Na Den díkůvzdání skončíte v troubě. Nový horor od režiséra Hostelu se stane klasikou

Roth, který je dlouhodobým chráněncem a spolupracovníkem Quentina Tarantina, náleží ke známým režisérským cinefilům. Pro IndieWire ostatně vysvětloval, že jeho inspirace pro Den díkůvzdání nezahrnují jen kultovní slashery jako Halloween, Vřískot nebo Černé Vánoce, nýbrž i rodinnou komedii Vánoční příběh, drama Malé životní etudy nebo Felliniho krátkometrážní film Toby Dammit.

Hned první scéna filmu variuje úvodní hlediskový záběr Halloweenu, jenže ke dveřím rodinného domu přistupuje pouze policista Eric Newlon (Patrick Dempsey). Otevře mu kamarád Mitch Collins (Ty Olsson), jenž však po rychlém rozkrojení krocana u svátečního rodinného stolu chvátá otevřít místní supermarket, u něhož se naštosovaly davy lidí připravené vzít slevové regály útokem. Na místě jsou také majitel obchodu Thomas Wright (Rick Hoffman) s dcerou Jessicou (Nell Verlaque), jejím přítelem Bobbym (Jalen Thomas Brooks) a čtveřicí přátel, kteří se dovnitř dostanou zadním vchodem a venkovní nedočkavce provokují. Strhne se násilná mela, v níž několik lidí bizarně a také brutálně zemře. Příští rok startuje období Dne díkůvzdání vraždou a na zabijákově krátícím se seznamu figurují všichni, kdo se na loňské tragédii nejaktivněji podíleli.

Tónem příběhu se Roth přibližuje Vřískotu, který si z hororových zápletek utahoval a současně je poslušně následoval. Úvodní sekvence pro změnu cynicky paroduje řadu vánočních filmových scén a rovněž skutečný význam svátečních slevových akcí, jež mají občany v době rodinné pohody přimět ke zběsilému nakupování. S nástupem první pikantní vraždy, pro niž tvůrci našli kreativní a vtipný způsob, jak oběť doslova rozpůlit, nastupuje detektivní mysteriózní zápletka, která svižný stominutový horor řídí.

Roth, jenž má za sebou kultovní žánrovky Cabin Fever nebo Green Inferno, si dává záležet na tajemnu kolem skrývané vrahovy identity. Postava se sekerou se přitom neschovává ve stínech, pod tradiční maskou zakladatele města Johna Carvera přepadává vybrané nešťastníky v jejich práci, domovech, ve škole i v pouličním průvodu. Plymouth je ostatně rodištěm Dne díkůvzdání a maniakovy praktiky se k populárnímu svátku morbidně vztahují. Hlavu či trup prvních obětí ukládá k pečlivě naaranžovanému stolu, jehož neobsazená místa disponují cedulkami se jmény nadcházejících lidských terčů. Tento výjev vždy nahraje na Instagram a teenageři se začínají klepat strachy.

Hned několik postav má z osudného večera v supermarketu silné motivace k osobní pomstě a publikum se zabaví i tím, že zkouší vraha odhalit dle rozesetých vodítek. Nemluvě o samotných krvavých mordech, na nichž Roth ukájel svou úchylnou fantazii. Snímek poprvé předeslal už před šestnácti lety, když vytvořil trailer k fiktivnímu stejnojmennému filmu, jenž se promítal ke dvěma Grindhouse projektům Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze – Auto zabiják a Planeta Teror. Výsledný Den díkůvzdání nezapře podobnou zálibu v exploatačních a extrémně brutálních hororech minulosti, jež se neberou příliš vážně a kde je kreativně prováděné násilí kýženou atrakcí. Dočkáme se tedy například skákání na trampolíně s nastrčenou kudlou, upečení v troubě zaživa nebo delikátní sváteční večeře s vrahem a oběťmi, z níž se zvedne kufr i otrlejším divákům a divačkám.

Na rozdíl od svých dřívějších filmů, v nichž tvrdé násilí většinou nechybělo, Roth tentokrát nechce pouze samoúčelně šokovat. Poprvé dokazuje, že jeho cinefilie umí jednotlivé inspirace také povýšit, nikoli jen tupě vydojit. Co se týče konceptu, režisér opět nepřichází s ničím novým. Spoléhá na to, že se jeho žánrové hříčky chytneme a necháme se strhnout podobně jako u filmů Wese Cravena.

Ty však měly nespornou výhodu v tom, že byly jednak novátorské, jednak disponovaly sympatickými protagonisty. Ve Dnu díkůvzdání se víc přiblížíme pouze Jessice, která nejenže se stává tradiční final girl, ale jediná má také hlubší psychologii. Přišla o matku, nemá ráda novou přítelkyni svého bohatého otce a navíc uvízla mezi dvěma nápadníky, jež masakr v supermarketu ovlivnil a potenciálně jim poskytl motivaci vraždit. I tak je však tuctovou postavou chycenou mezi zcela nevýraznými vedlejšími aktéry a aktérkami. 

Pro Rotha je ostatně na prvním i posledním místě vyprávění, nikoli orientace na postavy. Rytmem se příběh podobá nedávným zdařilým hororům jako Noční můry z temnot nebo Všechno nejhorší, kde postavy musely uniknout kudle a současně rozšifrovat vrahovu identitu. K tomu zde dojde v závěrečné části spíš náhodou, a byť odhalení dává smysl a funguje vzhledem k předchozím náznakům a momentu překvapení, děj rázem ochabne a bez mysteriózní deky už akční zúčtování nezaujme.

Na logice odhalení, motivací záporáka a chování některých postav je samozřejmě lepší přehnaně nelpět, vše se ostatně podřizuje hororové zábavě přizpůsobené kreativně démonizovanému americkému svátku. Film má zdařilou výpravu a vyznívá starosvětsky, i když absorbuje také moderní prvky včetně fenoménu sociálních sítí. V součtu vždy vítězí jeho kousavá ironie, vyvážené tempo a morbidní zábava vycházející z archetypální zápletky a jejího nápaditého a drsného provedení. Je tu zhmotněné vše, co vám na sváteční křečovité fasádě vždy podprahově nesedělo, a dveře otevřené pro pokračování jsou vlastně vítanou možností.

Prohlédněte si žebříček nejlépe hodnocených hororových filmů dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.