Revoluce na Wall Street. Peníze těch tupců jsou nejvýmluvnější film o dnešním kapitalismu

Odboj proti hedgeovým fondům a miliardářům z Wall Street zahájil prostý finanční poradce a youtuber Keith Gill (Paul Dano), internetové komunitě známý pod přezdívkami Kočičák nebo Anální analytik. Na sociální platformě Reddit využil diskuzní vlákno Wall Street Tips k tomu, aby uživatele a uživatelky naočkoval svým optimismem ohledně akcií GameStop a následně je inspiroval v bitvě proti investičním goliášům. Čím víc lidé určité akcie nakupují a neprodávají je, tím jejich cena stoupá. A tím víc ztrácí mocní investoři, kteří sází na jejich úpadek.

Peníze těch tupců režíroval Craig Gillespie (Já, Tonya) se svou tradiční nadsázkou a od úvodní flashforward sekvence (odehrávající se oproti následným událostem v budoucnu), kdy miliardáře Kena Griffina (Nick Offerman), Gabea Plotkina (Seth Rogen) a Steva Cohena (Vincent D’Onofrio) šokuje nárůst akcií GameStop, vyvolává atmosféru plnou vzrušení. Takovou, jaká dolehne na většinu drobných investorů, když jim zvolená obchodní strategie poprvé vynese nějaký zisk. 

Keith Gill se však pustil do akce, která drobná rozhodně nebyla. Nakoupil za 50 tisíc dolarů a spustil internetové davové šílenství, které řešily i národní zpravodajské relace a jež jeho akcie v jednu chvíli vystřelilo k 50 milionům dolarů. Při sledování se tedy většina méně zainteresovaných diváků a divaček začne ptát, jak to vůbec může být legální? Minimálně Keithovi rodiče (Clancy Brown a Kate Burton) mají starost, že jejich syn skončí v průšvihu. Starší generace, jejíž potomci ve filmu nakupují a sledují raketový vzestup svých prostředků, systému obecně nevěří a nabádá k bezpečnému včasnému prodeji. 

Většina lidí by skutečně prodala, potažmo část vkladu stáhla a investovala jinam. Tím by však akcie GameStop opět klesly a Wall Street, které má veškeré analytické a logistické výhody, by znovu vyhrálo. Atraktivním motivem filmu je právě tato ambivalence a napětí mezi ekonomickým postojem a revoltou. Zdejší postavy, podobně jako ty v oscarové Sázce na nejistotu (2015), chtějí využít slabin burzovního systému a napakovat se na jeho otřesu. Jenže Peníze těch tupců vůbec nejsou filmem o lidských postavách, jichž je na poměrně malém prostoru spousta. Protagonistou jsou akcie, které se pod organizovaným nákupem chovají předvídatelně, což jejich největší držitelé nechtějí připouštět.

Gillespie celou dobu rapidně stříhá mezi několika tábory postav, jež charakterizují mezititulky se jmény a odhadovaným jměním. Stávají se ekonomickými položkami v moderním příběhu o třídním odboji proti vládnoucí elitě, jemuž pandemie vyšlapala unikátní, byť těžce vykoupenou cestu. „Dřív mě držela na uzdě Sára,“ posteskne si Keith svému nablblému bratrovi Kevinovi (Pete Davidson) vzpomínkou na sestru, která koronaviru podlehla. „Teď mé ego nespoutá nikdo,“ naváže možná nejzásadnější větou filmu ukazující, jak internetová shromáždění a samotný akciový trh navádí lidi k riskování a rychlému zbohatnutí.

Příběh je prokládaný mnoha kolážemi z reálných reakcí světových influencerů na zachycené dění a má dynamickou tiktokovou formu. Kdyby Henry Ford či akcionáři z počátku 20. století procitli do dnešní doby, právě tenhle film by je asi zajímal úplně nejvíc a rychle by jim nastínil, kam západní kapitalismus během jejich absence dospěl. Scénář, který obstarali Lauren Schuker Blum a Rebecca Angelo (Orange Is the New Black) na motivy knižní předlohy Bena Mezricha, se explicitně vztahuje k teoretickým směrům 18. a 19. století, jež nepřestávají platit. Na vysokoškolské přednášce v pozadí slyšíme výklad o marxismu a utilitarismu, který lidské jednání poměřuje dle napáchaného užitku či zla.

Ve světě akcií by měl mít každý stejnou pozici, ale to je pouze utopie, jak věděl už Marx. Peníze těch tupců nemají na rozdíl od Sázky na nejistotu šokující závěr, který by zatnul drápy do aktérů pohybujících se na proklatě tenkém ledu. Vyústění je na jednu stranu řízené zvyklostmi biografických filmů, jež prostřednictvím titulků a archivních záběrů s reálnými aktéry prozradí jejich osudy. A tím se odlišuje od zbylé náplně, která víc pozornosti strhává na proces vyprávění a jeho významy než na postavy. Ty slouží hlavně k tomu, aby vysvětlovaly pojmy a zastupovaly jednotlivé obchodní pozice.

Závěr je však současně věcný a podtrhuje působivost filmu jako dobového komentáře, k němuž se snadno vztáhnou skoro všechny generace. Peníze těch tupců jsou unikátní v tom, že spousta lidí se v nich doslova najde, neboť sami do GameStopu v době největšího boomu investovali a vývoj sledovali. Ostatní, včetně těch, kteří nemají o fungování burzy ponětí, dostanou srozumitelný úvod do dané problematiky, jež ovlivňuje společnost, a naopak. Zatím málokterý snímek svedl tak hladce reflektovat specifičnost pandemie, která lidstvo zahnala k displejům a vyjevila alternativní, byť pořád nespolehlivé možnosti zbohatnutí.

Zklamaná tak může být jedině sorta filmových fanoušků a fanynek, jimž komediální let světem takto zásadních událostí nebude stačit. A kteří možná dojdou k závěru, že to celé trochu vyznívá jako glorifikace drobného investování. Přestože jednoznačně jde o zajímavý, hutný a především dobově poplatný snímek, nejlépe by mu slušelo serióznější a nejméně 130minutové provedení s větším důrazem na načrtnutá dilemata.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů letošního roku podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.