To ty nosíš smůlu, lásko ukazuje, že Slováci umí romantické komedie lépe

Slovenská tvorba po multižánrové jízdě Invalida, na kterou přišlo téměř 190 tisíc tamních diváků a divaček, u nás pak 20 tisíc, přináší do českých kin další odlehčenou zábavu, tentokrát z ranku romantické komedie. To ty nosíš smůlu, lásko na Slovensku odstartovalo před dvěma týdny, za které si připsalo kolem 12 tisíc návštěvníků a návštěvnic. Za snímkem stojí producentka Michaela Čobejová, která zároveň ztvárnila hlavní postavu. Nápad se zrodil při její dovolené v Chorvatsku poté, co byla oslovená k realizaci romantického filmu. Režie se ujal debutující Samuel Spišák, který dosud působil jako herec.

Příběhové rozhraní je jasné už z traileru a v tomto ohledu nijak nepřekvapí. Úspěšná právnička a padesátnice Monika žije sice hektický, přesto sterilní život. Vztahy obětuje práci a rodinný kruh v moderním domě připomíná naleštěné vězení bez života, kde u jídelního stolu panuje umrlá konverzace a excentrický manžel, s nímž protagonistka tvoří pár pouze ze zvyku. Dcera už je starší, stará se sama o sebe. Nový impuls protagonistce přinese setkání s dobrodruhem Igorem (Ivan Franěk), který přednáší o svých cestách a provozuje punkovou zážitkovou společnost a Monice nabídne zájezd do chorvatských hor.

Igor je lehkovážný, vyhýbá se podepsání rozvodových papírů a jedná na základě chvilkových podnětů. Je sobecký, zatvrzele se brání zodpovědnosti a jeho konverzace stojí na barvitých historkách, životních moudrech a provázání s přírodou. Plánovaný zájezd za pochodu upravuje, jede za kamarády prozkoumávat jeskyně, přičemž neustále hledá výmluvy a opodstatnění pro svá konání. Je absolutním protipólem Moniky. Dvojice tak napříč filmem prochází sérií situací, kdy se střídavě hádá, sbližuje, chápe i nechápe, mají zkrátka láskyplněnenávistný vztah.

Ústřední pár procházející si vzestupy a pády doplňuje zamilovaná dvojice (Jakub Štáfek a Leona Skleničková), která je oběma i přes výrazně nižší věk blízká. Muž je nejlepší kamarád Igora, dívka pak Moniky. Jejich bezprostřední a nekomplikovaná láska se odvíjí paralelně vedle ústřední linky a slouží jako připomínka toho, co Igor s Monikou dříve zažívali. Mladý pár má funkci opěrných bodů a slouží jako zpovědnice ústřední dvojice. Spíše dokresluje atmosféru a dodává filmu bezstarostnou sladkost, než aby se mu dostalo rozpracování či samostatných zápletek.

Tvůrci zčásti těží z tropů klasických screwball komedií, pro něž je příznačné odlišné sociální zázemí milostné dvojice, střetnutí a souboj pohlaví, konfrontace maskulinity a eskapismus. Slovenský počin se však neoddává ztřeštěné komedii a více akcentuje atmosférické prožívání okamžiku a lásky, kterou screwball komedie tematizují spíše s nadhledem a humorem. Míší i lehce dobrodružné prvky a jednou scénou na opuštěném ostrově i rozvržením charakterů ústřední dvojice odkazuje k Šest dní, sedm nocí. Představuje tedy mix těchto dílčích obraných pojmenování, na něž navazuje čistou romancí. Buduje zabarvený fikční svět, jenž se záměrně vymezuje realističnosti, vázaný na dosud potlačené potřeby protagonistky.

Narativní struktura připomíná slepenec situací, odvíjejících se od Moničina subjektivního vnímání. Nedrží se klasického dramatického oblouku, klade důraz na atmosféru a hledá krásu v pomíjivých momentech, jež tvořící se pár zažívá. Může se tak zdát, že příběh nedrží pohromadě, nicméně zvolená metoda koresponduje s tím, co Monika s Igorem cítí. Vidíme jen citově zabarvené momenty, kdy postavy pod povrchem prožívají nejhlubší emoce, jakými jsou láska, štěstí, smutek, radost či zklamání. Jako bychom listovali jejich albem, které zachycuje pouze zážitky z dovolené, neb v danou chvíli je důležitá pouze přítomnost.

Když se Monika vydává s Igorem na cestu, její zážitek narušuje práce, zvonící telefon a textovky od manžela, jenž svou ženu podvádí. S přibývající stopáží problémy reálného světa z filmu vymizí, stejně jako manžel s dcerou, ke kterým se už scénář nevrací, a stupňující se přitažlivost dvojice vytlačí vše ostatní, jako by to vůbec neexistovalo. To všechno je příznačné pro letní poblouznění, umocněné prosluněnou atmosférou. Prchavé okamžiky nadměrného štěstí a elektrizující lásky jednou musí skončit. Pak už je pouze na nás, zda má cenu na ně navázat.

Je osvěžující vidět, že natáčení v exotickém zahraničí nebylo pro filmaře a filmařky pouze záminkou pro dovolenou či reklamou na zájezdovou kancelář, jako tomu je ve většině případů. Snímek s putováním a objevováním alespoň v základní úrovni koncepčně pracuje. Stejně jako Igor objevuje nová zákoutí přírody, po seznámení s Monikou začne konečně nalézat i sám sebe, stejně jako ona. Opuštění hranic domova zároveň otevírá novou životní perspektivu.

Titul naplňuje vše, co si odlehčený žánr žádá. Ačkoli lehkovážné poselství, že cestování je jediná možnost pro radostný život, zní dost naivně, díky celkové stylizaci, přímočarosti a sebeuvědomělosti ve finále ani nezarazí. Nebere se příliš vážně, při dramatických scénách, kdy Igor padá ze skály do vody, slyšíme ikonický Wilhelm scream, který jasně indikuje, že žádný boj o život se konat nebude.

Stylisticky je cítit pečlivá příprava a nápaditost v inscenování jednotlivých situací. Spišák upřednostňuje akci ve statických záběrech, takže vynikne několik vizuálních gagů, před nahodilým snímáním a postupným rozstříháním materiálu na mluvící postavy. Hraje si s inscenací v několika plánech, konverzační scény nejsou jen nudnými protipohledy s rozostřeným pozadím. Když už je něco v neostrosti, má to svůj účel a koncepčně pracuje s vedením pozornosti. Plně těží z hloubky prostoru a na režijní debut vyniká precizností a jistotou, vše ve prospěch vykresleného žánru.

Ve srovnání s tuzemskými romantickými komediemi ve stylu Po čem muži touží, Sezn@mka čiŠťastný nový rok se musí ocenit i to, že To ty nosíš smůlu, lásko nezahrnuje trapné sexistické vtipy. Muži se nechovají jen jako slizcí predátoři, na které se lepí naivně vykreslené ženy, a nestereotypizuje ani jednu z vyobrazených stran. Předkládá dynamickou hru heterosexuálních párů s nenucenou lehkostí, a ačkoli nepřináší nic, co bychom už neznali, působí poctivě, není trapná a jakkoli to zní otřepaně, ukazuje, že život se dá žít i po padesátce.