Vládcové nebes připomenou válečné klasiky. Do nejvyšších oblak ale nevzlétli

Už jen při pohledu na tvůrčí tým je jasné, proč „jablíčkový“ stream po této ambiciózní látce sáhl. Produkční trio Spielberg, Hanks a Gary Goetzman před dvaadvaceti lety mistrovským Bratrstvem neohroženým výrazně posunulo hranice toho, co je v televizních vodách možno natočit a jejich tichomořský nástupce Pacifik sice malinko zaostal za vysokými očekáváními, i přesto se počítá mezi vysoce kvalitní minisérie.

A nyní se trojice vrací, aby svůj válečný triptych konečně završila. Vládcové nebes nám tak ukáží druhou světovou převážně ze vzduchu, k novince byl přizván i producent Pacifiku Graham Yost, showrunnerem se stal John Orloff, jenž měl scenáristické prsty i v Bratrstvu, a o režii úvodních čtyř epizod se postaral zkušený Cary Fukunaga (první Temný případ, bondovka Není čas zemřít). Apple TV+ pak udělal ze seriálu po Napoleonovi a Zabijácích rozkvetlého měsíce další velkorozpočtový projekt, jimž se chce dostat mezi streamovací špičku. Rozlet této minisérie pak musí udělat radost snad všem fanouškům válečného žánru.

Vládcové nebes pojednávají o osudu členů proslulé 100. bombardovací skupiny, kteří v letadlech Boeing B-17 zvaných létající pevnost shazovali bomby nad nepřátelským územím, často nad samotným Hitlerovým Německem. Skupina se účastnila několik památných leteckých akcí a kvůli svým značným ztrátám získala přezdívku „The Bloody Hundreth“.

My se ovšem zatím podíváme do jejích počátků, kdy američtí piloti v čele s majory „Buckem“ Clevenem a „Buckym“ Eganem (ano, z jejich přezdívek je zmatena i většina postav) přilétají do anglické základny a postupně poznávají, jaká válka ve skutečnosti je. I když na základně panuje většinou pohoda a alkohol teče proudem, v létajících pevnostech se může bombardování kvůli nepatrné chybce změnit v peklo, při němž přijdete o řadu letounů, aniž byste shodili jedinou bombu. A podobné akce i činy války se na našich hrdinech samozřejmě dříve nebo později začnou podepisovat.

Divák by si měl pak hned na počátku ujasnit jednu důležitou věc – nesmí čekat další seriál ve stylu Bratrstva neohrožených. Tvůrčí tým už dříve ukázal, že se chce s každým svým válečným kouskem vydat stylově zcela jiným směrem a srovnávat ho ve všech ohledech s jednou z nejoceňovanějších minisérií v dějinách televize by bylo vůči Vládcům nebes velmi nefér. Ostatně kvůli podobnému srovnání před lety sklízel u mnohých diváků rozpačité reakce právě Pacifik, jenž se snažil ukázat i psychický a fyzický teror, jemuž museli vojáci v Tichomoří čelit. Až postupem času pak publikum tento jiný přístup ocenilo.

Také Vládcové nebes mají do syrového a drsného Bratrstva neohrožených daleko, vlastně by ani nemohli být od tamního tvůrčího stylu vzdálenější. Tam, kde je minisérie z přelomu století špinavá, je příběh amerických pilotů vizuálně přeci jen uhlazenější, což je dané nejen jinou dobou vzniku, ale také odlišným tvůrčím stylem. Zde je již od prvních záběrů na letadla či fešáckého Austina Butlera vidět, že se autoři snaží navodit atmosféru starých válečných snímků z tzv. zlaté éry Hollywoodu, což dokládá nejen hezky staromódní feeling úvodních dvou epizod a často až romantizující promluvy ústředních hrdinů, ale také výborná hudba či uchopení výrazných postav. A k tomu si musíme připočíst i moderní digitální kabátek a samozřejmě také tradiční Spielbergův válečný patos, který však pro diváka stále zůstává velmi vděčný a jedná se asi o jeden z mála případů, kdy si na tuhle filmovou přísadu jen málokdo stěžuje.

Dohromady pak tyto prvky tvoří opravdu velkolepý a technicky precizní celek, jemuž se dá po řemeslné stránce máloco vytknout. Digitální letadla by chtěla v některých záběrech ještě možná malinko doladit, jinak se nám ovšem představuje obří seriálový projekt, na němž je štědrá peněženka od Applu vidět na každičkém záběru a vůbec bych se nezlobil, kdybych ho zhlédnul i na velkém plátně. Válečné snímky z posledních let jako Devotion či Bitva u Midway, jež to dotáhly až do kin, se mohou vedle velikosti Vládců nebes skoro až krčet v koutě.

Minisérie umí svým vizuálem opravdu uhranout, fanoušky válečného žánru pak okouzlí nejen svou nostalgickou a staromódní atmosférou, ale do budoucna jistě i velkorysými bitevními sekvencemi. V případě náletů obřích bombardérů nás nečekají svižné a úderné akce plné vývrtek jako v případě stíhačů. Nutná kooperace všech členů posádky od pilota, střelců až po navigátora i viditelná hrozba toho, že jediná nešťastná rána od kanónů či nepřátelských letounů může i v tak velkém kolosu znamenat váš konec, přidává leteckým pasážím už nyní na napětí a intenzitě. A něco mi říká, že v tomto případě se bude v následujících epizodách pouze „přikládat pod kotel“.

Vládcové nebes se pak více soustředí i na prokreslení hlavních postav, což sice v první epizodě vede k menší roztříštěnosti celku, v druhém díle už však divákovi začínají charaktery nepatrně přirůstat k srdci a scénář je začíná hezky prokreslovat a ukazovat jejich rozdílné povahy. Egan je emotivním a výbušným majorem s láskou k alkoholu, zatímco jeho nejlepší kamarád Cleven je jeho protipólem – abstinentem a realistou, co si je vědom všech hrozeb války. Pak tu máme zmateného navigátora Harryho Crosby, jenž při létání vždy zvrací, či houževnatého pilota Biddicka. Ty všechny si publikum velmi snadno zapamatuje.

Na druhou stranu, velkou hereckou výzvou zatím hrdinové pro Austina Butlera, Barryho Keoghana či Calluma Turnera nejsou. Ti ovšem i přesto prokazují charisma a dávají svým postavám přesně to kouzlo ze „starých dob“, jaké je zapotřebí. I oni nám ale to hlavní možná teprve předvedou. Vládcové nebes totiž dokáží svou velikostí uchvátit a vzhledem k současnému suchu v žánru se stávají hned v úvodu povinností pro všechny milovníky válečných počinů. Potvrzují svá slova o jednom z největších seriálů roku, servírují po řemeslné stránce bezchybné letecké hody a zároveň jsou i trochu staromódní.

Digitální stránka je však na mě možná až příliš uhlazená a přes svůj načančaný zevnějšek zatím v seriálu absentují dva významné prvky – emoce a strach o hrdiny. Vládcové nebes jsou v úvodu místy chladní, drží si od diváka zbytečný odstup a nenabízí moc vyloženě emotivních momentů. Na druhou stranu, tato letecká posádka i celý seriál jsou pořád na počátku své těžké válečné cesty, a tak je možné (a doufáme v to), že nás ty nejvíce strhující a nejmrazivější momenty teprve čekají. Až další týdny tedy ukáží, zda mohou Vládcové nebes pomýšlet na zařazení mezi žánrové triumfy.

Podívejte se na žebříček nejlepších válečných filmů podle databáze Kinoboxu.