Gunther a jeho miliony. Nejmajetnějšího psa světa využíval milionář, jenž šlechtil rasu superlidí

Ovčák Gunther není jako obyčejní psi. Je šestým následníkem rodové linie, které tajemná lichtenštejnská hraběnka odkázala své obrovské jmění. Místo granulí obědvá steaky od špičkového šéfkuchaře, cestuje soukromými letadly a žije v honosných rezidencích po celém světě. Například v miamské vile po zpěvačce Madonně, kterou od královny popu odkoupil roku 2000 za sedm milionů dolarů a za značného mediálního humbuku.

Správně tušíte, že pouhý otisk packy k uskutečňování milionových akvizic nestačí. Dokument Guntherovy miliony se noří do příběhu psí dynastie, z níž jeden vychytralý člověk vytvořil na pohled pohádkový, uvnitř však podvodný až znepokojivý mediální obraz. Už prolog první epizody uzavírá hektická montáž, která naznačuje neuvěřitelné pozadí plné lidské promiskuity, daňových podvodů či sociálních a psychologických experimentů, jejichž dirigentem je Guntherův dlouholetý italský opatrovník Maurizio Mian. Ten stál jako šedá eminence za každým rozhodnutím a historka o hraběnce a bláznivém dědictví mu umožnila obcházet daně a schovávat se za původního Gunthera i jeho pět následovníků, které sám vybíral a množil díky nim majetek.

Show se svým formátem zpočátku vydává za evropského následovníka Pána tygrů, jenž Netflixem otřásl v minulých letech. Šokující příběh tygří rezervace pod správou kontroverzního Joea Exotica odkryl velmi specifický kult osobnosti a zračila se v něm satira médií i celých Spojených států. Maurizio Mian ale není násilnický a politicky extremistický křupan. Vystupuje jako vlivný italský gentleman s mocným charismatem, jemuž jeho okolí ochotně podstrojuje a jenž svěřené prostředky využívá k tomu, aby na sebe strhnul mediální pozornost. Nečiní tak okázale anarchisticky, nýbrž víc v duchu tajemného mafiánského bosse uzavřeného v nepropustném světě vlastních pravidel.

Vzpomínající lidé, kteří se vrací k počátkům Guntherovy rodové linie v první půlce 90. let, tvoří obrázek vyšší společenské vrstvy. Převážně jde o Italy, kteří dobře vypadají, nosí elegantní oblečení a žijí v přepychu. Většinou se jedná o bývalé modely či modelky, kteří se s Mauriziem zapletli a stali se součástí jeho pošetilého poslání. V Miami a posléze v Itálii pořádal castingy a hledal fyzicky i mentálně dokonalé lidi, jež podroboval vědeckému zkoumání za zdmi krásných vil, kde žili bez stresu i běžných povinností po boku zámožného psa.

Dokument si dlouho zachovává tvář naléhavého vyšetřování s šokujícími zvraty. Každá epizoda končí krátkou sekvencí, která má navnadit na ještě bizarnější vývoj. Publikum zaháčkují skandální výrazy jako orgie, promiskuita, vědecké experimenty. Mezi zpovídanými jsou také profesionální pornohvězdy, z nichž Mian později udělal vysoké činitele fotbalového klubu v Pise, který pro navýšení své prestiže odkoupil. Za svěřeneckým fondem skutečně bují věci, které by žádný hollywoodský scenárista nevymyslel. A které jsou přitom pro životní tužby tolika lidí a pro bulvární média esenciální.

Mian se svezl na vlně globálně úspěšných reality show ve stylu Big Brother či Vyvolení a na fenoménu kapel jako Spice Girls, jejíž členky měly tematické přezdívky a která vznikla v reakci na populární trendy. Z mladých lidí skládal uskupení, které mělo prorazit v kulturní sféře, ačkoli nedisponovali žádným talentem a často sami nevěděli, co se po nich chce. Nejprve k tomu využíval neznámé osoby, posléze oslovoval italské bulvární celebrity. Na pohled šťastné jedince, jimž z materiálního hlediska nic neschází. Přívržence nacházel snadno, neboť každý druhý sní o slávě, bohatství a bezstarostném luxusním životě. A média prahnou po atraktivních tělech, bizáru a neotřelých formátech.

Mian pochopitelně nikomu neřekl, že každý pohyb sledují skryté kamery. Účastníci se nevědomky podíleli na megalomanském sociálním experimentu, kterým jeho orchestrátor zamýšlel vyšlechtit nový vývojový stupeň dokonalých, od narození spokojených lidí. Štěstí totiž Mauriziovi vždy unikalo, trpěl depresemi a uvažoval, jak od vnitřního soužení osvobodit příští generace.

Dokumentaristé analyzují Mianovu enigmatickou osobnost a zpovídaný byznysman, sám dědic movité farmaceutické společnosti, odhaluje dlouho zatajované pravdy o svém životě. Obhajuje své daňové podvody, které Guntherův příběh pomáhal zakrýt, a nakonec zachází i k sebemrskačství. Ukáže se, že přes padesát ovčáků žilo v katastrofálních, nevyhovujících podmínkách, které tak kontrastují s honosnou image hlavních aktérů. Protagonista v poslední epizodě přepne na kajícnost a Mian, jenž o příšerné péči vyhlášeného psího specialisty údajně nevěděl, se snaží vykoupit jako ochránce zvířat.

Stejně jako u většiny vyřčených a znázorněných událostí a informací ale nezmizí pochyby o Mianově autenticitě a upřímnosti. Další aspekt, jímž se Guntherovy miliony odlišují od Pána tygrů, spočívá v samotném formátu a jeho přesvědčivosti. Příběh Joea Exotica se pomyslně odehrával před zraky publika i dokumentaristů, kteří v průběhu své práce naráželi na stále nová a ještě dekadentnější zjištění. Šlo o obrázek ideologické vyhraněnosti, která se nezastavitelně šířila přes tucty kontroverzních osob.

Guntherovy miliony oproti tomu působí jako předem koncipovaný projekt s cílenou dramaturgií. Pamětníci nikdy neřeknou tolik, aby narušili napínavý tok informací. Záměrně mlží, usmívají se nad slovy, že tato sdělení by je mohla dostat za mříže, a často odkazují na Maurizia, jenž působí jako opravdový autor dokumentu. Jako člověk, jehož nezákonné finanční krytí dávno prasklo, takže musí najít nový způsob, jak přitáhnout pozornost. A také jak se smířit sám se sebou, pokud v jeho zpovědi existuje alespoň špetka upřímnosti. To on vystupuje jako moderátor, jenž si s publikem pohrává, a režisérka Aurelien Leturgie spoléhá na jeho ochotu hrát divadlo, zatajovat a naznačovat. Nejde o známou dokumentaristku, dosud natočila jediný čtyřicetiminutový snímek Temné vody: Vražda v hlubinách.

Před očima se nám rozplétá životní příběh vnitřně nenaplněného muže, jenž si nedostatek duševního štěstí kompenzoval velikášskými projekty a tím, že správně odhalil slabůstky veřejnosti a vodil ji za nos. To kontrastuje s nevinnými a vždy upřímnými psy, které využíval jako zástěrku, byť je má pro jejich charakterní ryzost současně rád.

Na jednu stranu je pozoruhodné, že dokument přijímá podobné schéma zdůrazňující společenskou senzaci, jaké ve svých projektech razil i Mian. Nad popisovanými událostmi mnohokrát kroutíme hlavou; odhalí nám mentální a duševní zakrnělost zámožných lidí, kteří mají všechny evoluční výhody, ovšem honí se za prchavými a nesmyslnými tužbami. Je současně ironicky zábavné i znepokojivé, že tolik přítomných jedinců považuje životní styl postavený na parazitování a přetvářce za povznášející a úspěšný.

Jako dokument sbírající a interpretující fakta, která navíc ve světě nejsou zcela neznámá, ale Guntherovy miliony bezpečně zapadají do populární škatulky kulturně žádoucích děl Netflixu, která tendenčně zrcadlí osobnosti zkoumaných lidí a fungují víc jako zábavní show nežli autorská výpověď. Jeho obsah určitě snadno zaujme, ale oproti Pánovi tygrů vyznívá na efekt a místy i jako parodie osvědčených dramatických prostředků. A ne vždy to byl úmysl.

Málokterý zločin v dějinách láká tolik pozornosti jako atentát na prezidenta JFK, jenž se odehrál 22. listopadu 1963. Režisér Oliver Stone o tom již v roce 1991 natočil hraný film. Od té doby přibylo mnoho nových informací…