Ve filmu Ostrov jsou Jiří Langmajer a Jana Plodková trosečníky v rozvodovém řízení

Vzhledem k tomu, že rozvodové papíry jsou již v poště, Alice chce okamžitě letět domů. Je jí jedno jak, hlavně aby to bylo. Richard sežene „jediné letadlo, které má o svátcích volná místa“, což je stařičká kraksna, sloužící hlavně k přepravě věcí a zvířat. Nyní má dva lidské pasažéry a před sebou ztroskotání na opuštěném ostrově. Z Richarda a Alice se během chvíle stanou trosečníci, kteří mají při čekání na záchranu jen jeden druhého. Jestli si ovšem takový Richard myslí, že to půjde bez hádek, zatraceně se plete.

Nová komedie Rudolfa Havlíka (Prezidentka, Po čem muži touží) ve svém základu o rozhádaném páru, který ztroskotal na pustém ostrově, může připomínat dobrodružnou komedii Šest dní, sedm nocí (1998), v níž se popichovali Harrison Ford a Anne Heche. Ostatně i trailer k Ostrovu svou inspiraci tímto skromným hitem režiséra Ivana Reitmana nezapře. Pravda nicméně leží trochu jinde.

Jistě, dozvuky na sebe štěkajícího páru mají filmy společné, vzhledem k podstatě vztahu postav (hrdinové v Šest dní, sedm nocí se před incidentem prakticky neznali) by šlo ale stejně tak zmínit Válku Roseových (1989). A obě přirovnání nakonec nebudou přesná, neboť hlavní motivy Ostrova jsou jak z učebnice romantických komediálních dramat –⁠ osamělost, nepochopení, nedostatek komunikace, snaha o nalezení společné řeči a nějaké to potřebné romantické klišé pro tání ledů.

Havlík se obecně snaží postavy ve svých filmech nějak ukotvit v realitě, přestože je vrhá do komediálních šablon (randění s prezidentkou, žena v mužském těle). V Ostrovu se zatím nejvíc přiblížil vytyčenému cíli. Obě hlavní postavy, na nichž příběh leží (dalších se dočkáme jen nakrátko v úvodu a závěru), jsou uvěřitelné, lidské, věrohodně zoufalé i naštvané a mnohdy trefně reflektují takzvané hádky o ničem, z nichž vzejde skutečný problém.

Není to extra propracovaná studie rozpadajícího se vztahu, pokud se ale bavíme o tom, jak většina párů v realitě funguje (ne vše, co Richard s Alicí udělají, nám bude sympatické nebo připadat logické, protože takové vztahy zkrátka jsou), Ostrov svou práci odvádí velmi slušně.

V rámci zábavnosti je nicméně stanovená překážková dráha úspěšně zdolána tak z půlky –⁠ někdy emoce minou cíl, jindy se jde do plných otáček až příliš rychle. Nejednou je otázkou, jestli jsme se danému momentu měli smát, nebo ne. Obecně ale platí, že Havlík dokázal poměrně věrně vystihnout téma dvou lidí, kteří spolu dávno neumí mluvit a které až extrémní okolnosti přinutí k tomu, aby se jen nehádali, ale jeden druhému opravdu naslouchal.

Mírně matoucí je samotná atmosféra. Zmíněných Šest dní, sedm nocí celou dobu nevybočovalo z kolonky dobrodružné romantické komedie. Ostrov má ale svým pojetím, pokud jde o samotný akt přežívání, blíže k Trosečníkovi (2000) s Tomem Hanksem. I v případě Ostrova jde především o to adaptovat se na nové prostředí, najít zdroje jídla a vody a během čekání na záchranu nezešílet.

Zpočátku může Ostrov zaskočit tím, jak naturalisticky hlavní hrdiny po ošklivé nehodě ukáže. Jde bezpochyby o chytrý způsob, jak pracovat s časem (zpočátku snadno vnímáme ubíhající dny podle toho, jak se Richardovi a Alici hojí rány, později se pocit kontinuity trochu vytrácí), současně se tím ale drolí atmosféra romantické dobrodružné komedie. Samostatnou kapitolou jsou také úvodní titulky s nezvykle epickou hudbou působící dojmem, že nás čeká snímek pomalu ve stylu Indiana Jonese.

Výsledek obtížně chytá konkrétní tvar, přestože se odehrává ve velmi konkrétní lokaci. Ta je mimochodem velmi dobře využitá. Václav Tlapák odvedl na pozici kameramana skvělou práci. Snímek nepůsobí jako nějaká levná, uspěchaná produkce, ale jako poctivě zafinancovaný filmový produkt, který limity svého rozpočtu připomene jen dílčími scénami. Například když slyšíme mnoho zvířat, ale vidíme jich jen pár a mají pramalou interakci s postavami, případně pojetí úvodní srážky, která se odehraje jen ve zvukové stopě. A pak jsou tu herci. Na Janě Plodkové i Jiřím Langmajerovi celý film doslova stojí a oba tuhle nelehkou disciplínu o velkém hereckém sólu pro dva uhráli se ctí.

To, co Ostrovu nejvíce ubližuje, je nakonec uspěchaný začátek. Richarda s Alicí ani nestihneme pořádně poznat, vesměs se dozvíme jen to, že ona je přehlížená, on je workoholik a mají dceru, ale vidíme je na strašně malé ploše situací. Po krátkém úvodu a ztroskotání už bychom měli chápat jejich malé, osobní války, často postavené na stereotypech jejich vztahu. Ale z něj známe minimum, takže řada vtipů vyšumí do ztracena, protože nemají potřebné základy. Snímek funguje i tak, pořádná expozice by se nicméně během stopáže zúročila několikrát.

Ostrov není prakticky v ničem originální, coby nenáročná komediálně romantická oddechovka s nádechem Trosečníka ale funguje, i díky nasazení herců, překvapivě dobře. A navíc pěkně prodává kulisy skutečného thajského ostrova, na němž se natáčelo. Kdo rád vyrazí na český film, návštěvy tohoto ostrova litovat nebude. Jen je třeba dopředu počítat s tím, že devadesát procent času je o dvou lidech, co se na pláži hádají/povídají si.

Podívejte se na žebříček nejlepších romantických filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu. Dále se můžete podívat i na žebříček nejlepších romantických filmů na Netflixu.