Ben Affleck v paměťovém labyrintu. Hypnotik od režiséra Sin City je béčko, ale originální

Rodriguez se po svém posledním blockbusteru, 170milionové Alitě: Bojovém andělovi, vrátil s přibližně 65milionovým Hypnotikem zpátky na zem (a pomohl mu k tomu i poslední tragický pokus o dětskou sci-fi Můžeme být hrdinové). Ovšem protagonista filmu Danny Rourke (Ben Affleck) má mysl pořádně rozlétanou. Unesli mu dceru, již dobře neohlídal v parku, žena od něj utekla a mindráky si léčí ponořením do své policejní práce. Hned v úvodu filmu odjíždí s parťákem hlídat banku, kterou mají dle anonymního tipu vykrást. Místo obyčejných lupičů se však střetne s mocným hypnotizérem. Postupně zjišťuje, že on sám má s hypnózou bohaté zkušenosti a jeho dcera je přímo výjimečně nadaná.

Rodriguez se scenáristou Maxem Borensteinem (Godzilla, Kong: Ostrov lebek) očividně nakoukali dostatek devadesátkových či postbourneovských thrillerů o záměně nebo ztrátě identity, v nichž protagonist(k)y štvou tajné služby a různé zamlčované organizace. Affleck, jenž snaživě vyzařuje trauma z vlastního selhání a zpočátku působí jako antihrdina z noirových detektivek, se ocitá pod palbou podezřelých a brzy i nadpřirozených podnětů. Zjistí, že tajuplný hypnotik Dellrayne (William Fichtner) pátrá po jeho dceři, a sám se snaží být o krok napřed. Vyhledá Dianu (Alice Braga), jasnovidku a hypnotizérku, jež poskytla anonymní tip na loupež, a společně unikají před realitu překrucujícím protivníkem a pokouší se rozluštit svou minulost.

Díky střídmé stopáži je příběh dostatečně svižný a takřka v každé scéně nás společně s Rourkem zasypávají nové informace. Tvůrci musí hodně vysvětlovat podobně jako Nolan v první půlce Počátku, který akci rovněž zasazoval do nespolehlivé a nestálé reality na pomezí snového konstruktu a záblesků skutečnosti. Hypnotik je vlastně takový „film-konstrukt“, který klame tělem, neustále zakrývá pravý stav věcí a nechává otevřené, která strana má opravdu navrch. Zda nepřátelé, vědomě ovládající hypnózu, nebo hrdina, jenž v sobě dané schopnosti teprve probouzí.

Je to film, který se nestydí za to, že vůbec není tak hutný a nejednoznačný jako Počátek nebo špionážní thrillery ve stylu Nepřítele státu, jež část děje zaměřená na stíhané štvance připomene. Snaží se fungovat jako jejich hrdý následovník, v němž jednotlivé motivy a žánry spolehlivě poznáme. Jádrem vyprávění je ostatně jedna z nejzákladnějších zápletek, záchrana vztahu s manželkou a dcerou z pohledu hrdiny, jemuž se někdo zvenčí snaží nabourat představy o ideálním rodinném životě. Třeba tím, že ho přiměje na něj zapomenout.

Příběh se neobejde bez logických přešlapů a mnohokrát se musíme ptát, proč se postavy chovají tak katalogově divně. Zpočátku to film obhajuje tím, že následuje profláklý žánrový vývoj. Když titulní dvojice na útěku do Mexika (Rodriguezův povinný hold Desperadu) najde útočiště na jakémsi smetišti a z jejich hostitele se vyklube špičkový hacker s podzemní centrálou, je to tak krásně naivní, až se vám ve tváři rozhostí úsměv. Jenže tvůrci to dobře ví a zásadní twist ve druhé polovině zpochybní dosavadní dění stylem, který vše viděné přepíše. A byť to nepůsobí kdovíjak chytře a hypnotizérským čachrům chybí jasné ohraničení, čeho jsou a nejsou schopné, všechno to dává smysl.

Stylisticky je Hypnotik nezajímavý a standardní, což je škoda, vzhledem k tomu, že Rodriguez dřív uměl i sebevětší blbost točit s nadšením a kreativitou. Často se tady jen běhá z místa na místo a postavy si vsedě nebo vestoje povídají. Hypnotizérem vytvářená verze reality se s tou skutečnou proplétá za užití triviálních střihových přechodů. Sedící postava se zvedá ze židle a následný střih odhalí úplně jinou stojící postavu – hypnotici se totiž v cizí hlavě umí vydávat za někoho jiného.

Rodriguez má dost funkčních nápadů, avšak i kvůli menšímu rozpočtu si nemohl vyskakovat. Když se ostatně pustí do kompletního ohýbání a přeskupování prostoru, na velkém plátně to nevypadá dvakrát přesvědčivě. Kdyby však měl moc a prostředky jako sestry Wachowské chystající Speed Racera, možná by vytvořil podobně neurvalý a svérázný nářez. Když Hypnotik začne vypadat idiotsky, přejede na jinou kolej a zvolí spirálový narativ, kdy vše začne ukazovat znovu z jiné perspektivy. A když už si na konci říkáme, že všechno vyčerpal, přece ještě v potitulkové scéně udeří s posledním velkým zvratem. 

Pro někoho to může být směšné (někteří lidi se v sále nahlas smáli) a otravné, záleží na tom, jak moc zásadní kinematografický skvost se vydáte zhlédnout. Pokud chcete něco na úrovni nolanovek, budete si muset znovu pustit Memento nebo Dokonalý trik, v nichž i samotná pointa vyvolává další otázky. Hypnotik je přímočarý sci-fi thriller, který se sice k motivům vyvoleného jedince a jeho ochránce staví podobně jako Blade Runner 2049, avšak celkem originální hypnotizérský konstrukt se nám před očima skládá hlavně pro pobavení. Škoda, že takový film stoprocentně finančně pohoří, z pohledu dnešní nabídky v kinech je minimálně neotřelý.