Novinka Netflixu Diplomatické vztahy je skvělá. Kvalitou scénáře a aktuálností dotahuje HBO

Ačkoli zní pojem Diplomatické vztahy nudně, tato osmidílná a přibližně sedmihodinová série prodává diplomacii stylem, jemuž lze snadno propadnout. Začíná výbuchem na britské letadlové lodi a následně se přesouvá výhradně do kanceláří, jednacích místností, oválné pracovny či venkovských vil, kde nově jmenovaná americká velvyslankyně v Británii Kate Wyler (Keri Russell) dělá vše pro to, aby odvrátila blížící se mezinárodní konflikt. Po ruce má vedoucího ambasády Stuarta (Ato Essandoh), vnímavého britského ministra zahraničí Dennisona (David Gyasi) a hlavně manžela Hala (Rufus Sewell), jenž je legendou zahraniční politiky a mistrem v přetvářce a zamlčování informací.

Seriál stojí na tenkém pomezí mezi realistickým politickým thrillerem a satirou, kde v ústředních fiktivních postavách poznáváme reálné charakterové předobrazy. Děj se odehrává v současnosti a reaguje na aktuální světové dění včetně ruské invaze na Ukrajinu, britský brexit nebo prezidentství Joea Bidena, jehož zdejší americký vůdce Rayburn (Michael McKean) vzhledem připomíná.

Jde o prostředí zvnějšku zahalené do smokingové formálnosti, pečlivého rozvrhu a promyšleného budování veřejné image, které mají společnost v demokratickém režimu obalamutit. Zde nahlížíme pod mediálně prezentovanou pokličku. Od úvodní epizody se ocitáme ve víru hektického a dějově zpřítomnělého chaosu, pro který je namísto vstřícné diplomacie a demokratické sdílnosti typická úplně jiná věc. A to zamlčování, kódování, šíření polopravd a nasazování masky, která s osobnostmi vlivných aktérů mnohdy nesouzní.

V takovém světě se zcela sebejistě pohybuje zkušený Hal, jemuž Kate coby americkému velvyslanci v různých zemích doteď pouze přihrávala a snažila se protlačit jeho postoje a rozhodnutí. Americká viceprezidentka však nyní kvůli manželově skandálu odstoupí a Bílý dům chce na její místo dosadit právě Kate, již do Británie posílá nabrat zkušenosti a zformovat ji pro reprezentativní úřad. A to pod dohledem Hala, jenž sice skromně postává v rohu a nazývá se „trofejní manželkou“, avšak tajně tahá za nitky a vměšuje se do manželčiny práce. Kate, která na rozdíl od něj netuší, že si ji vyhlédli za příští viceprezidentku, se navíc chce s Halem rozejít. To by ovšem dané kariérní ambice ohrozilo, do podobných úřadů mají snazší cestu lidé s úplnými partnerskými vztahy.

Proslulá scenáristka a showrunnerka Debora Cahn (Chirurgové, Vinyl, Ve jménu vlasti), s níž Netflix nedávno uzavřel víceletou smlouvu, nás neúprosně noří do rozhovorů, jež nevyzpytatelně oscilují mezi ryze pracovními a osobními až vášnivými. Kate řeší bezmála osud celého světa, neboť podezření z úvodního útoku, původně směřované na Írán, postupně přejde na Rusko. Takřka každým jednáním však prostupuje Halův stín a podstatnou, v závěru možná i důležitější linii tvoří rozpad manželství, který symbolizuje zpřetrhání vazeb mezi odlišnými diplomatickými přístupy.

Hal je zástupce starší gardy, jenž jedná nátlakově. Byť se to za celou dobu neprozradí, podle všeho stále sleduje i vlastní zájmy, které podle slov Kate vždy upřednostňoval a „ve Washingtonu za sebou nechával krvavou stopu“. Jeho žena se pokouší o efektivní domluvu a není pochyb o tom, že hodlá za každou cenu zabránit eskalaci konfliktu. Ve světě politických dinosaurů či populistů (britský premiér Trowbridge v podání Roryho Kinneara) si však musí prosadit nejen každé slovo, nýbrž i nádech před vznesením poznámky. A je zábavné sledovat, jak odolává tomu, aby se ve svého manžela v momentech pochybování a nezdarů neproměnila.

Diplomatické vztahy sice nejsou tak kreativně natočené a napsané a nemají přirozeně plynoucí emoce jako Boj o moc od HBO, který se zaměřuje na korporátní boháče, ale neztrácejí tah na branku. Zpočátku je složité orientovat se ve jménech a funkcích, příběh se však rychle ustálí na hrstce významných postav a odvíjí se ve vyčerpávajícím tempu. Do denních rozvrhů začínajících u snídaně se promítají stále nové zvraty. Postavy se k sobě mezi řečí přibližují a formují se normální lidské vztahy, ale jakmile dojde na lámání chleba, následuje letmý náznak a méně kvalifikovaný člověk musí opustit místnost.

Pátrání po pachateli bombového útoku se stává pouhou záminkou, dějovým nástrojem, který se ve složitých mezinárodních vztazích jeví jako nedosažitelný. Seriál zdůrazňuje složitost lidské komunikace, a to i na té nejkomornější úrovni. Neukazuje prstem na Kreml a z nikoho nedělá jednostranné záporáky. Snaží se zpodobnit různé diplomatické přístupy, a dokonce vysvětlit, co může vést jediného mocného člověka k rozpoutání chaosu, jemuž se snaží porozumět celý svět. Jen se při tom nezmiňuje o Putinovi a zůstává hlavně v britské politické sféře, jež se po odtržení od EU a v éře populistické vlády Borise Johnsona utápí ve vlastních problémech. 

Zakončení je možná příliš šokující a okatě si dělá prostor pro druhou (zatím nepotvrzenou) řadu. Na druhou stranu podtrhne rozkročení mezi politickou nadnárodní partií a osobními dramaty lidí, kteří jsou do ni vtažení. Diplomatické vztahy jsou nevyzpytatelné a skvěle zahrané. Válí jak Russell, která působí dost civilně a pragmaticky, tak Sewell, jenž své scény opanuje přirozeným charismatem. Po prvních třech epizodách, jejichž dění na sebe časově úzce navazuje, se seriál stane také vysoce návykovým. A v součtu mu porozumí každý. Hrdinkou je sice americká diplomatka, ale role USA coby mocenského spojence vyznívá přesvědčivě a vyhýbá se patosu či patriotismu. Tahle vysoká hra nikdy nekončí a nezná vítěze.