Do mysli šampióna. Portrét Conora McGregora patří k lepším dokumentům Netflixu

Minisérie dorazila na Netflix jen krátce před očekávaným dokumentem o Arnoldu Schwarzeneggerovi, který zrekapituluje ten nejtypičtější příklad naplněného amerického snu, za nímž směřoval chudý rakouský vesničan. McGregorův příběh, ač ho tvůrci zužují výhradně na poslední turbulentní pětiletku, rovněž burcuje sebevědomí a vyzdvihuje motto, podle něhož musíme jít svým tužbám naproti. V jeho případě však sledujeme vyprávění o svědomitém klukovi z chudé dublinské čtvrti, jenž se během několika let stal nejen v Irsku osobností a tváří sportu, který se díky němu proměnil v miliardovou show konkurující boxu.

Čtyřdílná minisérie spoléhá na to, že o McGregorovi už něco málo víte. Startuje tradiční koláží složenou z archivních záběrů, díky níž nasajete především mediální šílenství, jež zápasníka obklopuje a které svým vystupováním sám vířil. Režisér Gotham Chopra (Kobe Bryant’s Muse) se však příliš nezdržuje dojímáním chudinskou minulostí a zaostří rovnou na rok 2018. Tehdy už byl Conor světovou hvězdou a po pauze jej čekal vyhrocený zápas s ruskou mlátičkou Khabibem Nurmagomedovem.

Dokumentaristé skládají časosběrný portrét osobnosti, k níž měli exkluzivní přístup během tréninků, lékařských vyšetření i chvil, jež McGregor trávil se svou rozrůstající se rodinou. Tento komorní a citlivý přístup ovšem přizpůsobují často extravagantní a exhibicionistické nátuře Conora, jenž umí pobláznit davy a miluje velké příběhy. Sám na kameru tvrdí, že se považuje za filmového hrdinu, a tvůrci k němu podle toho přistupují. Každou ze čtyř epizod rámuje blížící se výzva v podobě velkého utkání, jímž však přímo nevrcholí. Vždy ji uzavírají ještě epilogy ze zákulisí, které si Conorovi fanoušci a fanynky obzvlášť vychutnají. Ukazují totiž jejich až mytizovaný idol bez příkras a v momentech, kdy se musel vyrovnávat se ztrátami, bolestmi a porážkami.

A jak zjistíme, že právě v tom byl McGregor výjimečný. Nedozvíme se tolik o UFC a Conorova debutová úspěšná léta se ozývají jako připomínka zlomové éry definující legendu, před níž se následně rozevřely zcela nové životní výzvy. Zpočátku vidíme převážně takového McGregora, jak se v kleci, na tiskovkách a v médiích prezentoval. Zarputilý a sebestředný bojovník, u něhož se hranice mezi předstíranou divokou show a vzteklými výlevy povážlivě bortí. Postupně se mu však dostáváme do hlavy a sledujeme osobní pouť za přijetím vnitřního klidu i za novými motivacemi, které se člověku, jenž už dosáhl prakticky všeho, obtížně vytyčují. A také za vykoupením, které vyhledával po napadení Nurmagomedova autobusu a odsouzení k veřejně prospěšným pracím.

Conora poznáme jako milujícího otce i věrného manžela, jenž hledá stabilitu mezi rodinným štěstím a vnitřním naplněním, kterého umí dosáhnout jedině v kleci. Jeho uvažování o různorodých energiích, které vyzařují různé davy a prostory, jimž se přizpůsobuje, v sobě má uvědomělý existenciální přesah. Sledující mají příležitost nasát životní postoj sportovního šampiona, jenž se před jejich očima mění, učí se myslet pozitivně či vstřebávat chyby tak, aby se z nich dokázal poučit.

Jen minimálně při tom slábne dojem, že právě Conorova mentalita a její vývoj je pro dokument klíčovým motorem. Tvůrci si občas pomáhají manipulativními prostředky, které nás vedou ke kýženým emocionálním reakcím. Dokument je dramaticky střižený a v každé epizodě variuje podobné schéma, ale vždy se zaměřuje na jiný aspekt McGregorovy psychiky či tréninku. Vše se váže na jeho předem stanovené cíle, takže lépe rezonují i sestřihy jednotlivých zápasů. Pokud náhodou jdete do sledování naslepo a nepamatujete si výsledky, pravděpodobně vás čeká intenzivní zážitek, kdy budete houževnatému protagonistovi fandit.

McGregorův globální vliv a prestiž tvůrci možná nakusují příliš jemně a leckoho zamrzí, že se nedostalo na boxerské klání s Floydem Mayweatherem. Dokument si na druhou stranu udržuje schopnost soustředěně pozorovat a ventilovat okolní hektičnost prostřednictvím protagonisty. Je to dílo o hledání sebe sama ve světě, který jste sami pomohli zbudovat a který funguje dle specifických pravidel. 

Ne vždy jsou morálně či fyzicky příkladná, čemuž se Conor musí přizpůsobit. Jednak chováním na některých tiskovkách pro zvýšení sledovanosti, jednak nezdravými procesy nárazového hubnutí před vážením. Pravidla UFC dovolují (respektive vyžadují) těžším sportovcům několik kil narychlo vypotit, aby na váze prošli do nižší kategorie. Před zápasem pak ztracenou váhu snadno naberou jen zavodněním. McGregor přiznává, že jde o nezdravé podniky, a možná by nebylo od věci tuto stránku sebeobětování více rozvést už pro její sportovní neférovost.

To by však snímek moc odbočoval od protagonisty, s nímž se publikum překvapivě snadno sžije. Nabízí se sice podezření, že obrázek McGregora jakožto polepšeného hříšníka, dokonalé hlavy rodiny a idolu mladistvých, je až moc nekonfliktní a romantizovaný. A až příliš cílený na fanoušky a fanynky, kteří jej chtějí obdivovat. Pořád však jde o kus poctivé práce a o dílo, které může leckoho zdravě motivovat. Dokonce i ty, kteří UFC třeba považují za barbarské a bezduché.