Videa obsahující znásilnění a sex nezletilých. Dokument o Pornhubu má alarmující téma, ale klouže po povrchu

Natáčení porna je dnes nejsnazší cestou k vydělání peněz na internetu. Úspěšné instagramové či tiktokové profily se stovkami tisíců sledujících vydělávají například na reklamách na nejrůznější produkty. Pak jsou tu však stále méně tabuizované weby jako OnlyFans či Pornhub. Uživatelé a uživatelky si na nich kupují sexuální obsah od performerů (popřípadě modelů a modelek), mezi nimiž nechybí známé pornoherečky či celebrity jako Carmen Electra.

Dokument Pornhub: Sex, prachy a internet zkoumá vývoj pornoprůmyslu, který v posledních letech stojí na individuální tvorbě jednotlivců. Herečky jako Asa Akira či Siri Dahl popisují, jak jim současný obchodní systém „udělej si sám“ umožnil opustit bídně placené studiové produkce a vydělávat jmění na vlastních videích, která si samy stříhají a nahrávají na internet. Jednoduchost, s níž toho lze dosáhnout, si přitom v ničem nezadá s přidáváním příspěvků na Instagram nebo na Facebook.

„Porno si představuji jako něco, co lidi vzrušuje,“ tvrdí zpovídaná Siri Dahl s tím, že jím tedy může být prakticky cokoli. Dokumentaristka Suzanne Hillinger se ve stručnosti ohlíží do 90. let a k počátkům internetu, kdy lidé několik minut stahovali jediný erotický obrázek. S rozvojem Pornhubu, který vznikl roku 2007 a o tři roky později skončil ve vlastnictví technologické firmy MindGeek, se kvalita změnila v kvantitu. Jen na Pornhubu snadno najdeme miliony videí, která mohou vkládat i neověření uživatelé. Mnoho z nich s nelegálním obsahem.

Na dlouho přehlíženou skutečnost poukázal roku 2020 článek New York Times a spustila se kauza, kolem níž Hillinger debatu vystavuje. Kromě hereček do ní přizvala i bývalé zaměstnankyně MindGeeku, členky společnosti pro pomoc sexuálně vykořisťovaným či obhájce sestavujícího občanskoprávní žalobu ve jménu obětí. Chce zřejmě zdůraznit dilema ohledně pornografického online prostředí, které může sloužit k vysněné obživě i ke zneužívání a vydírání těch, jejichž nahrávky veřejně kolují bez jejich souhlasu. Ukusuje si však příliš velké sousto, debatu nikam neposouvá a není jasné, co chce vyjádřit.

První půlka 94minutového dokumentu stojí za zhlédnutí, pokud vám stačí základní přehled o historii Pornhubu a ústřední problematice. Zbytek představuje zmatečnou argumentaci, která opatrně osočuje vedení MindGeeku z nedostatečného systému kontroly obsahu. Lidé pověření kontrolou prochází videa jen zběžně a často bez zvuku, věk natočených žen odhadují a nikdo nezaručí, že místo osmnáctileté dívky nesledujeme patnáctiletou školačku, což se podle vyslýchaných děje.

V reakci na článek New York Times došlo ke smazání obrovského množství dat z Pornhubu, Visa a Mastercard přestaly s webem spolupracovat. Herečky si zoufají nad negativním dopadem těchto omezení na jejich tvorbu a příjem, což dokument rozvádí mimo jiné náhledem do jejich pracovní náplně. Ta zahrnuje třeba hodnocení penisů na základě fotek, které muži dobrovolně zasílají s žádostí o komentář.

Vnucuje se základní otázka etiky a vhodnosti pornografie jako takové. Erotické stimuly zaplavují internet a v jejich stínu se smazávají rozdíly mezi sociálními sítěmi a obsahem sloužícím k sexuálnímu uspokojení. Pozornost se upnula na Pornhub jakožto nejproslulejší pornoweb na světě a nikdo se nepozastavuje nad existencí mnoha nelegálních stránek otevřeně zobrazujících vraždy či znásilňování.

Pornhub sám sebe prezentuje skoro jako chudinku, na kterou si zasedli náboženští fanatikové srocující se na Twitteru a během veřejných demonstrací. Ačkoli jde o závažnou kauzu a obrovské téma řešící význačnost konsensuálního sexuálního styku, dokument se odvíjí v odlehčené náladě. Pohled do zákulisí pornofilmu, v němž herci a herečka nejprve dlouze diskutují své preference a jeden druhého žádají o svolení, jako by vznikl ryze pro účely dokumentu.

Mnoho herců a hereček opravdu provádí utopickou verzi prostituce, kdy stačí nahrát video s masturbací nebo udělit anonymnímu dickpicu sedm bodů z deseti. A shrábnout za to peníze. Suzanne Hillinger tyto praktiky obhajuje a využívá je jako nutný protinázor k hlasům, pro něž utopismus spočívá ve vytvoření společnosti zbavené pornografie. Zcela zaniká role obětí, které se marně snaží dovolat smazání „svých“ videí, jež po vložení už nikdy nepřestanou cirkulovat webem.

Z dokumentu si máme odnést zjištění, jak absurdní se jeví zakázat či cenzurovat prosperující pornoprůmysl. Uškodilo by to ženám i mužům, kteří jiný způsob obživy evidentně nemají, miliony fanoušků a fanynek konzumují jejich individuálně řízenou nabídku. V popisu sexbyznysu, který si v nenásilné formě a za svolení všech přítomných jistě zaslouží respekt jako každý druh obživy, se ale pozapomnělo na sexuální vykořisťování, které slouží víc jako záminka k povrchní prezentaci problému než jako investigativně rozváděné téma.

Pornhub: Sex, prachy a internet přehledně nastíní nástrahy, které skýtá svobodné nahrávání erotického obsahu na internet. Ve druhé půlce ale k ničemu nedospěje a na zmíněném dilematu zamrzne stejně jako úsměvy hereček, jež část společnosti viní ze spoluúčasti na budování odvrácené strany Pornhubu. Problém je, že mince má v tomto případě jen jednu stranu. Pornografie na internetu totiž představuje organický systém, na němž se podílí miliony lidí, které nelze rozlišit na klaďase a padouchy. Existují pouze oběti, z nichž si Hillinger bohužel vybírá ty, jejichž případná ztráta tkví v penězích. Nikoli v důstojnosti a duševním zdraví jako v případě sexuálně zneužitých.

Česká televize ukrývá jeden ze svých nejlepších dokumentárně vzdělávacích pořadů jen na webu a nevysílá ho celoplošně. Osmidílná Kronika orgasmu o dějinách sexuologie v Československu bude bavit mladší i starší publikum.