Temnému případu přibývá silná konkurence. Tokyo Vice v druhé řadě udržuje famózní laťku

Na první sérii z roku 2022 se podílel také legendární režisér Michael Mann (Nelítostný souboj), jenž zlověstné působení syndikátů a komplikované policejní vyšetřování odhaloval také v americkém jmenovci Miami Vice. Protagonistou je ambiciózní a idealistický novinář Adelstein, jehož zaměstnají v předním japonském magazínu a na oplátku musí dodávat exkluzivní reportáže, jimiž chce přinést změnu a zasadit se o potírání kriminality. Jenže dvacetimilionové Tokyo skáče, jak mu pískají mafiánské klany, které v křehké rovnováze kontrolují svá vymezená území, vybírají výpalné a zastrašují konkurenci před agresivními výpady či vlastní lidi před dezercí.

Seriál předkládá přehledně uspořádaný příběh, v němž spletité vztahy mezi postavami z obou stran barikády možná působí vykalkulovaně, avšak v utváření napětí a zvědavosti takřka nemají slabých míst. Tokyo Vice šlape jako investigativní detektivka, v níž entuziastický novinář navazuje vztahy s detektivy založené na výměnném obchodu „informace za protislužby“, i jako náhled do zákulisí Yakuzy s důrazem na až vzdělávací seznamku s japonskými kodexy cti, chlapáctví a hierarchie vybudované na strachu a podřízenosti autoritám.

Spolu s Adelsteinem, jehož tamní občané zřídka oslovují jinak než „cizáku“, poznáváme odlišnou náturu japonské společnosti. Lidé se uctivě klaní svým kolegům i cizím spoluobčanům, avšak pod fasádou vstřícnosti kypří zatajování, vlastní prospěchářství a neúprosně monitorující chapadla mafie. Druhá sezóna nás znovu vrhá do typických prostředí redakce, policejních oddělení, luxusních mafiánských rezidencí a barů se vznešenými společnicemi včetně Samanthy (Rachel Keller), která se sblížila jak s Adelsteinem, tak i s rozpolceným gangsterským učněm Satoem (Šó Kasamacu).

Příběh volně pokračuje v prohlubování komplikovaných vztahů postav, kteří do Japonska utekly před svými západními problémy, popřípadě se sveřepě probíjí svým osudovým posláním a stejně jako všichni doufají, že jim život poskytne druhou šanci. Důvěra a přátelství se jeví ještě složitější, neboť mnozí už druhou šanci podstupují a nadále existují v koloběhu událostí, jež vyžadují zřetelné oddělení soukromých vazeb a morálky od profesních preferencí a cílů.

Adelstein se v úvodní epizodě při psaní reportáže, která může zásadní měrou přispět k dopadení chladnokrevného mafiána, na desítky sekund zasekává a text opakovaně přepisuje. Váhá totiž, zda jmenovat gangsterovu milenku, která je do případu proti své vůli zatažená a k níž si novinář vytvořil osobní vazby. Napětí mezi soukromím a prací, respektive ohledně toho, kam si člověk při sběru informací může dovolit zajít, zásadně obohacuje klasicky vedené vyprávění a k postavám nás přibližuje. Přáli bychom jim klid i vzájemné štěstí, které jim však uniká. Každý upřímný projev lidskosti a emocí je naopak vystavuje do nebezpečí, popřípadě do střetu zájmů.

První dojmy ze začátku nové série zůstávají na úrovni skvělé předchozí řady, na niž vyprávění navázalo velmi plynule a okamžitě nás znovu přimklo k situacím hlavních hrdinů. Adelstein a Katagiri se po závažných výhružkách musí držet zpátky, tudíž si příliv informací udržují oklikou a oba se angažují způsobem, který protiřečí jejich vštípenému kodexu. Sató stále více opovrhuje násilím, do jehož koloběhu byl v mládí uvržený, a zmítají jím potlačované city k Samantě.

Pořád nemůžeme odhadnout, kam povedou další kroky postav, jež někdo bez ustání sleduje. Respektive publikum už má takový dojem zakódovaný a může s napětím věřit, že postavy fatálně nepřešlápnou a nedovolí, aby je kompletně nepohltila gravitační síla tokijského podsvětí a jeho intrik. Ty závisí primárně na jedincích a jejich ochotě setřást či naopak přiživovat profesní a existenční stigma, s nímž se v nebezpečném prostředí učí nakládat.