Argylle: Tajný agent chce být špionážní hříčkou. Svými zvraty vás buď pobaví, nebo příšerně otráví

Nutno říct, že i když se Vaughn pořád těší u fanoušků velmi pěkné reputaci, od natočení výše zmiňovaných pecek uplynul nějaký ten pátek. V posledních letech se totiž až příliš zacyklil právě ve tvoření kingsmanovské ságy a druhý díl s podtitulem Zlatý kruh i následný prequel Kingsman: První mise sklízely rozpačitější reakce. Režisér si stále udržoval svůj typický tvůrčí styl, skvělý cit pro akci či chuť si pohrát s každou scénou, zároveň ovšem filmům scházela jeho pověstná dravost a chytřejší scénáře. Mnozí z nás proto doufali, že Argylle bude pro Vaughna tou látkou, která mu dodá patřičný svěží vítr a elán, co ho nakopne zpátky na vrchol. Jenže místo toho Argylle rozdělí publikum z jeho filmů prakticky nejvíc.

I když se může z názvů, trailerů a všemožných promo materiálů zdát, že hlavním hrdinou je sexy super agent Argylle s tváří Henryho Cavilla, skutečnost je samozřejmě jiná. Po přepáleném akčním úvodu se totiž dozvídáme, že se jedná o vymyšlenou knižní postavu z pera úspěšné spisovatelky Elly Conway (Bryce Dallas Howard), která má do podobného hrdiny daleko. Je nesmělá, všechen volný čas tráví se svým kocourem a trpí neuvěřitelnou škálou psychických bloků, kvůli nimž je pro ni prakticky nemožné se s někým seznámit. Momentálně má navíc i blok tvůrčí, jelikož nedokáže dopsat další díl své špionské série.

Když si k ní ovšem ve vlaku přisedne muž s tváří Sama Rockwella, představí se jako špión a následně vystřílí celý vagón a zachrání jí život, přijde k ní inspirace vlastně tak trochu sama. A co že od ní vlastně záporáci chtějí? To samé, co ona a její čtenáři – aby konečně dopsala knihu. Jak se totiž ukazuje, tak Elly svými příběhy předpověděla reálné události a zlá tajná organizace potřebuje pro dopadení jednoho předmětu zjistit, jak to bude dál. A pak přijde první zvrat. A pak další. A pak ještě jeden. A poté jich dorazí tolik, že už si nebudete pamatovat, jaký twist vlastně tuto špionážní hru odstartoval.

Vaughn se tedy stejně jako v Kingsmanech pouští do špionážních vod, oba tituly se od sebe ovšem zásadním způsobem liší. Zatímco jeho slavná série se snaží svézt zejména na bondovkách a šílené akci, zde (i když ulítlá akce ve velké míře zůstává) sází hlavně na špionážní paranoidní atmosféru, kdy nevíte, komu můžete věřit, a o podrazy není nouze. A ve stylu žánrových braků a přestřelených zápletek, v nichž se režisér evidentně také inspiroval, se tu sází jeden twist za druhým. Jak navíc u Vaughna bývá zvykem, tak se dokáže pořádně utrhnout ze řetězu.

Jenže zatímco ve své dřívější práci dokázal najít míru a svou nekompromisnost vytěžil v podvratná žánrová díla a správně namixovaný divácký koktejl, zde už v zahrávání si s publikem zřejmě přešel onu pomyslnou čáru. Přes čáru, kterou řada lidí už asi nehodlá akceptovat. A já se jim vlastně ani nemohu moc divit. Scénář opravdu sype ve druhé polovině twisty z rukávu minimálně každých deset minut. I když je vidět, že Vaughn to celé nemyslí dvakrát vážně a dělá si z diváků trochu srandu, začne být zejména v závěru lavina nekonečných twistů úmorná a pro mnohé diváky možná i trochu směšná. A k čemu je navíc řada šokujících scén, když nejsou zakomponovány do smysluplného a zábavného celku.

Argylle nezapře režisérův pověstný rukopis a hned na první dobrou zde najdete několik jeho trademarků, které částečně pořád fungují. Stále se tu najde jeho typický humor, obliba obsazovat známé herce do nezvyklých rolí (Sam Rockwell coby akční hrdina), spousta správně bláznivých nápadů i cit pro nakombinování svižné akce s tím správným hudebním podkresem. Jenže i tyto jeho prvky tentokrát v mnoha ohledech šlapou jen na půl plynu.

Může za to zejména poměrně odpudivý digitální a přesvětlený háv, k němuž doposud vždy vizuálně přesný režisér přistoupil. Zpočátku jsem sice doufal, že podivný vizuál zmizí po přepáleném „knižním“ úvodu, autoři se však této stylistiky bohužel nevzdají. Argylle je tak plný nedodělaných triků, do očí bijících green screenů a nehezkého moderního digi hávu, který se nemůže líbit snad nikomu. Akčním sekvencím pak sice nechybí spád a řada nápadů, doplácí však na nepochopitelný krok poslat snímek do kin v přístupné verzi od 12 let. Což je u režiséra, který proslul svými krvavými „eRky“, kde se nešetřilo prostřelenými hlavami apod., docela šok. O to větší, když v přestřelkách a choreografii podobné „šťavnaté tečky“ viditelně chybí a značně režiséra limitují.

Také výběr herců tentokrát vyšel jen napůl. Sam Rockwell nepřekvapivě táhne film svým přirozeným charismatem, Bryan Cranston si svého záporáka užívá, stejně jako Henry Cavill miniroličku fešáckého agenta. Bryce Dallas Howard ovšem není ten typ herečky, která by dokázala utáhnout blockbuster a už vůbec nedokáže uhrát všechny ty šílenosti, jež si pro ni scénář v druhé polovině připravil. Howard se sice snaží, ale coby hlavní hrdinka je nevýrazná, nepřesvědčivá a s Rockwellem má kvůli tomu takřka nulovou chemii.

Argylle je přepálenou akční a špionážní hříčkou, která se nebere vůbec vážně a vlastně jen čeká, co všechno divák zkousne. Má správně cheesy hlášky, celkem funkční akci, režijní nápaditost a Sama Rockwella v plné síle. Jenže zároveň nezastihl snímek svého režiséra v nejlepší formě, utápí se v nepěkné digitální šedi a svou přepjatostí a důrazem na zvraty dokáže asi leckoho nejen nudit, ale i dost otrávit. Čím dříve se na Vaughnovu vlnu aspoň částečně naladíte, tím lépe. Nebudeme se však vůbec divit, pokud se vám to nakonec nepovede.