V Americké symfonii skládá oscarový autor životní dílo. Jeho žena vzdoruje leukémii

Batiste se nachází před vrcholem umělecké kariéry, na kontě má Oscara za hudbu k pixarovce Duše (Soul), byl nominován v jedenácti kategoriích na prestižní Grammy a pouští se do realizace skladby, kterou nazval Americká symfonie. Přetaví do ní nejen své životní zkušenosti a ambice, ale symbolicky též cestu afroamerické komunity na časové ose 20. století. Batiste je prvotřídní klavírista, velezkušený autor a performer, věří v bibli, rodinu, svobodu a zdraví. Žije se Suleikou Jaouad, spisovatelkou, které se po deseti letech vrací zhoubná leukémie, musí se stranit lidí a podstoupit transplantaci kostní dřeně.

Všechno v době, kdy se Jonathan chystá na slavností předávání cen Grammy, skládá Americkou symfonii a zároveň žije v mimořádné nejistotě a po většinu času v odloučení od své milované partnerky, kterou si za asistence filmového štábu bere za manželku.

Režisér Heineman, který má na kontě drsné dokumenty Cartel Land, City of Ghosts nebo celovečerák o válečné novinářce A Private War, má evidentní dar dostat se zajímavým lidem blízko i v momentech, kdy řeší mimořádně bolestivé a emocionálně vyhrocené situace. Navíc si dokáže vytipovat výrazné osobnosti, které zkrátka publikum bude chtít sledovat. Platí to o skladateli Jonathanovi i o jeho ženě Suleice, připomínající v řadě scén na nemocničním lůžku mexickou umělkyni Fridu Kahlo. Strach a nejistotu z budoucnosti Suleika totiž přetavila v malbu symbolických obrazů, na nichž se často vyobrazuje s všemožnými kanylami a dalšími doplňky.

Chvílemi euforický, jindy zase mimořádně zranitelný a bezradný snímek těží z toho, co většinu kreativních lidí drží při životě, z (ne)obyčejné tvorby, do níž promítají vše ze sebe. Jonathan tak činí viditelněji a monumentálněji v případě příprav Americké symfonie a vystoupení na Grammy, Suleika méně okázale v podobě obrazů, jimiž si oblepí nemocniční pokoj. „Nechci mít hroší kůži. Chci cítit všechno, co se mi děje. Strašné věci, krásné věci. Chci tomu být všemu otevřená,“ dodává třicátnice, která musí léčbu leukémie podstupovat již podruhé s vidinou, že se užívání léčebných preparátů a chemoterapií do konce života už možná nezbaví.

Jonathan Batiste je mnohem přístupnější v otázkách tvorby a hudební popularity, kterou bere jako ocenění celoživotní práce, uznání úspěchu celé afroamerické komunity i jako žrouta času a most mezi svými nejbližšími. Americká symfonie je mimořádně kontrastní, civilní a intimní dílo. Na jedné straně opěvuje umělce, který z jedenácti nominací na Grammy proměnil hned pět a dostal se do všech severoamerických médií, na druhé straně musí jeho žena zápolit o samotě s nemocí a osudem. To, co oba drží nad rozháraností nejistoty, je pokora, víra v přítomný okamžik, síla tvorby a vzájemná obětavost.