorestu na Florida Keys, kde se poslední dobou potýká s hodně nezbednou klientelou. Dalton, jemuž se vlastně nechce ani tolik žít, po mírném váhání nabídku přijme. Brzy však zjišťuje, že kromě hospodských rvaček musí motorest čelit také nájezdům výtržníků, které na majitelku podniku posílá místní zbohatlík Ben Brandt, jenž chce pozemek pro své vlastní zájmy. Jenže Dalton vzdoruje a všem Brandtovým gorilám láme ruce i prsty. A záporák začíná být krajně zoufalý a k poražení Daltona využívá všechny prostředky.

Ano, zápletka je zkrátka ta nejprostší a nejšablonovitější, jakou si jen dokážete představit. To v tomto případě ovšem rozhodně neberte jako negativum, jelikož přesně takový má snímek být a tvůrci se v tomto ohledu snaží navázat na bezelstné a jednoduché žánrovky z 80. a 90. let. Z tohoto hlediska snímek plní účel a je vidět, že Liman a jeho tým mají oldschoolové tituly patřičně nakoukané.

Hrozba smrti si tak většinu času snaží držet tu správně chlapáckou atmosférou, v níž pěsti, kopance i židle létají v knajpě vzduchem neustále, z menší potyčky je vždy obří rvačka přes celý motorest a kapela, jež ten večer zrovna vystupuje, hraje dál, i když všichni diváci leží s rozbitým ciferníkem na zemi. Člověk už pak jenom čeká, kdy do baru zavítá i mladý Van Damme či Seagal a Nick Slaughter z Vražedného pobřeží bude hlavní postavě chválit její havajská trička. Ano, Liman se zkrátka snaží navázat na „staré dobré“ akční časy a na nic si přehnaně nehraje. Jenže právě to slovíčko „snaží“ je v tomto případě důležité.

Doug Liman je režisérem velmi kolísavé kvality. Vedle zmiňovaných počátků Jasona Bourna, epické sci-fi s Tomem Cruisem či oddechovky Mr. & Mrs. Smith má totiž na kontě zcela podprůměrné projekty jako propadák Chaos Walking s Tomem Hollandem či covidový Lockdown. Ani ve své novince režisér nezapře snahu a chuť navázat na milované žánrovky minulých dekád a vzdát jim i trošku hold. Jenže se ukazuje, že se zároveň v posledních letech zacyklil v režijní rutině a nutně k sobě potřebuje silné producentské vedení.

Když Gyllenhaal se svým lišáckým výrazem láme končetiny a v naštvaném módu za sebou nechává paseku, je na co se koukat. Po akční stránce šlape snímek podle žánrových standardů a přináší i potřebnou nálož testosteronu. Hlavní herecká hvězda šla navíc do snímku evidentně naplno, je na ní vidět zápal pro věc a táhne snímek i přesto, že vývoj postavy má hodně scenáristických much.

Také sázka na Conora McGregora se v tomto případě vyplatila. Jeho záporácká mlátička Knox je sice chvílemi možná až příliš přehnanou karikaturou, slavný zápasník ovšem hraje v podstatě sám sebe a tuto svou mediálně provařenou polohu si patřičně užívá. Pěstní i slovní přestřelky mezi ním a Gyllenhaalem pak rozhodně patří k těm nejzábavnějším momentům filmu.

Jenže jakmile se hlavní postavy nemlátí a začne se řešit zápletka či vztahy, začíná to pořádně drhnout. Liman i scénář totiž selhávají v zajímavém vykreslení vedlejších postav, s nimiž se tady nepracuje dále než za plochý rámec „drsná šéfová baru“ či „nesmělý číšník“. Budování vztahů mezi postavami tu v podstatě nefunguje, a když už na některé snahy dojde, jsou velmi těžkopádné. Ano, fanoušek může argumentovat tím, že ani podobné počiny z osmdesátek a devadesátek nehýřily duchaplnými dialogy, nabízely ovšem aspoň sympatické postavy či nějaký level zábavnosti.

Nový Road House ale v těchto aspektech silně zaostává, promluvy mezi postavami jsou často spíše drsňáckými small talky a zejména ve své polovině novinka solidně nudí. Za což může do velké míry také přetažená dvouhodinová stopáž, která je u podobného počinu dosti nesmyslná. Podobně prostinkému příběhu vždy stačí poctivých 90 minut svižného tempa a ne zbytečná dialogová vata či extrémně natahované scény.

Hrozba smrti nechtěla být ničím jiným než říznou chlapáckou jednohubkou a do jisté míry se jí to daří. Na osmdesátkový originál i tehdejší spřízněné počiny dá vzpomenout efektně, tempo filmu je ale dosti kolísavé, dialogy chvílemi uspávají a řemeslně solidním bitkám občas ubírá až příliš roztěkaná a neposedná kamera. Finále se navíc až moc utrhne ze řetězu a kromě sympatického závěrečného souboje bohužel přinese i řadu příšerných digitálních triků a čím dál pitomější chování postav. Tohle je zkrátka béčkový výplach, jenž si zasloužil trochu jistější režii, a nakonec našel své místo přesně tam, kam patří – na streamu. A Doug Liman se může zlobit, jak chce.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle databáze Kinoboxu.