Kazma skutečně přepsal dějiny. Celovečerní ONEMANSHOW je nejfádnější film všech dob

Co je ONEMANSHOW: The Movie? Nad tou otázkou se česká média pozastavovala pěkných pár měsíců. Mluvilo se o unikátním interaktivním zážitku, jenž překračuje hranice platforem. Aby tedy bylo jasno: výsledek je zcela standardní fikční film. Sice vychází z Kazmovy skutečné aktivity posledních čtyř let, události však stylizuje v takové míře, že je víc než jasné, že se prakticky nic z viděného buď nestalo v této podobě, nebo se stalo ve zcela jiném kontextu. Je zbytečné o výsledku uvažovat jako o čemkoliv jiném než normálním smyšleném příběhu sehraném placenými herci podle standardního scénáře, kde tvůrci na konci vyzvou k účasti v dalším Kazmově stuntu. Nic víc. Nic míň.

Na premiéře nás Kazma požádal nevysvětlovat detaily příběhu. Následující odstavec to dělá jen okrajově, ale pokud chcete být důslední, přeskočte ho: Kazma musí rychle získat pár milionů, protože ho vydírá mafián, jenž má jeho kompromitující fotky. Zakope tedy auto a nabídne ho k dispozici široké veřejnosti, vsadí si u Fortuny a zajistí, aby vyhrál, kdo potřebuje.

Rutinní námět je vyprávěn chvílemi jako imitace běžné Kazmovy show, jindy jako přehnaná imitace hollywoodského heist filmu, v němž skupina přátel připravuje složitý zločin. Kazma může po vzoru Deadpoola snímek zastavovat a bořit čtvrtou stěnu komentáři k publiku. Tyto přístupy se různě prolínají a mísí.

Začněme tím dobrým. Kamil Bartošek, jak zní jméno člověka stojícího za identitou Kazmy, zajistil, že v jeho filmu najdeme vše, co lze zaplatit penězi. Audiovizuální stránka je na hraně reklamního kýče, nicméně profesionálního reklamního kýče. Vzhledem k tomu, že snímek svou strukturou a přístupem k vyprávění v mnoha ohledech kopíruje běžné Kazmovy trademarky z internetové produkce, mohl by se snadno spokojit s mnohem skromnějším řemeslem a jeho fanoušci by to rozhodně odpustili. Je tedy hezké, že ONEMANSHOW „nějak“ vypadá.

Zdaleka nejlepší rozhodnutí pak bylo jako spolurežiséra angažovat Andyho Fehua, jenž se specializuje na práci s pseudoamatérskou estetikou. Jejím prostřednictvím dokáže od svého na koleni spíchnutého Andyho filmu přes Nenasytnou Tiffany až po nedávného Shokyho a Mortyho kombinovat humor, žánrovost a v neposlední řadě intimitu skrytou pod povrchem. Je velká škoda, že jeho postupy se tu nemají na čem úspěšně projevit. Vidíme například docela svižný střih a dobrý cit pro timing, až na to, že scény jsou tak prázdné a humor nevtipný, že to není nic platné. Ve svých nejlepších chvílích tenhle film naznačuje, jak dobrý by mohl být, kdyby o něčem byl.

Jenže ONEMANSHOW: The Movie je nekritická oslava Kazmy. Je až patologicky odříznutá od jakékoliv zranitelnosti či sebereflexe, a to na rovině mediální i osobní. Jedná se o film, který prakticky veškerou svou energii věnuje vytváření několikanásobného odstupu od sebe sama. Každý aspekt od režijních voleb přes námět po vykreslování hlavní postavy jde v případě kritiky označit za satiru, nadsázku či parodii. Tedy krom těch částí, jež jsou prostě marketing a PR (musíme si například v pravidelných intervalech vyslechnout, na jaké charity Kazma přispívá). Není tu nic, čím by tvůrci odhalili sebe sama a vystavili se kritice. Jedná se o antiumělecké dílo, pokud umění považujeme za způsob upřímného sebevyjádření.

Příklad za všechny: hlavní hrdina doslova několikrát zastaví děj, aby se vysmál klišé amerických filmů. Před snímkem dokonce běžely spoty, během nichž Kazma variuje vtip z Pelíšků o dvou krabičkách sirek, z nichž si povrchní lidé vždy vyberou tu americkou. Přesto je celý film utopený v emulaci domnělých amerických postupů. Samozřejmě s tím dovětkem, že žádný skutečný hollywoodský film by tato klišé v této podobě nepoužil už desítky let (pokud někdy). Když tvůrcům tato klišé vadí a přijdou jim směšná, proč jejich imitaci věnují tolik prostoru? A pokud je mají rádi, proč je neaplikují organicky a s nějakou viditelnou láskou či radostí? Evokace zapšklosti, cynismu, provinčnosti a závisti vůči americkému kinoprůmyslu v Česku není neobvyklá, překvapí však u tak mladého štábu.

Nikde pak není neochota otevřít se patrnější než u vykreslení vztahu Kazmy s jeho přítelkyní. Celá dějová linka působí, jako by se mimozemská civilizace na základě pitvy napůl zetlelého mužského mozku pokoušela dát dohromady důvod, proč se s ním rozešla jeho holka. Situaci nepomáhá, že tu proti sobě hrají dvě absolutní polena a dialogy údajných partnerů působí v každém okamžiku, jako by se právě potkali poprvé v životě a ještě neznali svá křestní jména. Ne, Kazma není Pan Herec, jak asi málokoho překvapí. Netřeba pak dodávat, že vyprávění dělá absolutní maximum pro to, aby protagonista vyšel ze situace co nejlépe. Pokud si v hlavě dáme dohromady, k čemu vlastně došlo, je předvedená shovívavost vůči Kazmovi až bizarní. Právě v moment jediného zjevného pokusu o upřímnost tedy film působí vůbec nejuměleji, nejvíc strojeně, nepřesvědčivě a kýčovitě.

V mnoha ohledech to však dává smysl. Celá síla Kazmovy persony spočívá v tom, že dovoluje sledovat chlápka bez zjevného talentu a schopností, jak je díky nevysvětlitelné souhře náhod středem veškeré pozornosti. Kazma tu není od toho, aby byl zranitelný, aby byl opravdový a autentický, ale aby frustrovaní lidé měli do čeho projektovat své sny. Je skoro vtipné, že ve filmu Kazma bez náznaku ironie a za doprovodu dunivé hudby několikrát opakuje, že když jdete tvrdě za svým, tak se vám vaše námaha vyplatí. Tím však nemyslí poctivě pracovat a vytvářet nějaké hodnoty, ale účastnit se jeho absurdních her a doufat, že právě na vás padne oko Štěstěny a stanete se jediným výhercem z milionu zájemců.

Kazma tu přebírá model vzniklý ve Spojených státech. Tam se roky opakovala mantra o „americkém snu“. Kdo vynaloží dostatečné úsilí, dosáhne zaslouženého úspěchu. Dnes samozřejmě víme, že jde o lež – bohatství a moc končí v rukách stále pevnějších a nepropustnějších elit. Zbytek společnosti se přetahuje o drobné. Úspěch není přímo úměrný zásluhám. Jenže energie vyčleněná v lidech pro naděje a aspirace se musela někam přesunout.

Pro mnohé, převážně mladší, se novým ideálem stali internetoví influenceři. Tito kluci a holky často ze skromného prostředí se díky nevyzpytatelné síle algoritmů stali jakousi novodobou aristokracií. Jejich sledováním můžeme propadat fantazii, že se nehledě na absolutní nespravedlnost světa může usmát štěstí buď na nás, nebo alespoň na někoho jako my. Náplní práce těchto lidí je pak obklopit se luxusem a performovat ho pro publikum. Proto okolo Kazmy pořád létají dolary. Někteří influenceři, především nejúspěšnější Youtuber světa Mr. Beast, pokračují příslibem, že nás prostřednictvím svých her zasypou penězi – tady už rozhodně poznáváme přístup Kazmy Kazmitche, na který přesedlal poté, co vyšly z módy pranky. Jeho auto zakopané s milionem v kufru a připravené na šťastného nálezce je jasnou nápodobou ozkoušeného amerického modelu.

Obzvlášť účast Fehua dávala alespoň malou naději, že se ve filmu objeví náznak lidskosti. Nejspíš od počátku bylo marné doufat v sebereflexi, kdy Kazma (třeba i pouhým náznakem) pojmenuje sám sebe jako dobře míněnou, ale planou naději. Jako prostředek odvádění pozornosti od problémů společnosti. Jako povrchní kontrakulturu, která ve skutečnosti drží pohromadě status quo a legitimizuje ho tím, že odhalené lži obléká do nového kabátu.

Žijeme ostatně ve světě, kdy je i celovečerní Barbie přeplněná kontrolovanou polopatickou kritikou sebe sama. Jenže se tak nestalo. Letmá citace Klusákova Českého snu směřuje svou kritiku k lidem, kteří chtějí auto zdarma, ne ke Kazmovi a absolutní morální prázdnotě, kterou představuje.

Do Česka ale trendy postupují se zpožděním a Kazma nikdy nebyl z těch, kteří by se pouštěli do rizika a zkoušeli cokoliv krom těch nejjistějších a nejozkoušenějších nápadů. Třeba až natočí za patnáct let třetí díl celovečerní ONEMANSHOW, dostane se pomalu i k dnešním hollywoodským trendům a zase bude po lačných českých médiích vykřikovat, jak dělá něco, co ještě nikdo nikdy neviděl.

ONEMANSHOW: The Movie se do předních příček nejlepších filmů roku 2023 nepropíše, ale bude zajímavé sledovat, jak promluví do návštěvnosti kin.