Gal Gadot jako Arnold v sukni? Hrát neumí a její charisma v Rachel Stone trpí

Nejvýraznější na celém Heart of Stone, česky krkolomné Rachel Stoneová: Sázka na Srdce, je nakonec komerční spot s Arnoldem Schwarzeneggerem a Gal Gadot. Hlavouni si totiž uvědomili, že Arnie je v tuhle chvíli docela úspěšným jménem (i díky Netflixu, kde uvedl seriál FUBAR a biografický dokument) a jeho požehnání může být z marketingového hlediska užitečné.

A kdo jiný by měl izraelské kolegyni s původem v modelingu pomoct, když ne jiná hvězda se silným přízvukem a omezenou mimikou, jež před herectvím rovněž především stavěla na odiv své tělo? I proto, že mezi oběma herci je větší podobnost, než se možná na první pohled zdá, je skeč u kávovaru tak populární.

Jenže pár vteřin dlouhá reklama není totéž jako dvě hodiny stopáže. Jednu věc si tedy musíme odbýt hned zkraje – Gal Gadot tu absolutně neutáhne hlavní roli. Že to je nesmysl, namítáte? Má přeci za sebou veleúspěšnou Wonder Woman, která jí sedla jak ulitá! Jenže nadlidská nesmrtelná bytost s nadpřirozenými schopnostmi, jakási múza představující ideál síly a morálky, je pro Gadot jako dělaná. Stejně tak jí to slušelo v Branaghově Smrti na Nilu, kde hrála dědičku obřího jmění, o jejíž přízeň usilují všichni okolo.

Wonder Woman navíc představuje zvláštní typ skoro asexuální krásy – Gadot hraje neuvěřitelně atraktivní postavu, její Amazonka Diana však ženou není. Jednak jde o polobožskou bytost, jednak je stará stovky let a jednak vyrůstala ve světě zcela stranou mužů. Nezná tedy ženství jako společenskou roli a nezná ani ženství v jeho sexuálním slova smyslu. Často je dokonce zdrojem humoru, že Diana neví, jak by se coby žena (a obecně člověk) měla chovat.

Rachel Stoneová by měla být z principu jiný případ. Sice se opět jedná o hyperkompetentní bojovnici žijící stranou společnosti, v tomto případě jako tajná agentka. Přesto by mělo jít o smrtelnici. Jenže Gadot, jak jistě nikoho nepřekvapí, nemá sebemenší herecký rozsah a před kamerou se dál chová, jako by poprvé v životě potkala jiné lidi a marně čekala na instrukce od Chrise Pinea.

Co se ve vhodně zvolené úloze jeví jako nadlidská éteričnost, najednou působí jako topornost, strnulost a neschopnost předvést jakoukoliv emoci. Potvrzuje se, že neexistují špatní herci, pouze špatná obsazení. Gal Gadot má charisma na rozdávání, neumí však hrát bytost z masa a kostí. Vzhled topmodelky doplňuje manýrismem vesnické tety afektovaně zdůrazňující každou repliku a filmaři jsou zcela bezradní, jak si s tím poradit.

Wonder Woman mohla kontrast postavy, která neumí být povrchně sexy, zapracovat přímo do filmu. V Rachel Stoneové to však bolí. Když se vrátíme ke srovnání s Arnoldem, ten byl v mnoha ohledech v identické situaci. Měl však štěstí na dobu, jejíž trendy mu víc přály, a také na několik skvělých režisérů, kteří mu přihráli dobré role. Díky nim jsme pak zapomněli na chvíle, kdy se před kamerou o dost víc trápil.

V takovou chvíli máme tendenci vinit herečku. Ale tohle by mělo padnout zcela jednoznačně: Kolem specifických silných a slabých stránek Gal Gadot by šel vystavět sympatický mainstreamový akční film. Jenže v Sázce na Srdce jí nikdo nejde naproti. Námět je tak nudný, že nemá smysl ho ani přeříkávat. Gadot hraje agentku supertajné organizace, jež má za úkol své mise plnit podle zadání dokonalého algoritmu. Ten se však dostane do rukou Jamieho Dornana, jenž chce s jeho pomocí ovládnout svět. A to by nešlo! Jediné alespoň trochu zajímavé je, že Dorman tu nemusí zakrývat svůj irský přízvuk, takže si ho budou moct příznivci originálního znění vychutnat v autentické podobě.

Rachel Stone jako postava je natolik nekonečně prázdná, že i kdyby za Gadot zaskočila Meryl Streep, nebylo by to mnoho platné. Během příběhu nečelí žádnému vnitřnímu konfliktu – zastavuje zkrátka člověka, který chce zničit svět. Dornan mele něco o změně statu quo a rebelii proti současným elitám, ale protože se při první příležitosti pouští do vraždění civilistů, rozhodně tu nemáme co do činění s vrstevnatým záporákem.

A co akce? Jednak jí je podivně málo, jednak je zcela příšerná a nenápaditá. Režisér Tom Harper doposud neměl na kontě nic, co by nás mělo přesvědčit, že je vhodnou osobností do čela akčního megafilmu. Na tom se po premiéře tohoto snímku nic nemění. Vede film k mdlé antižánrovosti. Občas padne hláška (spíš špatně přednesená a napsaný pokus o ni), ale nejedná se o komedii. Lidé se občas poperou, ale tak bez zájmu, že se nejedná o bojovku. Není tu vážně nic, čeho se chytit jako vykupitelské kvality.

O produkcích Netflixu se už roky částečně v nadsázce říká, že vznikají na základě algoritmů, jež producentům generují, na co lidé klikají. V důsledku vznikají mrtvé a zcela beztvaré filmy, které připomínají všechno a nic. Tahle kritika dokonce předchází současný trend, kdy se těmto algoritmům začalo (mylně) říkat umělá inteligence. Ale jedno je jisté. Rachel Stone jakožto postava nás o hodnotě lidského vkladu oproti automaticky vygenerovaného plánu nepřesvědčí. Absolutní zbytečnost tohohle filmu to však dokáže.