Reacher ve druhé sérii roztahuje křídla. Jedna chyba mu stojí v cestě k absolutnímu vítězství
Reacher v ní dostane zprávu od členky své staré vojenské jednotky a zjišťuje, že jeho bývalou partu zvláštních vyšetřovatelů kdosi postupně vybíjí. Reacher přirozeně neváhá a vyrazí do protiútoku. Proč pokračovat právě jedenáctou knihou? Knižní série Lee Childa se vyznačuje tím, že Reachera v rámci každého nového příběhu vsune do nového prostředí, s čímž souvisí i nová várka postav.
Málokdy se někdo z jeho minulosti objeví znovu, což v rámci knižního formátu, kde je těžištěm pouze Reacher, nevadí. Seriály však fungují jinak. Diváci, kteří se k nim po roce odmlky vrací, chtějí víc styčných bodů, jež jim umožní se cítit takzvaně „zpátky doma“. Volný pád byl proto pro seriálový formát ideální druhou řadou, neboť se v něm ve významné roli vrací postava Reacherovy bývalé vojenské parťačky Frances Neagley (Maria Sten). Současně jde navíc o knihu, která se věnuje Reacherově minulosti, takže umožňuje prostřednictvím flashbacků ještě hlubší propojení s publikem. Z taktického hlediska je proto jedenáctá kniha skvělý základ pro druhou řadu.
Nicméně pokud jde o obsah, nejde zdaleka o nejzajímavější případ, s jakým Child ve své sérii (která do dnešního dne čítá 28 knih) přišel. Obecně však platí, že autor nikdy nenapsal vyloženě slabý díl. U Childa totiž ani tak nejde o to, o čem vypráví, ale jak. A tvůrce seriálu Nick Santora (Útěk z vězení) ho dokonale cítí. Show tak podobně jako kniha nesází na velké zvraty nebo na teatrální gesta, ale na poctivě dávkované informace, dedukci a specifický styl, který hrdinovi dodává určitý božský status, aniž by to působilo směšně.
Reacher je v podstatě jakousi snovou kombinací Joea Hallenbecka z Posledního skauta (hláškující loser, jehož mnozí podceňují) a Columba (jedinečné deduktivní schopnosti) a seriálu se daří všechny jeho stránky podchytit v takové rovnováze, aby postava fungovala. Nemalou zásluhu na tom má samozřejmě Alan Ritchson, který se v roli našel.
Oproti první sérii se zvedl počet postav, které kolem Reachera tentokrát přátelsky rotují, a také celkový záběr (zatímco první řada nás zavedla do malého městečka, ve druhé už skáčeme po různých koutech USA). Silná atmosféra naštěstí zůstala stejně jako vysoké produkční kvality a chirurgicky přesné obsazení vedlejších rolí. Je tu však jedna (oproti první řadě) podstatná výjimka, jíž je šestá epizoda s názvem Policajt z New Yorku, která bohužel působí jako z jiného, mnohem horšího seriálu.
S Childovou tvorbou se to má tak, že nutně nevypráví originální příběhy nebo situace, ale umí je originálně prodat. Ať už zvolenými slovy (což je formát do seriálu nepřenosný) nebo prostřednictvím konání postav. Z toho druhého těží seriálový Reacher neustále, v šesté epizodě jako by se však tvůrci zapomněli. Konkrétní momenty z předlohy si nevybavím, ale nechce se mi věřit, že by byl Child v kritický moment tak patetický a vypravěčsky laxní.
Jindy svěží přístup, který zdobí ostatní díly (což platí i pro první sérii) tu střídají tradiční berličky televizního vyprávění, najednou jsme tak v o několik řádů horším seriálu. Naštěstí se následující dvě epizody znovu vyhoupnou na pomyslný vrchol, ale pachuť z přešlapu zůstane. Podle „běžných diváků“ není zas tak markantní, obecně však platí, že jde o nejhůř hodnocenou epizodu obou sérií.
Navzdory zmíněnému zaváhání zůstává seriálový Jack Reacher jednou z nejsilnějších značek moderní televizní éry a je otázkou, zda tvůrci dokážou vysoko nastavenou laťku udržet. Bál bych se jen toho, že formát bude tvůrce nutit k tomu, aby se častěji vraceli ke známým postavám, což předloze není vlastní. V ní je Reacher ztělesněním určité fantazie o nespoutanosti systémem – osamělý mstitel, inteligentní, spravedlivý, chybující, ale současně schopný nést následky a hlavně nezávislý: hrdina, který (jak by řekli tvůrci Odpadlíka) projíždí krajinou a řeší nové problémy v novém prostředí. Provázanost je v rámci seriálového formátu lákavá, je to však právě schopnost odpoutat se od již vyřčeného, co knižní předloze dodává na atraktivitě. A seriál by na to neměl rezignovat.
85%
Druhá řada seriálového Reachera je skoro stejně tak dobrá jako ta první. V rámci jedné epizody sice tvůrci zaváhají, jinak však dokazují, že svému hrdinovi rozumí a není důvod, proč se netěšit na jeho další dobrodružství. Toho bychom se měli dočkat již příští rok.