Želvy Ninja jsou zpátky. Nový film má dva trumfy – originální animaci a výbornou hudbu

Želvy Ninja: Mutantí chaos velkou měrou tlačil k realizaci herec, scenárista, režisér a producent Seth Rogen. 41letý hollywoodský vtipálek stál za námětem a scénářem filmu, který není pouhým okopírováním komiksové předlohy, ale dal by se označit za manifest všemožných loserů a teenagerů hledajících své místo na zemi a ve společnosti. 

Čtveřice želváků v animovaném celovečeráku režisérů Jeffa Rowea (Rodina na baterky) a Kylera Spearse (seriál Anna mezi obojživelníky) rozhodně nepůsobí jako neohrožená úderka bojující s newyorským podsvětím. Zevlují s mobily v rukou na střechách činžáků, do ulic vyrážejí až po setmění a z lidí mají strach podobně jako jejich adoptivní táta, krysák Tříska. Do mutantí čtveřice můžeme zkrátka dosadit lidské hledající spřízněnou duši. Leonardo a spol. ji najdou v April, dredaté Afroameričanky, která usiluje o to stát se televizní reportérkou, ale bojí se kolektivu. 

Ve výsledku tak není největším nepřítelem filmových hrdinů padouch Supermoucha doprovázený Rocksteadym či Beabopem, ale jejich vlastní strach z toho, jak jinakost působí na většinovou společnost. Jde o motiv, který není v posledních letech u filmařů ničím novým. Využívají ho všemožné disneyovky, coming of age snímky i série s medvídkem Paddingtonem. Nové Želvy Ninja však mají hned dva trumfy, které námět ozvláštňují – originální animaci mísící 2D a 3D prvky a streetartové motivy a hudbu využívající jak hiphopové pecky a remixy z devadesátých let, tak originální soundtrack od syntezátorového gurua Trenta Reznora (Muži, kteří nenávidí ženy) a Atticuse Rosse (Devadesátky). 

Hned úvodní akční sekvence filmu, v níž tajné komando zaútočí na laboratoř s mutagenem, zaujme jak výtvarnou, tak hudební složkou, které se v atmosféře a tempu skvěle doplňují. Ulice a podzemí New Yorku jsou dostatečně temné. Sice se na horizontu už nenalézají ikonická mrakodrapová Dvojčata, ale člověk tak nějak cítí, že tohle je odvrácená tvář města, což umocňuje devadesátkový hip hop, který může přijít leckomu archaický, ale mimořádně podmanivě tepající a vybízející k rytmickému tanci. Můžeme tedy věřit Sethu Rogenovi, který do scénáře filmu promítl své vzpomínky na dospívání podobně jako před časem Jonah Hill v případě Devadesátek. 

Želvy Ninja spíš než padouchy a podsvětí řeší to, jestli se podobají marvelovskému Hulkovi, jakou pizzu si dají i to, že jejich adoptivní taťka Tříska má potřebu jim do všeho mluvit. 

Už původní televizní seriál Želvy Ninja z komiksové předlohy neopisoval slovo od slova, takže nevadí, že nejnovější film opomíjí padoucha Trhače a April ještě nepracuje v médiích. Problémem nicméně je, že se zprvu opojný výtvarný styl zhruba v polovině okouká, děj směřuje k očekávanému souboji se záporákem a Reznorova hudba má tendenci se v akčních sekvencích až příliš zaměnitelně opakovat. Český dabing využívá v rámci tuzemských popkulturních paralel například Helenu Vondráčkovou, Dádu Patrasovou, Zdeňka Pohlreicha nebo Vojtu Dyka, což však cílovému publiku příliš neřekne. 

Tvůrci překvapivě málo pracují s ikonickými želváckými trademarky jako žlutou dodávkou a sérií zbraní, které používají. Vysvětlená nejsou ani jména želv, která dostaly dle slavných italských renesančních mistrů. To bude ve výsledku mrzet hlavně pamětníky originálu, jimž nicméně film není nutně určený. 

Želvy Ninja: Mutantí chaos se nevymezují proti svým předchůdcům, snaží se přijít s univerzálnějším tématem, kde sice nechybí akční souboje a mutanti, to však není tím hlavním, proč se dívat. Autoři pomrkávají na současné teenagery a spíš než odkazy na Želvy Ninja přinášejí easter eggy z Godzilly či Avengers. Kdyby tvůrci z finálních 100 minut ubrali alespoň desítku, zpřehlednili některé akční scény a vyjasnili si, zda se odehrávají v současnosti, či v minulosti, byl by Mutantí chaos čitelnějším záměrem autorů, kterým se nedá upřít snaha přitáhnout k želví značce mladé publikum.